Předchozí (870)  Strana:871  Další (872) |
|
|||
871
|
|||
|
|||
IV. 187. (Tč. ) — kde. Bez zbraně a bez
voje pouhá osoba Fridrichova čili v osobě v-ná legitimita zdrtila vzpouru. Ddk. V. 167. — kým. Ďáblem vtělení čarodějníci. Cyr.
Vtělín, a, m., Wtielin, samota u Lipníka. PL.
Vtěliti, il, en, ení; vtělovati, vtělívati =
v jedno tělo spojiti, jednotiti, einverleiben, zu einem Körper machen; dskami zapsati, einverleiben, intabuliren (D. ); se: v jedno tělo se spojiti, sich inkorporiren; člověkem uči- něnu býti, tělo na se přijíti, Mensch werden. Jg. — co, se komu. Vtěleno jest to ženám od přirození. Troj. Lidé mají se jeho (Je- žíšovým) údóm v. Hus I. 7., III. 216. — se. Jediné syn (Ježíš) vtělil se; Když sě syn boží vtělil. Hus I. 45., II. 82. (I. 323., II. 14. — Tč. ). — co, se kam (v co, kde). Její krása v mysl se mu vtěluje. Troj. Mají je za měšťany přijíti a je v se v. Mus. 1880. 499. Marie když jest přivolila a řekla: Staň mi se vedlé slova tvého, ihned syn boží vtělil se v ni a byl jest člověkem pravým; V tělo Jesu Krista se v. Hus II. 236., III. 154., 291. Žebra v kosti prsní v. Sal. V zlaté bulle Karel IV. připojuje a vtěluje knížectví polská a slezská v korunu českou. V. Když se jsa Bohem v životě panny Marie
vtělil. Hus. Něco v něco v. Nz. — se kde. Vz předcházející. Jaro v ní se vtěluje. Čch. Mch. 35. Pán se v tobě vtělí, jímž svět stojí celý. Sš. Bs. 12. Hlásce a nástroj Loga či slova ve prorocích mluvivšího a mezi námi se vtělivšího. Sš. Sk. 83. Jsa Bohem v ži- votě panny Marie sě vtělil; Bóh, jenž sě v břiše panny vtělil, na svět jest bez hřiechu přišel. Hus II. 3., 87. (Tč. ). — se proč. Pro pokoj vtělil se syn boží. Hus 1. 379. Z vóle otce i syna i sv. ducha syn boží vtělil sě. Hus I. 61. Syn boží sě vtělil, aby od hřie- chuov lid vykúpil. Hus III. 160. — odkud. Vtělil sě jest (Ježíš) z ducha svatého. Hus I. 46. — čím (se komu kde, kam). Tak řád hostům u sudího vtěloval se stykem. Kka. Td. 19. Boha nade všechny věci mi- lovali, jeho následovali... a veň se milostí vtělili. Hus III. 292. Má býti hned naložena na otok střieda s solí a máť sůl mačkáním n. hnětením vtělena býti. Ras. — co, se kam (k čemu, do čeho). Země od Karla ke koruně české připojené a vtělené. Er. Což se privilegium cís. Karla dotýče, kte- rýmž vtěluje a připisuje množství zámků a zemí do království Českého. Zř. F., I. B. XI. Dal si tu smlouvu do veřejných knih v. (zapsati). Us. Hlavní péče byla navésti Čechy, aby vstoupili do jednoty se sborem a vtělili se takřka do něho. Pal. Děj. III. 3. 87. Vtelno, a, n., Wteln, ves u Mostu. Tk.
I. 363., III. 34., 44., 60., V. 176. — V. ji- zerní, Iserwtelno, ves u Mladé Boleslavi. PL. — V. mělnické, Melniker Vtelno, ves u Měl-
níka. PL. Vz S. N., Arch. III. 480., Blk. Kfsk. 1456. Vtělování, n., die Einverleibung. — V.
