sb157-05 0..8296

875

Vťuc, vťuci = chťúc, absichtlich. V. to

okno vybila. Na Ostrav. Tč. Ve Slez. Pk.,
Mtl.

Vtučec, čce, m. Kterému koni by plece
schlo, neb že by se vtučec vrazil. Rps. kd.

Vtúlati, vz Vztúlati.

Vtuliti se, il, ení, sich hineinbiegen,
-schmiegen, verbergen, hineindrücken. Cf.
Touliti se. Pl.

Vtulýš, e, m., inachinus, korýš. Krok II.
247.

Vťupati, pu, hineinschlagen. — co kam
čím. Vťupej ty haluze do otípky, kolky do
země jakým klockem. Na Ostrav. Tč.

Vtvořený; -en, a, o, angeschaffen. V-né
dary přírody. Dch.

Vtvořiti, il, en, ení; vtvořovati = v něco
vtvořiti, in etwas schaffen. — V. = na mysl
vložiti, eingeben, einflössen. V.

Vtyčení, n., die Einpfählung, das Ein-
stecken einer Stange. Jg.

Vtyčený; -en, a, o, eingesteckt.

Vtyčiti, il, en, ení, einstecken (eine Stange,
einen Pfahl). — co: kůl. — kam: do země.

Vtýkati = vetknouti.

Vtynouti = vtonouti, versinken. — kam:
do vody. Jak člověk do dluhů vtyně, už
z nich více nevytyně. Na Ostrav. Tč.

1. Vůbec (zastr. vóbec; v-obec). Jg. V.
místo: v uobec (v obec), vz Ó (se rozkládá
v uo; později ů), Dnes, V., Gb. Hl. 73., 76.,
Bž. 125., Vůči, Vůkol. Jest to akkus., jehož
nyní užíváme za příslovce. — V. = obecně,
zjevně, veřejně, öffentlich. V. vydati, v. na
světlo vydati, v. vytisknouti dáti knihu;
zjevně v. čísti, v. oznámiti; a ten dekret v.
provolati dali; v. o tom rozprávějí; hra v.
ukazovaná. V. Vůbec něco prodávati. D.
Když se těchto práv napravení v. vyhlásí.
Zř. F. I. U. XVIII. — V. = obecně, povšechně,
bez výminky jednoho neb druhého, insgemein,
allgemein, insgesammt, überhaupt. V. známý,
notorisch bekannt. J. tr. Je v tom vše v.
a zvlášť, es ist darin alles und jedes; On v.
jest nevinný. Us. Dch. Jmění v. = hrubé.
Dch. A téměř všechněm v. bylo známo,
že... BR. II. 5. a. (Šd. ). Přikazujem všem
vůbec a jednomu každému z poddaných
našich. Zř. F. I. A. II. Právo voliti má v.
každý občan říše rakouské, který... ŘZ.
1850. č. 1. §. 12. Což všem v. náleží (obecný);
v. běžný, v. zvyklý. V. Každého v. člověka
mysl tam jde. Kom. Vůbec všem a jednomu
každému zvláštně (obzvláštně. V. ). Jel. V.
známý, užitečný. D. Co vůbec prospívá.
Kom. Co kůň a vlk skousají, vůbec říkají,
že se potom nerado hojí. Prov.

2. Vůbec, bce, f. = obec, die Gemeinde.
Aby v vůbcích svých měli vůli a svobodu.
1534. (Nách. 115. ). Přimluvil se, aby vůbec
(= v obec) zjevně přijat byl. BR. II. 81.
b. — V. = obecný pozemek ladem ležící pro
potřebu občanů. V Policku. Zkr.

Vůbecnice, e, f. = obecnice.

Vůbecný, allgemein. Na pana G. v-né
veci spuštené. Sl. let. I. 250. Vz Obecný.

Vůbeť = v oběť. Vký.

Vůbydlí = obydlí, zastr.

Vuc, e, m. = ocel indijský, Wootz, v lučbě.
Nz.

