sb157-05 0..8296

890

am fremden Gute. Půh. II. 498. Kolikrát
mně vybila! Us. Šd. Ja kdyby mne všeci
bili, přece by mě nedobili, já su synek je-
diný, vybiju všem z dědiny. Sš. P. 570.
Všem truhly vybili. Let. 27. Máslo, sýry
i jiné domovité věci, jim pokoje vybivše,
pobrali. Arch. IV. 91. Člověka mě vybili;
Našemu člověku vybili dvéře a zámky. Půh.

I. 243., 183. Cf. Mtc 1878. 58. V. někomu
zuby, oko, okna. Us. Vybili mu, co se do
něho vešlo. Sych., Dch. Cf. gécnút, gécat,
géc ho! (= žduchnouti), čepcovat koho, vy-
čepcovat komu, česnút atd. (udeřiti: tak ťa
česnu!), chlopit (chlóp ho!), vychlópat komu,
křápnút koho, lisknút, liščit po hubě (lisk
ho!), řiznút po hlavě (řiz ho!), škrábnút
(škráb ho!), šmignút prutem (šmig ho!), žig-
nút čaganem, strčit komu jednu, takovú ti
usuším! (vlepím), někomu vycasnovat, vy-
cúhat, vyčesat, vydrat, vylátat, vyépat, vy-
młátit, vy ohýbat, vyopáłat, vyožíhat, vyráňat,
vyróchat, vyřezat, vysmýkat, vystrúhať, vy-
střapcovat, vystřílat, vyšúpat, vyzpovídat,
vyzvářat; vyspořádat koho. — Dostaneš
młatu, řezu! počkaj, ty dostaneš, nabereš,
zebereš, obzobeš, vydržíš! Na Mor. Mtc.
Brt. — co komu odkud čím, jak. Někomu
oko kamenem vybiti. Us. Tč. Ani klínem
mu to z hlavy nevybiješ. Us. Šd. Tu mi
člověka pravú mocí z klády vybili od mého
rychtáře. Půh. I. 221. Žižka chvíle té octnul
se v takovém nebezpečí, že bojovníci jeho
jen stíží vybili ho cepy z rukou nepřátelských.
Pal. Dj. III. 1. 395. Vybila ho mať lopatou
z kuchyně. Mt. S. I. 52. Klín klínem vy-
bíjeti (zlým zlého dobývati). Us., Koll.. I.
342. Domy brannou rukou v. (pleniti). Troj.
Bych mu pěstí zuby vybil. Hr. rk. 405. V.
dul hlinou, Us., podlahu prkny. D. — co
kde: na zlatě (vyryti), Jel., arch v tiskárně.
L. Slzy mně kapaly, po drobném kamení
jamky vybíjaly. Sš. P. 287. Sluzenky kapajú,
na tvrdém kameni jamky vybíjajú. Sš. P.
354. V Praze někteří židy vybili. Dač. I.
295. Pod lavkú mu vybije, starú metlú při-
kryje. Sš. P. 745. V jeho dvoru vybil jemu
zámky na komorách. Půh. II. 53. Vybili
mlýn pod Načeracem. Tč. 1. Ďabel z kolibky
vyletěl, tři kola jest v okně vybil. Sš. P.
780. Až my umřeme, zkážeme sobě zlaté
litery vybit na hrobě. Sš. P. 797. — proč.
Gazda ho vybil pre pieseň. Tatry a more.
150. — kdy. Ve dne ma vybije, v noci ma
obejme. Sl. ps. 211. Po tej tmavej noci vy-
biješ si oči. Sl. ps. 299. — kam. Keď išiel,
staväli tam košiar pre ovce a vybíjali do země
diery železným kolom. Dbš. Pov. VII. 14.

Vybití, n., vz Vybiti. V. noční = výboj.
Vš. Jir. 153. Kaž sobě dáti komorníka na
ohledánie v. nočnieho; Po v. hned má to,
co se jest jemu stalo, súsedóm oznámiti. Vš.
Jir. 153.

Vybitý; vybit, a, o, abgeprügelt, V. cesta
(vyjezděná, ausgefahren). — V. = vyloupený,
erbrochen. V-té nebo vylúpené truhly. Vš.
Jir. 153. Má jemu ukázati dóm vybitý. Arch.

