sb157-05 0..8296

871

IV. 187. (Tč. ) — kde. Bez zbraně a bez
voje pouhá osoba Fridrichova čili v osobě
v-ná legitimita zdrtila vzpouru. Ddk. V. 167.

— kým. Ďáblem vtělení čarodějníci. Cyr.
Vtělín, a, m., Wtielin, samota u Lipníka.

PL.

Vtěliti, il, en, ení; vtělovati, vtělívati =
v jedno tělo spojiti, jednotiti, einverleiben,
zu einem Körper machen; dskami zapsati,
einverleiben, intabuliren (D. ); se: v jedno tělo
se spojiti, sich inkorporiren; člověkem uči-
něnu býti, tělo na se přijíti, Mensch werden.
Jg. — co, se komu. Vtěleno jest to ženám
od přirození. Troj. Lidé mají se jeho (Je-
žíšovým) údóm v. Hus I. 7., III. 216. — se.
Jediné syn (Ježíš) vtělil se; Když sě syn
boží vtělil. Hus I. 45., II. 82. (I. 323., II.
14. — Tč. ). — co, se kam (v co, kde).
Její krása v mysl se mu vtěluje. Troj. Mají
je za měšťany přijíti a je v se v. Mus. 1880.
499. Marie když jest přivolila a řekla: Staň
mi se vedlé slova tvého, ihned syn boží
vtělil se v ni a byl jest člověkem pravým;
V tělo Jesu Krista se v. Hus II. 236., III.
154., 291. Žebra v kosti prsní v. Sal. V
zlaté bulle Karel IV. připojuje a vtěluje
knížectví polská a slezská v korunu českou.

V. Když se jsa Bohem v životě panny Marie
vtělil. Hus. Něco v něco v. Nz. — se kde.
Vz předcházející. Jaro v ní se vtěluje. Čch.
Mch. 35. Pán se v tobě vtělí, jímž svět stojí
celý. Sš. Bs. 12. Hlásce a nástroj Loga či
slova ve prorocích mluvivšího a mezi námi
se vtělivšího. Sš. Sk. 83. Jsa Bohem v ži-
votě panny Marie sě vtělil; Bóh, jenž sě
v břiše panny vtělil, na svět jest bez hřiechu
přišel. Hus II. 3., 87. (Tč. ). — se proč. Pro
pokoj vtělil se syn boží. Hus 1. 379. Z vóle
otce i syna i sv. ducha syn boží vtělil sě.
Hus I. 61. Syn boží sě vtělil, aby od hřie-
chuov lid vykúpil. Hus III. 160. — odkud.
Vtělil sě jest (Ježíš) z ducha svatého. Hus
I. 46. — čím (se komu kde, kam). Tak
řád hostům u sudího vtěloval se stykem.
Kka. Td. 19. Boha nade všechny věci mi-
lovali, jeho následovali... a veň se milostí
vtělili. Hus III. 292. Má býti hned naložena
na otok střieda s solí a máť sůl mačkáním
n. hnětením vtělena býti. Ras. — co, se
kam (k čemu, do čeho). Země od Karla
ke koruně české připojené a vtělené. Er.
Což se privilegium cís. Karla dotýče, kte-
rýmž vtěluje a připisuje množství zámků
a zemí do království Českého. Zř. F., I. B.
XI. Dal si tu smlouvu do veřejných knih
v. (zapsati). Us. Hlavní péče byla navésti
Čechy, aby vstoupili do jednoty se sborem
a vtělili se takřka do něho. Pal. Děj. III.
3. 87.

Vtelno, a, n., Wteln, ves u Mostu. Tk.
I. 363., III. 34., 44., 60., V. 176. — V. ji-
zerní, Iserwtelno, ves u Mladé Boleslavi. PL.

— V. mělnické, Melniker Vtelno, ves u Měl-
níka. PL. Vz S. N., Arch. III. 480., Blk.
Kfsk. 1456.

Vtělování, n., die Einverleibung. — V.
či umísťování pocitů = ona činnosť duševní,
jíž duše pocity tělesné do těla přenáší. Blř.

