sb157-05 0..8296

883

Vulkanisovati, vulkuriisiren. Vz Vulka-
nisovaný. — co: guttaperču, kaučuk. Šp.,
Zl. klasy 1856. č. 18.

Vulkanista, y, m., vz Vulkanismus.

Vulkanový, vulkánový. Vulkan-. V. olej.
Šp.

Vulkanský, vulkánský, vulkanisch. V.
ostrovy = liparské u Sicilie; průsmyk (ze
Sedmihradska do Valachie). Vz S. N.

Vulna, y, f. = vlna. Nebožtík otec těch
sirotků je zavolav před nimi pověděl o vulně
na sukno. NB. Tč. 262.

Vůl — něvůl, vz Vůl (konec).

Vulpinit, u, m.. Nerost. Vz Bř. N. 129.

Vulturn-um, a, n., bylo mě. v Kampanii.

Vulturn-us, a, m., byla řeka v Kam-
panii.

Vůňati = voněti. Na Ostrav. Tč.

Vunda, y, m., osob. jm.

Vundati, vondati, vundávati, vundává-
vati, z v-dáti n. spíše z ú-dati. Jg. V. =
dávati v co, vkládati, vstrkati, hineingeben,
hineinthun. — co kam: do hrnce, D., na
uhlí. Db. Vezmi routy a balšamu, vundej
to v pytlík. Lék. kn. 1544. V. co k čemu.
Poh. v Lit. — co kam proč. Svá vlastní
jména vundali z marné pýchy do obleček.
Koll. I. 290. — sobě = počínati sobě, trei-
ben. Co sobě pak vundáš? Ros. — se =
párati se, zaměstnávati se, sich bemühen,
sich abarbeiten, sich abgeben. Co se tam
vundáš? Ros. — se s čím, s kým. Ros.,

Us.

Vune. Ale jich (černých očí) nemajó,
hani neprodajó, vune jich kramářke (vony
jich kramářky) same ráde majó. Sš. P. 253.
Vůně, ě, vůnička, y, f., der Geruch. V.
libá, dobrá, zlá, protivná, Jel., spálená, Us.,
líbezná, D., milostná, Ler., juchtová, Šp.;
nemilá v. = zápach. Nz. V. květiny, pry-
skyřice atd. V. vína, die Blume, das Bou-
quet. Sk. Čich vůně, jak co páchne, cítí a
rozeznává. Kom. Pižmo libou vůni vypouští.
Kom. Vůni vydávati, Br., Kom., vanouti,
vůni růží do sebe táhnouti. D. Kosatec
šatům libou vůni dává. Byl. Zlou vůni od
sebe dávati. V. Té vůně nikdo snésti a číti
nemůže. Ler. V. z kadidla jest libá; Bohu
jako libá v. příjemný. BR. II. 195. a., 854. a.
Cedrus svú vóní hady zapuzuje, tak dokto-
rové svatí ďábly a kacieře naučením svým;
Jacinktus také jest květ aromatský červené
barvy, vóně rozkošné; Nosem vuoni dobrú
a zlú rozeznáváme; V. mandragor znamená
ctnosti. Hus III. 23., 68., 85., 91. (Tč. ). Člo-
věk po řeči, bylina po vůni se zná. Prov.
Čím víc zetřeš koření, tím víc vůně dává.
Mor. Tč. Vůní vůl netyje. Pk. Mnoho v.,
málo pečeně. Dbv. O vůni květin vz Sbtk.
50. Tu toliko drží se, kde v. ctnosti cítí.
Kom. Vóně ctností jsúce naplněni; Kristova
dobrá vuoně jsme. Hus II. 136., III.. 9.

Vůněplnošť, i, f., Geruchfülle, f. Dch.

Vůněplný, vollduftig. Dch.

Vunice, dle Budějovice. V. malé a velké,
Klein-, Gross-Wunitz, vsi u Libochovic. Vz
Vojnice, S. N.

Vůnička, y, f., vz Vůně. — V. = něco
voňavého na př. kytka, V., na Mor. vonička,
der Blumenstrauss.

