sb157-05 0..8296

876

a dal sem tě vódcí nad lidem mým; Neb
nemuožem míti lepšieho vódce; Ktož jsú
vódcie lida a kto dávají vódcě lidu, ti sě
opatřte, a ti také, kteříž chtie býti vódcie;
Následovati bude Krista, prvého vódci; Naj-
prve vódce jejieho a korúhevníka Abele ne-
věrně sú zahubili. Hus I. 196., 446., 473.,
II. 975., 419., III. 6. (Tč. ). Ze školy hospodář
a vůdce z knih — nemnoho po nich. Prov.
Tč. Vůdcem vojsko stojí a vůz musí za vojí;
Lepší stádo jelenů pod lvem vůdcem nežli
houfy lvů pod vůdcem jelenem. Č. O vůdcích
řec. a řím. vz Vlšk. 427., 429., 437.

Vůdcovati, Führer sein. Dch.

Vůdcovský, Führer-, Feldherrn-, Heer-
führer-. V. velení. Dch. Vratislav II. zmocnil
se v-ské korouhve císaře Rudolfa. Ddk. IV.
194. V. hodnosť. Šf.

Vůdcovství, n., die Führung, Leitung,
Anführerstelle. Šf. Přes Koubu na Řezně
táhli Čechové za v. Oldřichova k Ulmu. Ddk.

IV. 10.

Vůdcův, -ova, -ovo, dem Anführer ge-
hörig.

1. Vůdčí, ího, m. = vůdce. S nejvyšším
vůdčím Lorencem. Skl. 1. 214. V. roje (vo-
jenského), Schwarmführer. S. N. XI. 120.

2. Vůdčí, leitend, Leit-. V. myšlénka,
hvězda. Dch., Čch. Bs. 66.

Vúditi, vz Vouditi.

Vůdka, y, f. = vodka, der Kornbranntwein.
Ve Slez. Tč. Lepší vudky nežli butky (botky)
= pijan raději si kupuje kořalku nežli obuv.
Slez. Šd.

Vůdkyně, ě, f., die Führerin. V. družek.
Ráj. Hvězda v., der Leitstern. Dch.

Vufka, y, m., osob. jm.

Vůhledy = v ohledy, vz Ohled.

Vůhni = v ohni, vz Oheň.

Vuch, a, m., osob. jm.

Vukle, í, pl., f. = kadeře. Na Slov. Plk.

V. = krátké vlasy; též pletonce na skráních
polských židů. Na mor. Valaš. Vck. Vz
Pejs.

Vukodlak, a, m. = vlkodlak. V chor.
pomoří: kodlák, kudlák.

Vůkol m.: v uokol (= v okol). Vz Vůbec,
Vůči, V, Bž. 215. — V. = kolem, okolo,
dokola, ringsherum. V. obejíti, oplésti, hle-
děti, V., sebe hleděti, seděti, ležeti, státi.
D. Kyrysaři v. pancířem oblečení. Kom. V.
trůnu. Kom. Město leží v. v moři. Har. Kázal
všem v. sebe státi. Smil. — V. = bez po-
nětí kola n. okrouhlosti, v tom kraji, in der
Gegend, wenn es auch nicht ringsherum ist.
Země v. úrodná; v. země porty bezpečné.
Har. Lidé proti nim vůkol šli. Skl. II. 300.
V. jíti (= světem, umgehen). Výb. 741. Ne-
přátelé se v. hemží. Dch. Po zemi pak v.
a v. u města leží lid královský. Žer. 18.
Oheň před ním půjde a páliti bude vókol
všecky nepřátely jeho. Hus II. 12. — Něčím
n. s něčím vůkol jíti, german., lépe: za-
nášeti se, zacházeti s něčím, obírati se, mit
etwas umgehen, sich beschäftigen. Jg. S čáry
vůkol jíti (čarovati); lstivě se mnou v. jdeš;
se lstí, neupřímně, nevěrně a neprávě s někým
v. jíti; jak se s právy obírá a v. jde; ukrut-
níci toliko mocí v. jdou a té užívají bez
práva. V. Ale oni Čechové pod obojí s uráž-

livou válkou v. jdou. Skl. II. 469. S jakými
obmysly ona (strana odporná) v. jde. Skl.
IV. 268. Že jest s takovými věcmi neslušnými
v. nechodil. NB. Tč. 115.

