Předchozí (889)  Strana:890  Další (891) |
|
|||
890
|
|||
|
|||
am fremden Gute. Půh. II. 498. Kolikrát
mně vybila! Us. Šd. Ja kdyby mne všeci bili, přece by mě nedobili, já su synek je- diný, vybiju všem z dědiny. Sš. P. 570. Všem truhly vybili. Let. 27. Máslo, sýry i jiné domovité věci, jim pokoje vybivše, pobrali. Arch. IV. 91. Člověka mě vybili; Našemu člověku vybili dvéře a zámky. Půh. I. 243., 183. Cf. Mtc 1878. 58. V. někomu
zuby, oko, okna. Us. Vybili mu, co se do něho vešlo. Sych., Dch. Cf. gécnút, gécat, géc ho! (= žduchnouti), čepcovat koho, vy- čepcovat komu, česnút atd. (udeřiti: tak ťa česnu!), chlopit (chlóp ho!), vychlópat komu, křápnút koho, lisknút, liščit po hubě (lisk ho!), řiznút po hlavě (řiz ho!), škrábnút (škráb ho!), šmignút prutem (šmig ho!), žig- nút čaganem, strčit komu jednu, takovú ti usuším! (vlepím), někomu vycasnovat, vy- cúhat, vyčesat, vydrat, vylátat, vyépat, vy- młátit, vy ohýbat, vyopáłat, vyožíhat, vyráňat, vyróchat, vyřezat, vysmýkat, vystrúhať, vy- střapcovat, vystřílat, vyšúpat, vyzpovídat, vyzvářat; vyspořádat koho. — Dostaneš młatu, řezu! počkaj, ty dostaneš, nabereš, zebereš, obzobeš, vydržíš! Na Mor. Mtc. Brt. — co komu odkud čím, jak. Někomu oko kamenem vybiti. Us. Tč. Ani klínem mu to z hlavy nevybiješ. Us. Šd. Tu mi člověka pravú mocí z klády vybili od mého rychtáře. Půh. I. 221. Žižka chvíle té octnul se v takovém nebezpečí, že bojovníci jeho jen stíží vybili ho cepy z rukou nepřátelských. Pal. Dj. III. 1. 395. Vybila ho mať lopatou z kuchyně. Mt. S. I. 52. Klín klínem vy- bíjeti (zlým zlého dobývati). Us., Koll.. I. 342. Domy brannou rukou v. (pleniti). Troj. Bych mu pěstí zuby vybil. Hr. rk. 405. V. dul hlinou, Us., podlahu prkny. D. — co kde: na zlatě (vyryti), Jel., arch v tiskárně. L. Slzy mně kapaly, po drobném kamení jamky vybíjaly. Sš. P. 287. Sluzenky kapajú, na tvrdém kameni jamky vybíjajú. Sš. P. 354. V Praze někteří židy vybili. Dač. I. 295. Pod lavkú mu vybije, starú metlú při- kryje. Sš. P. 745. V jeho dvoru vybil jemu zámky na komorách. Půh. II. 53. Vybili mlýn pod Načeracem. Tč. 1. Ďabel z kolibky vyletěl, tři kola jest v okně vybil. Sš. P. 780. Až my umřeme, zkážeme sobě zlaté litery vybit na hrobě. Sš. P. 797. — proč. Gazda ho vybil pre pieseň. Tatry a more. 150. — kdy. Ve dne ma vybije, v noci ma obejme. Sl. ps. 211. Po tej tmavej noci vy- biješ si oči. Sl. ps. 299. — kam. Keď išiel, staväli tam košiar pre ovce a vybíjali do země diery železným kolom. Dbš. Pov. VII. 14. Vybití, n., vz Vybiti. V. noční = výboj.
Vš. Jir. 153. Kaž sobě dáti komorníka na ohledánie v. nočnieho; Po v. hned má to, co se jest jemu stalo, súsedóm oznámiti. Vš. Jir. 153. Vybitý; vybit, a, o, abgeprügelt, V. cesta
(vyjezděná, ausgefahren). — V. = vyloupený, erbrochen. V-té nebo vylúpené truhly. Vš. Jir. 153. Má jemu ukázati dóm vybitý. Arch. II. 102. — odkud. Železa ze mlýna v-tá.