či umísťování pocitů = ona činnosť duševní, jíž duše pocity tělesné do těla přenáší. Blř. Vtentotiti, hineinthun (ein Flickwort). —
co kam. Us. v Uh. Hrad. Tč. |
Vtepati, hineinschlagen. — co kam: kolek
v zemi. BO. — V., vtepati, hineinwerfen. — co kam: snopky do súseka. Na Ostrav. Tč. Vteperiti, il, en, ení. Na Slov. — nač.
Vpratať a na silu v. (spoléhati?). Phld. I. 1. 36. Vtěrák, u, m. = bednářský nástroj, jímž
se desky na dno oškrabují, der Kamm, Boden- kamm. Šp., Skv. — V., zatěračka, die Gar- gelsäge. Šp. Vteřina, y, f. = sekunda, 60. díl minuty,
eine Sekunde. Sedl. V. odměřená, skočná, eine springende Sekunde. Šp. — Vz KP. II. 284. Vteřinovky, pl., f. = hodiny vteřinové,
eine Sekundenuhr. Šp. Vteřinový, Sekunden-. V. kyvadlo, Sedl.,
hodiny (vz Vteřinovky), kolo, můstek kola v-ho (Sekundenradbrücke, Sekundenradkloben), pastorek kola v-ho, Sekundenradtrieb, m. Šp. Vterník, a, m., gnathophyllum, korýš.
Krok. Vtěrný = dotíravý, zudringlich. — ke
komu. Smrť ku starochům vtěrná, k mladým licoměrná. Kká. Td. 257. Vteročlen, u, m. V. poměru, der Nach-
satz eines Verhältnisses. Slk. Vterokněz, e, m. = druhý velekněz
(u židů), zástupce a náměstek velekněze, der Sagan. Sš. L. 50. (Hý. ). Vterouhličník. u, m., deuterocarbonium.
Presl. Vterý, vtorý, strslov. = druhý, der an-
dere, zweite, -terý je přípona komparativu -tt(io, původ, -tara, nom. -tsqoc, óevrtcoc. Schl. Cf. Bž. 143. Úterý, vtorý to jest druhý (den) po neděli. V. I minu deň prvý i minu den vterý. Rkk. 7. Vzskoči řad třetiech na vteré. Ib. 19. U vtorej meč křivdy kárajúcí. Ib. 72. Vtesání, n., das Hineinhauen.
Vtesaný; -án, a, o, eingehauen, einge-
meisselt, eingravirt. — kam. Hrobky do skalních stěn v-né. Lp. J. Děj. I. 30. Ná- hrobník z bielého mramoru so v-ným doňho nápisom. Sl. let. I. 192. (Ssk. ). Vtěsnání, n. = sevření, die Einengung,
Einzwängung, Einsackung. Nz lk. Vtěsnaný; -án, a, o, eingeengt, einge-
zwängt, eingesackt. Us. Vz Vtěsnati. Vtěsnati, einengen, einzwängen, einsacken.
— co, koho, se kam: do loďky. Hlas. V. v co. Ros. V. hrnek mezi ostatní. Us. Tč. Základy psychologie v. v úzký objem ně- kolika archů. Dk. — čím: mocí. mačkáním. Vtěsniti, il, ěn, ění = vtěsnati. Dch.
Vtěthati = vecpati, hineinstopfen. — co
kam. Strm. Vtíkati = vetknouti. Na Slov. Bern.
Vtip, u, m. V., v (předložka) + tip, tiepati,
s-tiepati = štípati. Jir. V. ze v-tep, patří tedy ku tepati (bíti). Vz více v Šrc. 209. — V. = přirozená schopnosť snadného pojímání a chápání, indoles, natura, ingenium, die Anlage, das Talent, der Verstand, Witz, Scharfsinn, der Kopf, die Anlage. Vz S. N. V. ve mluvě obecné též co duševní nadání vůbec, v užším smyslu značí spojení dvou představ, na kterých se vytkne nějaký posud |
||
|
|||
Předchozí (870)  Strana:871  Další (872) |