sb157-05 0..8296

901

Vycupati, ausstampfen, abdreschen, ab-
prügeln. — co čím kam: díru do bláta
nohama. — koho (vytlouci). Ros. — V. =
vybiti, durchprügeln. Mor. — komu čím
jak: prutem dětem po hřbetě, po řiti. Tč.

— V. = oklepati, vyklepati, ausklopfen. —
co čím: peřiny rákoskou. Na mor. Valaš.
Vck. — V., auszupfen. — co jak odkud:
nitky z plátna. Us. Tč. Plátno na cupaninu.
Us. Tč.

Vycupkati, na Slov. = vybiti, abprügeln.

Vycupovati, z něm. auszupfen = vyšklu-
blati, vytrhati. D. Vz Vycupati.

Vycúrati se = vyscati se. Na Slov. Bern.

Vycuřiti, il, en, ení = psici vyklestiti,
eine Hündin ausschneiden. Bern.

Vycuzditi = vycuditi, vycuhati, vybiti,
durchprügeln. Na Slov. Dbš. Pov. I. 367.

Vycválaný; -án, a, o = vycvičený, vy-
káraný, způsobný, durchgehobelt, dressirt,
ausgebildet. Mor. Bkř., Šd. Ten ještě není
v-ný. Šd., Sk. Má necválaná děcka. Mor.
Šd.

Vycválati, herausgallopiren, ausrennen.

— s čím odkud: s koněm ze dvora v.
Us. Tč. — V. = vycepovati, vykárati, vy-
cvičiti, aushobeln, ausbilden, dressiren, ab-
richten. — koho. Mor. Šd., Dch. — co,
koho: všecky kouty v. (vyběhati), koně
(projeti, durchs Gallopiren ermüden). Bern.

— se (cváláním se unaviti). Us., Šm.
Vycvaňhati sobě co = čvaňháním zí-
skati, ausmanschen. Ros.

Vycvečkovaný; -án, a, o, mit Zwecken,
Zwecknageln beschlagen. Na Mor. Tč.
Vycvečkovati, mit Zwecken beschlagen.

— co čím: podešvy cvočky. Mor. Tč.
Vycvičená (kázeň), é, f. Poslal syna na

v-nou do města. Us. Č.

Vycvičenec, nce, m., absolvirter Zög-
ling. Šm.

Vycvičení, n. = vzdělání, zdokonalení,
vybroušení, vycvičenosť, vybroušenosť, die
Schulung, Uibung, Unterrichtung, Ausbil-
dung. Jg., Nz., Dch. Podrobné v., Detail-
Ausbildung. Dch. V. ve sv. písmě náleželo
ku každému dobrému vychování. Ddk. IV.
246.

Vycvičenosť, i, f., die Ausbildung, Kultur,
Gewandtheit, das Bewandertsein, die Rou-
tine. Jednatelská v. Dch.

Vycvičený; vycvičen, a, o, ausgebildet,
eingeschult, geübt, abgerichtet. — V. mysl,
V., vojáci. D. — v čem: v umění. V. V.
v boji. Pís. Šal. 3. 8. — kde: ve všech
školách. Er. P. 50. — jak. Síly odborně
vycvičené, fachlich geschulte Kräfte; Kůň
jezdecky v., ein zugerittenes Pferd. Dch. —
k čemu: k výmluvnosti. V. — nač. Har.
Vz Vycvičiti.

Vycvičiti, 3. pl. -čí, il, en, ení; vycvi-
kati, vycvičovati, vycvikovati = vzdělati,
zdokonaliti, vypěstovali, ausbilden, schulen,
abrichten, dressiren, üben, unterrichten,
lehren. Vz Vycvičený. — co koho: rozum,
žáka. Us. — koho k čemu: k zdvořilosti,
Bern., ku chvále boží. Kom. — čemu. Vy-
cvičili je svým šejdům. Har. — v čem:
v rytířských hrách. Zlob. V. se v umění.
Bern. V umění vycvičený. V. V. se v ře-

mesle válečném; V bitvě jsou tak výtečně
vycvičeni, že... Ddk. II. 431., V. 222. On
v zbrani nebyl nikdy vycvičen. Shakesp.
R. III. (Tč. ). I vycvičen byl Mojžíš ve vší
moudrosti egyptské. Sš. Sk. 80. (Hý. ). —
kde kdy. Na školách pražských okolo
roku 1074. byl vycvičen. Ddk. IV. 120. —
čím: učením-se svůj rozum v. — se, sich
ausbilden. Us.

