Předchozí (903)  Strana:904  Další (905) |
|
|||
904
|
|||
|
|||
přestati čichnouti, verduften, aus-, verrie-
chen, den Geist verlieren, verfliegen; vy- pátrati, ausspüren. — abs. Víno, kořalka vyčichne. Všecko teplo vyčišelo (vyčichlo). Přikryj pivo víčkem, aby nevyčichlo (ne- vyvětralo). Dch. — V. = oschnouti, trocken werden. Až to žito trochu vyčichne. V Kun- vald. Msk. Dříve vyčichla tráva a obilí se mohlo brát. Us. u Rychn. Ntk. — kde. Fialky na slunci vyčichnou. Tč. — komu odkud. Co pak již onano hostivosť Fi- lippa II. vyčichla lidem z paměti? Skl. V. 28. — co. On vše vyčichá. Us. Vyčichnutí, n., die Verriechung. Bern.
Vyčichnutý; -ut, a, o, verrochen. Bern.
Vyčichrovati = vyčistiti a vyvětrati,
reinigen u. auslüftern. — co: sudy. Mus. IX. 67. Vyčiliti, il, en, ení, vyčilovati, entnerven.
Šm. Výčin, u, m., die That, Unternehmung.
A súsedné národové slyšiac o jich v-noch a skutkoch. Sl. let. II. 23. Vyčínati = vyváděti. Na Slov. Ssk.
Vyčiněný; -ěn, a, o. Ta kůže jest již
v-na (zbavena chlupů, vydělaná). Na Hané. Bkř., Brt. Výčinek, nku, m. = výčin, konečný úči-
nek. Dch. Vyčiniti, il, ěn, ění, vyčiňovati = vyndati,
herausnehmen; vyčistiti, reinigen; dočiniti, gar arbeiten, recht auswirken, ausarbeiten, ausgärben. Jg. — co: kůži (= vydělati), obilí (= vyčistiti). Us. Jazyk v. (vystrčiti), BO., světnici, kuchyni (vyčistiti). Na mor. Val. Vck. — co odkud: z truhly (vyndati). Mand. — komu = vyhubovati mu, vypesko- vati koho, ausschelten. Ndk., Pm. — komu jak. Vyčinil mu takovým způsobem, že... Kos. V-nil mu až běda. Us. Kšť. Vyčírati, vz Vyčřeti.
Vyčíslení, n. Stč. Alg. 86.
Vyčísliti, il, en, ení. — co: hodnotu
zlomku, Stč. Alg. 83., determinanty. Zh. 38. Výčist, u, m. = průchod v úlu, das Ab-
gangsloch. Šp. Vyčistědlný, reinigbar, vertilgbar, ver-
zeilich. Nevyčistědlná (t. že nemóž lehce býti vyčištěna) jest vina prodávánie služby duchovnie. Hus III. 238. Vyčísti, vyčtu, vyčti, vyčta (ouc), vyčetl
a vyčti, čten, ení; vyčítati, na Slov. vyčito- vať (Šd. ) = jistý počet odděliti a někomu odevzdati, aufzählen, auszahlen; pořádkem napočísti, herrechnen, herzählen, nach der Reihe angeben, nennen; vypravovati, pově- děti, hersagen, erzählen, aussagen; vytýkati, vorwerfen, vorrücken, vorhalten; přečísti, auslesen, durchlesen; se = z počtu se vy- vésti, sich ausführen. — co: peníze (vypo- čítati), V., ryby, chleby, Ros., knihu (pře- čísti). Jg. V. čtveru věc. Alx. Chceš-li sám přijda ke dskám peníze vyčítati, čili jinému k vyčítáni poručiti, anebo byla-liby toho jaká jiná potřeba, zase od desk žádnému jich nevyčítaje, vyzdvihnouti. Vš. Jir. 235. V. příčiny něčeho. Us. Kdo by je (zmatky) vyčetl?; Co bych kováře neb vápenníky a jiné dělníky vyčítal ?; V. dobré skutky. Hus I. 200., 237., II. 317. — čeho. A vyčítať tu |
těch měst a míst do 16. kapit. Br. — co