Vtentotiti, hineinthun (ein Flickwort). —
co kam. Us. v Uh. Hrad. Tč.

Vtepati, hineinschlagen. — co kam: kolek
v zemi. BO. — V., vtepati, hineinwerfen. —
co kam: snopky do súseka. Na Ostrav. Tč.

Vteperiti, il, en, ení. Na Slov. — nač.
Vpratať a na silu v. (spoléhati?). Phld. I. 1.
36.

Vtěrák, u, m. = bednářský nástroj, jímž
se desky na dno oškrabují, der Kamm, Boden-
kamm. Šp., Skv. — V., zatěračka, die Gar-
gelsäge. Šp.

Vteřina, y, f. = sekunda, 60. díl minuty,
eine Sekunde. Sedl. V. odměřená, skočná,
eine springende Sekunde. Šp. — Vz KP. II.
284.

Vteřinovky, pl., f. = hodiny vteřinové,
eine Sekundenuhr. Šp.

Vteřinový, Sekunden-. V. kyvadlo, Sedl.,
hodiny (vz Vteřinovky), kolo, můstek kola v-ho
(Sekundenradbrücke, Sekundenradkloben),
pastorek kola v-ho, Sekundenradtrieb, m.
Šp.

Vterník, a, m., gnathophyllum, korýš.
Krok.

Vtěrný = dotíravý, zudringlich. — ke
komu. Smrť ku starochům vtěrná, k mladým
licoměrná. Kká. Td. 257.

Vteročlen, u, m. V. poměru, der Nach-
satz eines Verhältnisses. Slk.

Vterokněz, e, m. = druhý velekněz
(u židů), zástupce a náměstek velekněze,
der Sagan. Sš. L. 50. (Hý. ).

Vterouhličník. u, m., deuterocarbonium.
Presl.

Vterý, vtorý, strslov. = druhý, der an-
dere, zweite, -terý je přípona komparativu
-tt(io, původ, -tara, nom. -tsqoc, óevrtcoc.
Schl. Cf. Bž. 143. Úterý, vtorý to jest druhý
(den) po neděli. V. I minu deň prvý i minu
den vterý. Rkk. 7. Vzskoči řad třetiech na
vteré. Ib. 19. U vtorej meč křivdy kárajúcí.
Ib. 72.

Vtesání, n., das Hineinhauen.

Vtesaný; -án, a, o, eingehauen, einge-
meisselt, eingravirt. — kam. Hrobky do
skalních stěn v-né. Lp. J. Děj. I. 30. Ná-
hrobník z bielého mramoru so v-ným doňho
nápisom. Sl. let. I. 192. (Ssk. ).

Vtěsnání, n. = sevření, die Einengung,
Einzwängung, Einsackung. Nz lk.

Vtěsnaný; -án, a, o, eingeengt, einge-
zwängt, eingesackt. Us. Vz Vtěsnati.

Vtěsnati, einengen, einzwängen, einsacken.
— co, koho, se kam: do loďky. Hlas. V.
v co. Ros. V. hrnek mezi ostatní. Us. Tč.
Základy psychologie v. v úzký objem ně-
kolika archů. Dk. — čím: mocí. mačkáním.

Vtěsniti, il, ěn, ění = vtěsnati. Dch.

Vtěthati = vecpati, hineinstopfen. — co
kam. Strm.

Vtíkati = vetknouti. Na Slov. Bern.

Vtip, u, m. V., v (předložka) + tip, tiepati,
s-tiepati = štípati. Jir. V. ze v-tep, patří
tedy ku tepati (bíti). Vz více v Šrc. 209. —
V. = přirozená schopnosť snadného pojímání
a chápání, indoles, natura, ingenium, die
Anlage, das Talent, der Verstand, Witz,
Scharfsinn, der Kopf, die Anlage. Vz S. N.
V. ve mluvě obecné též co duševní nadání
vůbec, v užším smyslu značí spojení dvou
představ, na kterých se vytkne nějaký posud