sb157-05 0..8296

856

jsou spolu mluvili, to na jevo nevyšlo: ale
však z toho, co se potom stalo, poznati se
mohlo, že jsou o příjezdu krále do Čech
rokovali. Vz Avšak. Však po ale, vz Ale 9.
— 2. V závětích po větách připouštěcích,
řidčeji po větách podmiňovacích. Byť také
muž nemiloval tebe, však ty jej miluj. Št.
Ačkoliv o tom věděl, však nepřišel. T. Vz
Věta připouštivá. Hlédaj, sv. Jan křstitel
kaký byl svatý, však umřev nemohl do
nebes. Št. Uč. 116. b. Král Mathias, ač byl
vzrostu nevelikého, však měl v sobě mysl
velikou. Bart. Ale ač mám na ni mnoho
dobrých lidí, však chci od něho jeho právo
přijíti; Ač bych měl toho svědomí, však
chci míti na panském nálezu dosti. Půh. I.
135., II. 307. Neb ač Saul jim za krále dán
byl, však se to ne z milosti, ale z hněvu
božího stalo. BR. II. 7. b. Ale však věz,
že, ač Bóh všudy jest, však jinak a jinak.
Hus I. 318. A naposledy byť se ujali všichni
ti roubové, nebudou však jen zákrskové.
Kom. A kdyby stud měl, však by toho ne-
mluvil. Svěd. Ve větách připouštěcích sesi-
luje se zhusta v nicméně však, však vždy
přece, s tím se vším. Vodil je v bezpeč-
nosti, však vždy předce pokoušeli. Br. —
3. Předkládá se před větu vedlejší, kterou
se věta hlavní místněji omezuje. Tresci syna
svého však tak, aby na zdraví škody ne-
vzal. Tělu potřebí pokrmu však tak, aby
nebylo přecpávání a přelívání. Kom. — 4.
Kdyz výrokům učiněným věty naproti sta-
víme, které moc důvodův odrážejících, vy-
vracujících i stvrzujících v sobě mají. a) Po
otázkách, na něž odpovídáme. Čemu jest
tobě ta péče? Však bez toho býti můžeš.
Což ještě potřebujeme svědectví ? Však jsme
sami slyšeli z úst jeho. — b) I po jiných
výrocích. Nebeř, však tvé není. Ale bloude,
zde hledíš, však pak zlato jest všecko to.
Pí a hoduj, duše má, šak máš dost na leta
mnohá. Sš. P. 20. Nic to, má milá, nic to,
však to z lidí přišlo, z lidského návodu,
poručeno Bohu. Sš. P. 298. Počkaj, v, vy
tu nebudete dľho kašu dúchať! Dbš. Pov.
I. 489. Neučte vy, strýčko, vlka do chrasti,
však on tam sám cestu zná; Bože, daj zdra-
via a chleba, v. nám viac netreba. Exc. —
c) Zhusta stojí i místo zdaliž ne, což ne,
či ne a když věta záporna jest, místo zdaž,
což, či. I co pak to? dím já; však jste
pravili, že sebou stříleti budeme od jednoho
kraje světa k druhému.... = zdaliž jste
nepravili. Můj milý bratře, proč jsi ty ho
pral ? však jest on tobě jak živ nic neublí-
žil. Svěd. 1569. — Obzvláště se sbíhá v témž
smyslu při slovesech uznamenání. Však jsme
sami viděli, však jsi o tom sám slyšel, však
toho dobře pocítíte atd. Jen strpení, však
se to podá; V. se mu dobře stává!; V. já
vím, kam to bije; V. já ho dostanu; V. já
mu povím; V. vás dobře znám; V. se vy-
rovnáme. Us. Dch. Však vám, vy zhniloši!
Šd. Cf. Věta odporovací. — V. = ovšem,
ano, freilich, ja wohl! A protož takovým
v. obyčejem zapsali jsme a zastavili tu ves,
že... List z r. 1467. Tč. A poněž v zemi
této obývala v. mnoho let a ten purkrecht
od 1. až do 6. súkopa jest prodán... NB.