Vůninosný, dufttragend, duftig. V. vzduch.
Hdk. L. kv. 50.

Vuo. Ale toho, bratře milý, aby věděl,
žeť já mám s Medkem vuo (vo, o) hrdla
činiti. Arch. V. 312. (Šd. ).

Vuobyčejný = obyčejný. V. leženie. 1482.
Tč.

Vuoči = v oči. NB. Tč. 42. Vz Vůči.

Vuohradě = v ohradě. Arch. I. 206.
Vz V.

Vuokřídlí = okřídlí.

Vuoravy, pl., jm. místní. Arch. III. 519.

Vuostuzení = v ostuzení. Žena porušená
jest viece nehodna k manželstvie a jest v.
idském, jest-li zjevno porušenie. Hus I. 206.

Vůpolky = vejpůlky, v půli, in der Mitte.
V. ho vzal a udeřil ním a zem. Na mor.
Valaš. Vck.

Vuře = oře. Vz Orati. Vuře šohaj, vuře
v zeleným hóhoře (úhoře). Sš. P. 220.

Vurm, a, m. V. Jg., spisov., nar. 1825.
Vz S. N., Šb. H. 1. 307. — V. Jos., spisov.,
nar. 1837. Vz S N., Šb. H. 1. 307.

Vůsa, lépe: osa.

Vusín, a, m., osob. jm. Vz S. N. — V.
Kašp., knihkupec, 1700. —1720. Vz Jir. H.
l. II. 342.

Vůsmý, lépe: osmý. U Něm. brodu. Brnt.

Vústiti = vtékati, einmünden. Vz Ústiti.

Vůtec, tce, m. = kdo vodí na poutě,
písně a modlitby předříkává, vůdce, der
Vorbeter. U Rychn. Črk.

Vúterní = úterní. Mor. Šd.

Vůtka, y, f. = druh síti. Hosp. noviny
1856. 13. Zb. exc.

Vuvny (Humny, Ovny), ves u Prahy. Vz
Blk. Kfsk. 1205.

Vůz (zastr. vóz), gt. vozu, vozík, u, vo-
zíček a vozček, zečku, m., v obec. mluvě
vozejk, vozejček. Vůz m. vozB z vez (vézti),
vz E. Der Wagen. Části vozu: oj (voj,
kluk, tažadlo) s předním a zadním formán-
kem, která se vidlicemi (rameny) končí; na
oji jsou váhy (příčny) svorníkem (rozpor-
níkem) připevněné; v zadu pod ojí je ná-
prava, na ní šárka, oplín (oplen), na které
se fasuňky n. řebriny (žebřiny, drabiny)
zavěšují; přední náprava spojena jest se
zadní rozvorou; na voze jsou koše, košiny;
strany kola vz Kolo. Pt Kruh spojující oj
s vozem: klemzera. Šp. Dřeva, aby fasuňky
do kol nepadaly: klanice; u hnojníku (korby)
jsou delší, u fasuňkového vozu kratší. Jg.
Kola točí se na osách; mezi násadkem a
osami jsou snice; na zadních kolech vozu
je mezi osami a násadkem pídlo, mezi nímž
je rozvora. Pod žídlo táhne se řetěz, aby
se řebřiny nešoupaly. Vck. Přihrádka u ko-
siny (s předu): kelňa. Mor. Kch. Vůz má
2—4 kola a na osách či nápravách jejich
leží čásť k nesení břemen určená; přední
náprava souvisí s ním pomoci silného hřebu;
s přední nápravou spojena jest voj; na zad-
ním konci voje visi váhy; vozy železničné
slovou vagóny, Vz S. N. Vz také: Bok,
Drabce, Fasuněk, Kačírky, Kolo, Kranclovka,
Lišen, Lon, Lonek, Mečík, Náboj, Nákoles-
ník, Nejšle, Oplen, Oštěr, Otajky, Pás, Pa-
vuza, Piksla, Płatnik, Podbit, Podjíždě, Pod-
nížka, Poloupásek, Ráf, Rozpěrák, Rozvora,