Předchozí (890)  Strana:891  Další (892) |
|
|||
891
|
|||
|
|||
Výblesk, u, m. = vyblesknutí, das Auf-
blitzen. Smet. Vyblesknouti, vyblysknouti, sknul a skl,
utí; vybléskati, vybleskávati = bleskem se vyjeviti, hervorschimmern, hervorblitzen. — odkud. Bludné proudy z dolin vybleskují. Hlas. Z ňáder ven se vybleskla jí dýka. Čch. Bs. 169. Nad to vybleskuje z tvorů boží božskosť t. j. velebnosť, veličí; Ze slov těch patrně vybleskuje, že... Sš. I. 28., J. 51. — co kam. Perla slávy Páně měla na vše strany vniternou záři a jasnosť vy- bleskovati. Sš. J. 262. — kde: na východu záře vybleskla. — se. Jak se vyblyskuje, bude pršet. Us. Tč. — se kde. Na západě se vyblyskuje. Us. Tč. — Vyblýskati se = přestati blýskati, verblitzen. D. — Jg. — V. = vyblejsknouti. Us. Tč. Vyblinkati, vyblinknouti, knul a kl, utí =
vybliti (v dětské řeči). Us. — V. = roztlouci, zerschlagen. — co čím: okna kameny. Na Ostrav. Tč. — V. = vybiti, durchprügeln. — komu jak: po hlavě, že to blinká, dass es schallt. Na Ostrav. Tč. Vybliti, bliji, il, it, ití; vyblívati, vy-
vrhnouti ze sebe, ausspeien, auswürgen, aus- köken. D. — co. Co sní, vyblije. Us. Kusy krve vyblil. Us. Ten to tam všecko vyblil (vytlampal, ausplaudern). Ros. — co proti komu, na koho = vyliti, ausgiessen. Svůj hněv. Ros. Vyblitý, ausgespieen. Vypadá zrovna jako
v. Us. Ntk. Vyblivač, e, m., der Ausspeier, Kotzer.
L. Vyblknouti, knul a kl, utí; vyblkati, vy-
blkovati = vyšlehnouti jako plamen, vychrliti se, vzplanouti, auflodern, hervor-, aufwallen, herausbrechen, emporflackern, herausdam- pfen, herausschlagen. — abs. Pred vyblu- kujúcim páľom (plamenem) pece. Na Slov. Dbš. Obyč. 73. Jak se voda vaří, začíná vy- blkovať; Voda vyblkuje a jak jí nepřikryješ, vyblká všecka, in Bläschen aufgehen. Na Ostrav. Tč. — jak. Náruživosti vyblkly v plameň. Lipa. 167. Tím mohutněji požár ten vyblkne. Proch. — (komu) kde odkud. Ptákovi neustavne plameň z pyska vyblkoval. Dbš. Pov. I. 108. Len na prostriedku izby vatra, z ktorej svetlý plameň vyblkuje. Dbš. Pov. I. 22. V tom domě (Bern. ), z té díry plamen vyblkuje. Koll. — kam. Oheň vy- blknul nad střechu. Na Ostrav. Tč. Nedlouho, aj plamen vyblukoval (vyblkoval) od země až nebes do stropu. Koll. I. 122. Vyblknutí, vyblkání, vyblkování, n., das
Hervorbrechen des Feuers. Vyblouditi, il, dění a zení, aus dem Irren
herauskommeu, sich herausfinden. — od- kud. Nemohl z lesa vyblouditi. Jg. Vyblunkati, vybluňknouti = bluňkem vy-
jíti, hervorklucksen, -plumpen. Ros. Vyblutý = vyblitý. Na již. Mor. Šd.
Vyblyskavý, aufblitzend. Dch.
Vyblysknouti, vz Vyblesknouti.