Tč. 168. Půjdeš? Odpověď: (v)šak. Mor. Šd.
Pověz tatíčkovi, aby k nám přišli. Však jim
povím. Mor. Šd. — Vz Zk. Skl. 556. -561.,
Zk. Ml. II. 109. -110. Více příkladů vz v Zk.
Skl. a v Jg. — Poznam. Dle Ht. Brs. 263.
kladlo se však vždy tak často za jinými
slovy jako s počátku vět. Cf.: O nichž v.
vědomosti neměli; Král v. že by přál sobě;
Z Vídně v. aby neodjížděl; Nic méně však.
Skl. I. 20., 269., II. 85., 294. a j. Sr. i před-
cházející věty. Vz Šak.

Všák! Vz Vša! Us. u Jižné. Vrů.

Všákati, všáknouti = na slepice všák
křičeti. — na koho. Všákni na slepice.
U Jižné. Vrů.

Všako = však. Ž. wit.

Všakovak = všelijak. Na Slov. Dosť ho
neborká žena v. zaobchádzala; Dosť král
v. i hrozil i prosil; Počalo mu byť pravda
v., srdce mu klepalo; Tak začali kľučky
metať a v. zaobchádzali otca. Dbš. Pov. II.
14., I. 70., 76., 257. (Šd. ). Prinútenými býť
viděli sa latinské a švabašské písmeny v.
medzi sebou skládať alebo čiarkovať a ociaz-
kovať. Lipa 280.

Všakovaký = všelijaký, allerlei. Na Slov.
Nasľuboval jej v-kých věcí. Dbš. Pov. I.
158. Vz Všakový.

Všakovsky = všelijak. Na Slov. Najprv
len pekne ho vítaly, v. vábily, aby čo len
slova z neho vyvábily. Dbš. Pov. IV. 69.

Všakový = všelijaký, allerlei. Vz Vša-
kovaký. Na Slov. Tč. Zelia v-ho korenia
(koření). Na Slov. Tč. Následkom týchto
trudin jazykozpytných a literárných čistily
sa slovanské nárečia od v-vých špin, prí-
lepkov a zpotvorenin cudzoživelných. Lipa
284. Bolo tam drahých jedal a nápojov, bolo
hudby a tancu i v-vej zábavy. Ht. Sl. ml.
168. V-vé sladké veci; Na stole stály v-vé
jedlá; V-ví ju pýtali, ale ona nemala vôľú
ani za jednoho z nich. Dbš. Pov. I. 52.,
258., 312. (Šd. ).

Všakož = však. Ž. wit. 48. 16.

Všaktě, všakť = vždyť, přecet. Vz Však.
V. člověčí potvrzené úmluv) nikdo neruší.
Sš. II. 36. (Hý. ).

Všaký; však, a, o = každý, všeliký, je-
der, allerlei. Hom. opat. V., vsiak č. vśak
od veś. Bž. 158. Znamenaj to člověk všaký.
Hr. rk. 5. a j. Tělesným plodem nahraditi,
což na však den i na však čas smrť ujímá.
Št. Zimnici, ješto na všaký den bývá. Jád.
Vsiak imie vieru k voievodie. Rkk. Podlé
kázanie všakého; Chtě mu navrátiti všaké
bydlo. Kat. 373., 1733. Tehdáž na všaký
den očekáváno papežova legata do země.
Pal. Dj. IV. 1. 161. Tu jsou skladem všaké
( = všelijaké) ručnice. Koll. I. 314. K tomu
jsme ty tři mlýny na všakú noc svým nákla-
dem a na náš groš musili osaditi; Na všaký
rok také sedm hřiven zachovati mámy; Ja-
kož od starodávna uloženo jest na všaký
rok vydávati. Listy z 1. 1447., 1461., 1482.
Tč. Na však den. Št. Kn. š. 123. A komuť jsú
hotovi na však den; Když JMti manželka
velice byla obtiežena a na všaký den sebe
čekala. Arch. III. 52., IV. 428. (Šd. ). A to
poznanie sv. Bernart nazývá zrcadlem, v kte-
réžto zrcadlo pravý kající na všaký den ne-