II. 102. — odkud. Železa ze mlýna v-tá.
Tč. 2. — V. = vymrskaný, vycvičený, zběhlý,
honený, chytrý, durchtrieben, beschlagen. —
v čem. V chytrostech vycvičeni a vybiti

jsouce. Br. V zápasení velmi schopní a vy-
bití. Cyr. — nač. Na všecko všudy vybitým
býti. Cyr. — kde: na zlatě (vyrytý, abge-
drückt). Jel.

Vybízecí konjunktiv, conj. adhortativus.
Ndr. 351.

Vybízeti, vz Vybídnouti.

Vybízitel, e, m., der Aufforderer.

Vybízka, y, f., vz Vybídka. D.

Vybížka, y, f. = vybízení, vyběhnutí, der
Auslauf. — V. = vpád, der Streifzug, die
Streiferei. D.

Vyblabnouti, herplappern. Sou to tuponi,
leda vyblabnou své méno. U Uher. Hrad. Tč.

Vybľabotati = vybleptati. Ráno už svitlo
Jáchymkovi v hlave, čo to v-tal. Dbš. Pov.
I. 158.

Vyblafkati se, sich ausbellen. — Pes už
se v-kal. Ta fena (zlá žena) ještě se nevy-
blafkala. Mor. Šd.

Vyblaniti, il, ěn, ění = vyplaniti, vyse-
kati, holzen, ausroden. — co: les. Ros. —
V. = vyžvaniti, ausplaudern. — co. Co
slyšíš, vyblaníš. U Kr. Hradce. Kšť.

Vyblavkati, vz Vyblafkati.

Vyblázniti, il, ěn, ění = šaškováním něco
získati, durchs Narren etwas erlangen, be-
kommen. — se, ausnarren, aufhören ein Narr
zu sein. Již jsi vybláznil, již jsi se vybláznil?
Jg. Blázen se v-zní a trochu se vyprázdní
(si kapsu). U Rychn. Ntk.

Vyblblati, herausstottern. Kln., Bern.

Vyblebtati, vz Vybleptnouti.

Vyblečeti, vz Vybleknouti.

Vyblediti, il, ěn, ění, bleichen. Posp.

Vybledlosť, i, f., die Blässe, Verblichen-
heit. Jg.

Vybledlý, bleich geworden, verschossen,
abgeschossen, ausgeblichen, verblasst. V.
písmo, Dch., Mus. 1880. 408., malba, Us.,
barva, šat, obličej, Us. Tč., černidlo, inkoust.
Tč. V. bázeň (verschwunden).

Vyblednouti, dnul a dl, utí, ver-, erblei-
chen, verschiessen. Fiala vybledla. Us. Látka,
obraz, písmo vybledlo. Us. Původní smysl
metafor vybledl. Dk. P. 94.

Vyblednutí, n., die Verblassung. Dch.

Vyblechovati, ausbleichen. Sukenko mo-
dre vyblechuje. Sš. P. 594.

Vyblejsknouti, sknul a skl, utí = photo-
graphiren (žertem). Dal se v. Vz Oblejsknouti.
Us. Dr., Kšť.

Vybleknouti, knul a kl, ut, utí; vyblekati,
vyblekovati (na Slov. vyblečeti a vyblačeti, 3.
pl. -čí, el, en, ení) = vytlachati, ausplappern,
ausschwatzen, mit etwas herausplatzen. —
co: tajnosti. Kom. — Sych., Ros. — Co
rektor vyblačí (vyzpívá, durch Singen er-
werben), to rektorka vyvláčí (vydá). Bern. —
co proti komu: hanění. Eus., Trip. — co
o kom. Smrž.

Vyblekotati, ausbellen, ausstottern. Us.

Vybleptnouti, vyblebtnouti, tnul a tl, ut,
utí; vybleptati, vyblebtati, vybleptovati =
bleptavě vypověděti, herausstottern; vyblek-
nouti, ausplauschen, dumm ausschwatzen, mit
etwas herausplatzen. — co. Ros., D., Sych.,
Tyl., Dch. Hned vybleptne, co mu slina na
jazyk přinese. Us. Ntk. — komu. Co kde
slyší, hned to sousedce vyblepce. Us. Tč.