Vučání, n. = vučení, das Summen. Na
Slov. Hlý.

Vučati = vučeti. Na Slov. Bern.

Vučený; -en, a, o, eingelernt. Tu pekelné
sa snujú pletichy a v-né hrajú sa úlohy. Lipa
125.

Vučeti, 3. pl. -čí, el, ení = bzučeti, bru-
četi, summen, sumsen. — abs. Vučí včela,
D., zástup včel. — komu kde. Vučí mi
něco v uších. Sych.

Vůči = v oči. Po v měnívali staří o (ó)
v uo (ů). Jest to akkus., jehož za příslovce
užíváme, tedy ne: vůčí. Vz Vůbec, (uo);
V uohavnosť jsú mie vzali (v ohavnosť). Ben.
V. pojí se jen se jmény živých bytostí a
mívá u sebe dativ a nikoli gt. V. táhl ne-
příteli. V. U jmen věcí lze užívati vazeb
jiných: hledě k tomu, vzhledem k tomu a
předložek při, k, do a p. Jak můžeš mlčeti
při (k) takové drzosti? Brt. 3. vyd. 259.
Vůči postavení svědkův obviněnému, Gegen-
stellung des Beschuldigten und der Zeugen.
Vz Postaviti. J. tr. V. takovému svědectví
byla zajisté osiřelá jeho dioecese v nejlep-
ším pořádku; O tom nelze nám v. nedůstatku
všech zpráv dotyčných ani domněnky vy-
sloviti; Že dojde odpověď záporná, bylo v.
tomu, co se na Libici bylo přihodilo, s ji-
stotou očekávati; To zejmena stalo se v.
Uhrům. Ddk. I. 186., 187., II. 47., 144. (II.
207., 417., III. 10., 18. — Tč. ). Že sme Zbyň-
kovi vuoči řekli. Arch. III. 13. V. = zjevně.
Smil v. 1394., 1404. A papež přivolí, že
jemu tak řiekají vuoči i píší. Hus I. 404. —
V. = v oči. Co by sůl vůči sypal. Bl. 296.
Jiného svědomie nemá než Kroměřížského
ženu, ani jeho vuoči (vor Augen) jmieti
mohla. NB. Tč. 247. Ten jsa obeslán má
tam puštěn býti k tomu tázání, aby jemu
to v. znal. Zř. F. I. W. IX. A mluvil před
dobrými lidmi, ježto mu to vuoči poznají.
Ps. o záští.

Vůčihledě růsti (v oči hledě, před očima,
rychle), zusehends. Č., Sá., Tč. Počet stou-
penců Belových množil se v. Ddk. II. 203.
Vz Očihledě.

Vůčihledný, augenfällig.

Vučně, summig, murmelnd. Bern.

Vučnosť, i, f., summende Beschaffenheit.
Bern.

Vučný, summend, murmelnd. Bern.

Vůda = voda. Vký.

Vůda dobrá = Dobrá voda, ves. Vz Blk.
Kfsk. 696.

Vůdce, e, m., vok. sg.: vůdce, ne: vůdce,
vz -ce. Der Führer, Anführer, Anleiter. V.
horský, Bergführer, roje, Schwärm-. Dch.
Jazyky ženské zchytralí jsou vůdci. Shakesp.
Tč. V-vé jsme vám byli do jámy. Str. Sy-
nové biecu jich vódcemi. BO. Za mnou
jako za vůdcím k věčné slávě pospíchej;
Se svým vůdcím. BR. II. 74. a., 373. a. Je
v. na silnici ku Passovu. Pč. 22. Smyslové
jsou duši vůdcové k moudrosti. Kom. V. cesty,
Pref. Za vůdce ho přijal. Us. Hvězda jim
byla za vůdce (vůdcem). Us. V. tance. V.
I šla napřed Judyt vůdcím jsouci všech žen.
Br. V. lidu, vojenský (vz Válka). V. A běda
vódcóm kněžím, že lidu tohoto na paměť
nepřvoie...; Povýšil sem tebe mezi lidem

266*