sb157-05 0..8296

868

Všivosť, i, f. = všivá nemoc, die Läuse-
sucht. Též u rostlin. Vz S. N. V., phthiria-
sis, všivice = nemoc povstalá přílišným roz-
množením se vší na těle jednotlivcově. Vz
S. N., Čs. III. 292., II. 25b. V. řas, p. cili-
aris. Sch. Povšechná v., die Läusesucht.
Nemoc ta Agrippova liší se od v-sti. Sš.
Sk. 148. (Hý. ). — V. = všiváctví, die Lau-
serei. D.

Všivota, všivotina, y, f. = všiváctví.

U. — V., y, m. = všivák. Us. Šd., Vck.

Všivula, y, f. = všivá ženská. Mor. Šd.

Všivý = plný vší, voll Läuse, läusig. V.
Hlava. Boč. — V. = špatný, chatrný, schlecht,
lausig. V. peníze, D., výstupek. Sych. —
V. = ode vší pocházející, Läuse-. V. nemoc.
V. Vz Všivosť. — V. koření, vz Všivec. —
V., jm. stráně u Vsetína. Vck.

Vškatuliti, il, en, ení, einschachteln.
Mus. XI. 179.

Vškrobati = oškrábati. Na Ostrav. Tč.

Vškrybati = vškrobati. Na Ostrav. Tč.

Vškubati, hineinrupfen, -schleissen. —
co kam: kačí peří do husího. Us. Tč.

Všlapati; všlapiti, il, en, ení; všláp-
nouti, pnul a pl, ut, utí; všlapovati, eintre-
ten, hineintreten, einstampfen. — (co) kam
čím: do země nohama v. něco (šlapáním
včiniti). Us. Bosou nohou do bláta všlapil
(vstoupil). Pref.

Všlapiti, vz Všlapati.

Všlepiti, il, ení, auf etwas treten. —
kam. Všlepí naň záhuba, calcet super eum.
BO.

Všmiknúť sa = mihnouti se. Na Slov.
Dbš. Ob. 151.

Všňořiti, il, en, ení. Premenili zlotu
hnedky, v-li ji v zlaté cetky. Hdk. C. 165.

Všol, a, m., argas, pavouk klíšťovitý.
Krok. II. 249.

Všom, lok. sg. m. a n. v obecné mluvě
k všecek místo: všem. Ve všom. Vz Čom.

Všoř, e, m. = všivač. Ostrav. Tč.

Všoulati se kam = tiše přijíti, leise
kommen, sich einschleichen. Mor. Bkř.

Všoup, u, m. = všoupnutí, der Einschub
z. B. bei Stellenbesetzungen. Dch.

Všoupka, y, f., der Einschub. Šm.

Všoupnouti, pnul a pl, ut, utí. — co
čím kam v co: truhlík rukou do stolu.
Us., Rk. Ruce za pás všoupl. Kká. Td. 73.

Všoupnutí, n., vz Všoup.

Všoustati; všoustnouti, stnul a stl, ut,
utí; všoustávati. — co. Já to tam všoustl.
Ros. — co kam (do čeho, več) jak:
mocí.

Všplíchati, všplíchnouti, chnul a chl, ut,
utí, hineinplätschern, einplanschen. — co
čím kam (do čeho, v co).

Všroubiti, il, en, ení, všroubovati, ein-
schrauben. co co čím kam: šroub na
matku; hřebík do desky dlátkem. Us. Tč.

Všroubování, n., das Einschrauben. V.
svisných rour do vodorovných. Zpr. arch.
VII. 28.

Všroubovati, vz Všroubiti.

Vštěchtati, vz Štěchtati.

Vštěpiti, il, en, ení, vštěpovati, vz Vští-
piti.

Vštepovati, hineinsteppen. — co kam:
jméno do šátku. U. s. Tč.
Vštěpovati, vz Vštípiti.
Vštětičkovati, einpinseln. Šm.

Vštěvovati = navštěvovati, besuchen.
Ž. wit. (Č. ).

Vštípení, n., die Einpflanzung, Einprä-
gung, Einimpfung, Einpfropfung. Us., Mus.
1880. 140.

Vštípený; -pen a, o; vštěpovaný, einge-
pflanzt, eingeprägt, eingeimpft, eingepfropft.
V. strom, V., neštovice (očkovaná). Jg. —
od čeho. Od přirození v. V.

Vštípitel, vštěpitel, e, m., der Pflanzer. —
V. = očkovatel, der Impfer. D.

Vštípiti, vštěp, vštípě (íc), il, en, ení =
vsaditi, einpflanzen, einprägen, einimpfen,
einpfropfen. — co: strom, Us., neštovice.
D. — V. — co komu kam: do hlavy. D.
Bůh každému jeho přirození vštípil. Kom.
V. něco do paměti. Dk. P. 79. Lásku ně-
komu vštěpiti. Dch. Aby jim celý výkon
tím důrazněji byl vštípen, panoval obyčej;
Mohli se přiznávati k zásadám, kteréž uher-
ský král Štěpán sv. vštěpoval svému synu;
To vštěpiž každý sobě do paměti; Otakar
vštípil si dobře staré pravidlo, že... Ddk.
IV. 142., 192., 287., VI. 10. (Tč. ). V. jim
hleděl lásku k Bohu, k bližnímu. Sš. J. 95.
Něco v oči v., in die Augen einprägen. Us.
Dch. Otec můj vštípil mi do srdce zásady
mravné a ctnostné. Us. Tč. Něčí výklady
v paměť si v. Mus. 1880. 140. Vštěpiti něco
nač, aufpfropfen. Nz. V. štěpek do planého
výrostku. Pc. Roub v dobrý kmen v. BR.
II. 495., 614. a. Bůh nám vštípil pud lásky
k němu v srdce naše; Avšak nutnou a ne-
vyhnutelnou potřebu vrchnosti Bůh vštípil
j v povahu lidskou a v řád světa; Pán nauku,
kterou vně hlásá, v útrobu vštěpuje; Měli
(židé) uznati Krista a co přirozené ratolesti
vštípeni býti do pravé olivy; Bůh vštípil
v naši přírodu živly všeho dobra. Sš. I.
125., 129., J. 47., 249., L. 171. (Hý. ). —
kdy. Jestliže jsme my za zimy tohoto
věku v smrť Kristovu vštípeni. Sš. I. 69.
(Hý. ). — jak. Duchovnímu bylo uloženo,
alespoň Otčenáš a Věřím v Boha dítkám v.
v latinském jazyku i v mluvě lidu. Ddk.
IV. 246. Nebo jestli ty proti přírodě vští-
pen jsi v štěpnou olivu; A věrcové vírou
v potomstvo Abrahamovo vštípeni bývají;
Jenž (zlolidé) pod zástěrou slibnou a ta-
jemnou, ano posvátnou pokličkou bludy se
v mysl lidé v. usilují. Sš. I. 115., II. 33.,
117. (Hý. ).

Vštítiti, il, ěn, ení = zaštítiti. Pass. mus.
303. 2.

Vštíviti, vštivovati, besuchen. — koho
čím. Bóh vštíví nejednoho chudobu. Ms.
rajhr. v. 20.

Vštrykovati, hineinstricken. — co kam:
paty do starých punčoch. Us. Tč.

Vštuchnouti, hineinstossen. — koho,
kým kam: do vody. Na Ostrav. Tč.

Vštuřiti koho kam, hineinstossen. Na
Ostrav. Tč.

Všturknouti, knul a kl, ut, utí = vštu-
řiti. Ib. Pč.