sb157-05 0..8296

891

Výblesk, u, m. = vyblesknutí, das Auf-
blitzen. Smet.

Vyblesknouti, vyblysknouti, sknul a skl,
utí; vybléskati, vybleskávati = bleskem se
vyjeviti, hervorschimmern, hervorblitzen. —
odkud. Bludné proudy z dolin vybleskují.
Hlas. Z ňáder ven se vybleskla jí dýka.
Čch. Bs. 169. Nad to vybleskuje z tvorů
boží božskosť t. j. velebnosť, veličí; Ze slov
těch patrně vybleskuje, že... Sš. I. 28.,
J. 51. — co kam. Perla slávy Páně měla
na vše strany vniternou záři a jasnosť vy-
bleskovati. Sš. J. 262. — kde: na východu
záře vybleskla. — se. Jak se vyblyskuje,
bude pršet. Us. Tč. — se kde. Na západě
se vyblyskuje. Us. Tč. — Vyblýskati se =
přestati blýskati, verblitzen. D. — Jg. —
V. = vyblejsknouti. Us. Tč.

Vyblinkati, vyblinknouti, knul a kl, utí =
vybliti (v dětské řeči). Us. — V. = roztlouci,
zerschlagen. — co čím: okna kameny. Na
Ostrav. Tč. — V. = vybiti, durchprügeln. —
komu jak: po hlavě, že to blinká, dass
es schallt. Na Ostrav. Tč.

Vybliti, bliji, il, it, ití; vyblívati, vy-
vrhnouti ze sebe, ausspeien, auswürgen, aus-
köken. D. — co. Co sní, vyblije. Us. Kusy
krve vyblil. Us. Ten to tam všecko vyblil
(vytlampal, ausplaudern). Ros. — co proti
komu, na koho = vyliti, ausgiessen. Svůj
hněv. Ros.

Vyblitý, ausgespieen. Vypadá zrovna jako
v. Us. Ntk.

Vyblivač, e, m., der Ausspeier, Kotzer.
L.

Vyblknouti, knul a kl, utí; vyblkati, vy-
blkovati = vyšlehnouti jako plamen, vychrliti
se, vzplanouti, auflodern, hervor-, aufwallen,
herausbrechen, emporflackern, herausdam-
pfen, herausschlagen. — abs. Pred vyblu-
kujúcim páľom (plamenem) pece. Na Slov.
Dbš. Obyč. 73. Jak se voda vaří, začíná vy-
blkovať; Voda vyblkuje a jak jí nepřikryješ,
vyblká všecka, in Bläschen aufgehen. Na
Ostrav. Tč. — jak. Náruživosti vyblkly
v plameň. Lipa. 167. Tím mohutněji požár
ten vyblkne. Proch. — (komu) kde odkud.
Ptákovi neustavne plameň z pyska vyblkoval.
Dbš. Pov. I. 108. Len na prostriedku izby
vatra, z ktorej svetlý plameň vyblkuje. Dbš.
Pov. I. 22. V tom domě (Bern. ), z té díry
plamen vyblkuje. Koll. — kam. Oheň vy-
blknul nad střechu. Na Ostrav. Tč. Nedlouho,
aj plamen vyblukoval (vyblkoval) od země
až nebes do stropu. Koll. I. 122.

Vyblknutí, vyblkání, vyblkování, n., das
Hervorbrechen des Feuers.

Vyblouditi, il, dění a zení, aus dem Irren
herauskommeu, sich herausfinden. — od-
kud. Nemohl z lesa vyblouditi. Jg.

Vyblunkati, vybluňknouti = bluňkem vy-
jíti, hervorklucksen, -plumpen. Ros.

Vyblutý = vyblitý. Na již. Mor. Šd.

Vyblyskavý, aufblitzend. Dch.

Vyblysknouti, vz Vyblesknouti.

Vybobčiti, il, en, ení, ausklatschen. U Bruš-
perka. Mtl.

Vybobněti, vybopněti atd., vz Bobněti,
herausquellen, auslaufen. Ros.