Tč. 2. — V. = vymrskaný, vycvičený, zběhlý, honený, chytrý, durchtrieben, beschlagen. — v čem. V chytrostech vycvičeni a vybiti |
jsouce. Br. V zápasení velmi schopní a vy-
bití. Cyr. — nač. Na všecko všudy vybitým býti. Cyr. — kde: na zlatě (vyrytý, abge- drückt). Jel. Vybízecí konjunktiv, conj. adhortativus.
Ndr. 351. Vybízeti, vz Vybídnouti.
Vybízitel, e, m., der Aufforderer.
Vybízka, y, f., vz Vybídka. D.
Vybížka, y, f. = vybízení, vyběhnutí, der
Auslauf. — V. = vpád, der Streifzug, die Streiferei. D. Vyblabnouti, herplappern. Sou to tuponi,
leda vyblabnou své méno. U Uher. Hrad. Tč. Vybľabotati = vybleptati. Ráno už svitlo
Jáchymkovi v hlave, čo to v-tal. Dbš. Pov. I. 158. Vyblafkati se, sich ausbellen. — Pes už
se v-kal. Ta fena (zlá žena) ještě se nevy- blafkala. Mor. Šd. Vyblaniti, il, ěn, ění = vyplaniti, vyse-
kati, holzen, ausroden. — co: les. Ros. — V. = vyžvaniti, ausplaudern. — co. Co slyšíš, vyblaníš. U Kr. Hradce. Kšť. Vyblavkati, vz Vyblafkati.
Vyblázniti, il, ěn, ění = šaškováním něco
získati, durchs Narren etwas erlangen, be- kommen. — se, ausnarren, aufhören ein Narr zu sein. Již jsi vybláznil, již jsi se vybláznil? Jg. Blázen se v-zní a trochu se vyprázdní (si kapsu). U Rychn. Ntk. Vyblblati, herausstottern. Kln., Bern.
Vyblebtati, vz Vybleptnouti.
Vyblečeti, vz Vybleknouti.
Vyblediti, il, ěn, ění, bleichen. Posp.
Vybledlosť, i, f., die Blässe, Verblichen-
heit. Jg. Vybledlý, bleich geworden, verschossen,
abgeschossen, ausgeblichen, verblasst. V. písmo, Dch., Mus. 1880. 408., malba, Us., barva, šat, obličej, Us. Tč., černidlo, inkoust. Tč. V. bázeň (verschwunden). Vyblednouti, dnul a dl, utí, ver-, erblei-
chen, verschiessen. Fiala vybledla. Us. Látka, obraz, písmo vybledlo. Us. Původní smysl metafor vybledl. Dk. P. 94. Vyblednutí, n., die Verblassung. Dch.
Vyblechovati, ausbleichen. Sukenko mo-
dre vyblechuje. Sš. P. 594. Vyblejsknouti, sknul a skl, utí = photo-
graphiren (žertem). Dal se v. Vz Oblejsknouti. Us. Dr., Kšť. Vybleknouti, knul a kl, ut, utí; vyblekati,
vyblekovati (na Slov. vyblečeti a vyblačeti, 3. pl. -čí, el, en, ení) = vytlachati, ausplappern, ausschwatzen, mit etwas herausplatzen. — co: tajnosti. Kom. — Sych., Ros. — Co rektor vyblačí (vyzpívá, durch Singen er- werben), to rektorka vyvláčí (vydá). Bern. — co proti komu: hanění. Eus., Trip. — co o kom. Smrž. Vyblekotati, ausbellen, ausstottern. Us.
Vybleptnouti, vyblebtnouti, tnul a tl, ut,
utí; vybleptati, vyblebtati, vybleptovati = bleptavě vypověděti, herausstottern; vyblek- nouti, ausplauschen, dumm ausschwatzen, mit etwas herausplatzen. — co. Ros., D., Sych., Tyl., Dch. Hned vybleptne, co mu slina na jazyk přinese. Us. Ntk. — komu. Co kde slyší, hned to sousedce vyblepce. Us. Tč. |
||
|
|||
Předchozí (889)  Strana:890  Další (891) |