Vybobčiti, il, en, ení, ausklatschen. U Bruš-
perka. Mtl. Vybobněti, vybopněti atd., vz Bobněti,
herausquellen, auslaufen. Ros. |
Vybobrovati = bobruje vyjíti, hervor-
waten wie ein Biber. — V. = vyklopýtati, hervorstolpern. Ros. Výboč, i, f., výbočí, n. = vybočení, der
Umweg, Absprung, Umschweif. Vz Úskok. Vybočenec, nce, m. = vybočený rým:
činí, míní. Puchm. Vybočení, n., die Ausbiegung, Ausbeu-
gung, Ausschreitung. V. z mezí. Us. Dch. — V., die Ausbauchung, Bauchung. V. u kotla. Us. V. (vyboulení) plechu kotelního. Šp. V. sloupu. Nz. V. ku předu (hrb prsní či přední), lordosis. Nz. lk. Vybočilý, säbelbeinig. Šm.
Vybočiti, il, en, ení, vybočovati = z cesty
na bok straniti, ab-, auslenken, aus der Bahn lenken, auf die Seite lenken, weichen, ab- weichen, abschweifen. — odkud: z cesty. V. ze silnice. Us. Tč. Spisovatel vybočuje příliš daleko z mezí slušné a střízlivé pole- miky. Mus. 1880. 475. V-čil apoštol od na- pomínání započatého. Sš. II. 162. — komu, auf die Seite treten, ausweichen. Us. Tč. — kam: na postranní cestu. Us. Tč. — se na koho: vůl se na něho vybočil, trat ihm ent- gegen. Na Ostrav. Tč. — V. = boky čeho vycpati; na bok vykřiviti, ausbauchen. Výbočka, y, f. = záhyb, zkřivení, die
Krümmung. Nz. lk., Stč. Zmp. 614. Výbočnosť, i, f. = výtržnosť, die Extra-
vaganz. Dch. Výbočný, lateral. V. bod. Jdč. IV. 82.
Vybočování, n., vz Vybočení. V. či deri-
vace projektilů vystřelených z ryhovaných dél. ZČ. I. 180. Vybodákati, vybohdákati = bodákáním,
bodej, bohdej říkáním získati, sich etwas durch Schelten, Verwünschen erwerben. — si co. Hleď, abys sobě něco nevybodákal. Ros. Vybodení, n., das Ausstechen. Us.
Vybodený = vybodnutý, ausgestochen.
Oči v-né. BO. Vybodnouti, ul, ut, utí, vybůsti, bodu,
bodl, den, dení; vybodati, vybádati, vybodo- vati = vypíchnouti, pobodnouti, aus-, heraus- stechen, durchs Stechen herausholen. — co, koho: díru (bodnutím učiniti); koně (po- bodnouti, spornen). D. — co, komu: oko. V., Háj. Nežli sa priblíži, hrozné mu vibodně okále. Hollý. — čím: nožem. Us. Krajícem chleba oko sobě vybodne. V. — co odkud: někomu hněv ze srdce v. Krok. Výboh, a, m., osob. jm. Sl. ps. Šf. II.
156. — V. = modla, ein Abgott. Koll. Výboj, e, m. = vybití (vz Vybiti) domu,
násilné dobytí se do domu a bití někoho v něm, útok, útok na dům a pobrání tam majetku (Kn. drn. ), gewaltsamer Einfall in fremdes, unbewegliches Gut, die Heimsuche. S nási- lím na majetku provedené přepadení obydlí Čili vloupení nazývá se v případě pouhého zničení věcí hrdosť, v případě současného oloupení pak výboj, násilí, vis, violentia, excursio. Ddk. IV. 231. V. noční ve Hrad- kově vsi. Arch. II. 36. Stala se mi škoda výbojem. Kn. rož. Komu se v. noční děje, má na súsedy volati. Vs. V. aneb zjevné lúpení. Št. Kdyžby měštěnín pro v. utekl z města. Sob. 159. Z výboje jeden póhon 267*
|
||
|
|||
Předchozí (890)  Strana:891  Další (892) |