Vybobrovati = bobruje vyjíti, hervor-
waten wie ein Biber. — V. = vyklopýtati,
hervorstolpern. Ros.

Výboč, i, f., výbočí, n. = vybočení, der
Umweg, Absprung, Umschweif. Vz Úskok.

Vybočenec, nce, m. = vybočený rým:
činí, míní. Puchm.

Vybočení, n., die Ausbiegung, Ausbeu-
gung, Ausschreitung. V. z mezí. Us. Dch. —
V., die Ausbauchung, Bauchung. V. u kotla.
Us. V. (vyboulení) plechu kotelního. Šp.
V. sloupu. Nz. V. ku předu (hrb prsní či
přední), lordosis. Nz. lk.

Vybočilý, säbelbeinig. Šm.

Vybočiti, il, en, ení, vybočovati = z cesty
na bok straniti, ab-, auslenken, aus der Bahn
lenken, auf die Seite lenken, weichen, ab-
weichen, abschweifen. — odkud: z cesty.
V. ze silnice. Us. Tč. Spisovatel vybočuje
příliš daleko z mezí slušné a střízlivé pole-
miky. Mus. 1880. 475. V-čil apoštol od na-
pomínání započatého. Sš. II. 162. — komu,
auf die Seite treten, ausweichen. Us. Tč. —
kam: na postranní cestu. Us. Tč. — se na
koho: vůl se na něho vybočil, trat ihm ent-
gegen. Na Ostrav. Tč. — V. = boky čeho
vycpati; na bok vykřiviti, ausbauchen.

Výbočka, y, f. = záhyb, zkřivení, die
Krümmung. Nz. lk., Stč. Zmp. 614.

Výbočnosť, i, f. = výtržnosť, die Extra-
vaganz. Dch.

Výbočný, lateral. V. bod. Jdč. IV. 82.

Vybočování, n., vz Vybočení. V. či deri-
vace projektilů vystřelených z ryhovaných
dél. ZČ. I. 180.

Vybodákati, vybohdákati = bodákáním,
bodej, bohdej říkáním získati, sich etwas
durch Schelten, Verwünschen erwerben. —
si co. Hleď, abys sobě něco nevybodákal.
Ros.

Vybodení, n., das Ausstechen. Us.

Vybodený = vybodnutý, ausgestochen.
Oči v-né. BO.

Vybodnouti, ul, ut, utí, vybůsti, bodu,
bodl, den, dení; vybodati, vybádati, vybodo-
vati = vypíchnouti, pobodnouti, aus-, heraus-
stechen, durchs Stechen herausholen. — co,
koho: díru (bodnutím učiniti); koně (po-
bodnouti, spornen). D. — co, komu: oko.
V., Háj. Nežli sa priblíži, hrozné mu vibodně
okále. Hollý. — čím: nožem. Us. Krajícem
chleba oko sobě vybodne. V. — co odkud:
někomu hněv ze srdce v. Krok.

Výboh, a, m., osob. jm. Sl. ps. Šf. II.
156. — V. = modla, ein Abgott. Koll.

Výboj, e, m. = vybití (vz Vybiti) domu,
násilné dobytí se do domu a bití někoho v něm,
útok, útok na dům a pobrání tam majetku
(Kn. drn. ), gewaltsamer Einfall in fremdes,
unbewegliches Gut, die Heimsuche. S nási-
lím na majetku provedené přepadení obydlí
Čili vloupení nazývá se v případě pouhého
zničení věcí hrdosť, v případě současného
oloupení pak výboj, násilí, vis, violentia,
excursio. Ddk. IV. 231. V. noční ve Hrad-
kově vsi. Arch. II. 36. Stala se mi škoda
výbojem. Kn. rož. Komu se v. noční děje,
má na súsedy volati. Vs. V. aneb zjevné
lúpení. Št. Kdyžby měštěnín pro v. utekl
z města. Sob. 159. Z výboje jeden póhon

267*