Vukolak, a, m., vz Vukodlak. Kd. I. 359.,
II. 472.

Vůkolí = v okolí, im Bezirke, im Umkreise,
in circuitu. Vz Vůkol, Vůči. V. jeho. V. Ač-
koliv mám správu, že i v tom městě i jinde
v. v městečkách ještě pozůstávají. V. Všecky
věci v. jeho. Ben. V. — Odtud, vůkolí, n. =
okolí, lépe: okolí. Cf. Slov. II. 352. Der
Bezirk, Umkreis, die Gegend. V Praze i v tom
vůkolí. V. Kněží toho v. Kom. Město má
mnoho mil ve svém v. D. Hrad Znojmo
s v-lím (= s okolím). Ddk. II. 180. Co té
doby v Praze a ve v. (= v okolí) obou hradů
sídelních se dělo, to zůstalo neznámo. Ib.
II. 417.

Vůkoličný, lépe: okolní, herumwohnend,
nachbarlich.

Vůkolní, lépe: okolní, was umher ist.
Jg. Vz Vůkolí. V. sedláci. Ddk. II. 408.

Vůkovy = v okovy, vz Okov.

Vůl (zastr. vól), gt. vola, volec, lce, volek,
lka, volík, a, voleček a volček, ečka,
volíček, čka, m.; volče, vůlče (zastr. vole),
ete, volátko, volčátko, a, n. Bos, /?<>f>, -.
der Ochs. Strany odvození vz Šrc. 27. —28.,
30. Vůl, pl. volové (zřídka: voli). V. domácí
(polský, švýcarský, uherský, český), bos tau-
rus domesticus, hrochavý, b. grunniens, ame-
rický, b. americanus, Bison, divoký (buvol),
bubulus, Büffel, zubr, africký, b. cafer, piž-
mový, b. moschatus, Bisamochse, tur, urus,
Auerochs, indijský, b. indicus, Zwergochs;
plemenný (býk), der Zuchtochs. Jg. (Kom.,
V, Us. ). Obyčejně celý vůl slove býk, řezaný
n. kleštěný vlastně vůl. V. tažný (který
táhne), Jg., V.; mladý vůl také: junec, junek,
bulík, běhoun, běhounek; trkavý: bodoun;
černohnědý: sazek; sivý: sivoň, sivek, sivák,
mourek, moura; plavý: plavoň, plavek; při-
černalý: brna, barna, paloň; bez rohů; ša-
tavec; s širokými rohy: široň; v. podsedlní;
náruční, brázdní, opraťák; jochař, krumpolák;
povoz s voly, obchod s voly; jho na voly;
pacholek u volů (volák); vola ostnem, bodcem,
bičem pobádati. Šp. Spřežení volů. V. Vůl
krmný n. důbrý. Jg. V. řve, bučí. Šp., Pt.
Stádo volů. Nechati krávu státi volem (ne-
dojiti jí). V Policku. Sn. Na vola na Zlínsku
se volá: tihy (v levo)! hač (v pravo)! hajs
(v před)! hoj, hojhoj, hogni (couvni); hoha
(stůj)! Brt. Sedliak mu všetko vyrozprávali
a ukázan mu svojho syna volovi v uchu ( =
ve volově uchu). Dbš. Pov. I. 44. (Šd). Začal
gazdovať rak, že muchy lapal a voly púšťal.
Lipa I. 24. An dřieve byl volem, trávu jedl.
Kčch. 3. Jako nevydovný vůl (tvrdošíjný
troup, neohbitá věc). Bl. 297. Vůl volská,
Vz Rod. Prk. Kúpala se milá v mořu, pásla
volečky ve zbožu (v obilí); A bratr jí poslal
štyry voly párné; Pod javorem pod zeleným
oře dívča volem černým; Přišli na ně, přišli
drábi, volečky jim zajímali; Dával som im
voly, čo vorali v poli, ešče mi ho nechcú
dať; Moja milá má štyry volečky, ona za-
loží přes ty kopečky; nechť si založí neb
nezaloží, šak my vyjedem s pomocí boží;