Výcvik, u, m., die Ausbildung. Válečný
v. tehdejšího lidu českomoravského. Ddk.
III. 237. Je na v-kách, er ist in der Aus-
bildung. U Opavy. Klš. Mnoho peněz na v.
dětí vynaložiti. Us. na Ostrav. Tč.

Výcvika, y, f. = výcvik. Ten člověk
nemá žádné výcviky, nepochodil ještě světa.
Na Ostrav. Tč.

Vycvikanosť, i, f. = výcvik. Šf. v Mus.
1848. 260.

Vycvikati, vz Vycvičiti.

Vycvikovaný; -án, a, o = vycvičený.
Jmt. — v čem: v umění. Kos. Ol. I. 139.

Vycvikovati, vz Vycvičiti. — V. = sku-
liny ve zdi vyplniti, prostrčiti, zwicken, aus-
füllen. Nz. — co čím: zdi drobným kame-
ním. Mus. Lépe: vyčkajovati. Vys. — V. =
cvikem, ve cviku vyhráti. Us.

Vycvokati = vypiti, austrinken. Na Slov.
Bern.

Vycvrčeti, vz Vycvrknouti.

Vycvrkání, n., das Ausgiessen, Aus-
leeren. — V., das tropfenweise Austrinken.
Bern.

Vycvrkaný; -án, a, o, tropfenweise aus-
gegossen, ausgeschöpft. — V., tropfenweise
ausgetrunken. Bern.

Vycvrknouti, knul a kl, utí; vycvrkati;
vycvrčeti, 3. pl. -čí, el, ení; vycvrkovati,
cvrkaje vyhnati, herauszirpen, -schwirren;
docvrčeti, auszirpen. — sobě = cvrkati, zir-
pen, schwirren. Hodně sobě vycvrkuje. Ros.

— co komu odkud kam. Vycvrkne mu
kapku z korbele do sklenice (crkem vylije,
tropfenweise ausgiessen, ausleeren). Us., Jg.

— se = cvrkaje se unaviti, müde zirpen;
vyštěbetati se, sich ausplaudern.

Vycvrlíkati =cvrlikaje dobyti, ausschwir-
ren. — si co. Vrabec si někdy smrť vycvr-
líká.

Vycvrnknouti, knul a kl, ut, utí = vy-
hoditi, že to cvrnkne. — co: dva zlaté. Oper.
hanác. Neházej kamením, vycvrnkneš okno
a bude zle. Us. u Kr. Hradce. Kšť.

Vyčabrati se, sich schwer wohin bege-
ben. Vz Čabrati se. Nemůže se nijak v.;
Než on se vyčabrá! Mor. Šd. Na Slov. Ssk.

Vyčaditi, il, zen, ení, na Slov. děn, ění;
vyčazovati, ausräuchern. — koho čeho
(čím) z kuchyně. Jg. —- sobě co: oči.
Kom.

Vyčadnouti, dl, utí = dým ztratiti, den
Rauch verlieren. Snad to vyčadne. Ros.

Vyčachrovati, austschachern. — co na
kom, od koho. Us. Tč. Vz násl.

Vyčachřiti, il, en, ení; vyčachrovati =
vyměniti, austschachern, auswechseln, aus-
tauschen. Bern.

Vyčák, a, m., osob. jm. Arch. II. 72.

Vyčákaný; -án, a, o = vyšťákaný. Mor.
Šd. Vz Vyčákati.