odkud. Některé z nich vyčítá. V. Něco z knihy. Us., Br. Něco z očí něčích v. Us. Netajím, že sa z tých zpráv dá vyčítať boj pohanstva proti křesťanstvu. Sl. let. IV. 179. Zo slnka možno vyčítať zlodeja (uhodnouti). Dbš. Obyč. 94. Zo sliatého vosku vyčituje potom čarujúca svoje veďmo (věštbu). Phld. III. 3. 292. — co komu (jak). Vyčetl mu 1000 zl. na hotově. Ros. Někomu pří- klady v. (povídati), Jel., pravdu (vyčítati, vytýkati), dobrodiní (vytýkati). Ros., Br., Kram. Vyčítajíce mu tím. Skl. II. 187. Ve- čítala be mně, že já nemám statku; Káča mu vyčítala, koli mu grošů dala. Sš. P. 256., 688. Svědomí mu to vyčítá. Šd. Tu jim vy- čítali a vypsali každému z nich život jich. Bart. 22. Sám chybný jinému nevyčítej, mit Butter auf dem Kopfe gehe nicht an die Sonne. Dch. Nemá co jeden druhému vy- čítať. Vz Vada. L. Kolik jsi mně šátků dala, že jsi mně je vyčítala?; Tam ti budou vy- čítat, že není nic tvého. Er. P. 270., 302. Kom. — co komu kdy jak: v nahodilém pohnutí (vytýkati), Sych., s haněním. Reš. Něco v krátkosti v., Byl., krátkými slovy. Ojíř. V. někomu něco hanlivými slovy. Kká. Td. 321. Vždy do desátého vyčítajíce stí- nali. Pass. 825. Protož mu je (peníze) odtud proti cedulce, že je přijal, vyčísti moci budete. Žer. 348. Když již vyčetl ctnosti a moci jejie pod podobenstvím dřivie voňa- vého. Hus III. 56. Patriarchy, kteréž vyčítá až do Adama. BR. II. 211. Spasitel v súdný deň vyčte šest skutkóv milosrdných. Hus I. 140. — co kde. Mládenec prenášal velikú
knihu z jednoho na druhý (stůl) a na kaž- dom stole vyčítal dakoľko mien z tej knihy. Dbš. Pov. III. 65. I vyčítá Bóh tu v zákoně mnoho příbuznosti. Hus I. 207. — proč. Nevyčítati všeho pro tesknosť. Jel. — se z čeho před kým (z počtu se vyvésti). Ze všeho se vyčetl. Ros. Z hřivny se vy- čítati musíš před pánem. Kanc. — se. Na- před se vyčítejme (přede hrou vylosujme říkánkami). Mor. Šd. — že. Vždycky jenom mně vyčítá, že mám kabát plný záplat. Er. P. 273. a. Vyčistiti, vyčisť, vyčistě (íc), il, štěn,
ení; vyčisťovati = čistým učiniti, ausreini- gen, rein machen, säubern, aussäubern, aus- putzen, ausklären; čistěním vyndati, reini- gend absondern; vyhladiti, poliren; se, sich reinigen, sich ausleeren, purgiren. Jg. — co: komín, obuv, šaty, pokoj, zuby, nádobí, oči, uši, rány, stoku, vodu, obilí, vlnu, ža- ludek (život, tělo = vyprázdniti). Us. V. hodiny. Uš. Šp. Pán duši vyčistí; Vyčisť nečistoty zlého skutka, ktož Bohu dóm při- pravuje myslí; Kazatel má vypraviti své sieti t. j. řeč vyčistiti, jíž má lidi z moře tohoto světa Kristovi loviti. Hus I. 336.; II. 209., 279. — co čím (od čeho): skle-
nice vodou, V., zlato ohněm, Jg., mozek kýcháním, Kom., žloutenici potem (vz Žlou- tenice). Lk. Od viny utrpením duši vyčistiti; Pravie-li (kněžie), že oni mají moc, aby vy- čistili svým odpuštěním neb zadrželi kají- ciemu, tehdy lživě a marně pýchají; Niko- dem tiemto sv. čtením byl jest vyčištěn |
||
|
|||
Předchozí (903)  Strana:904  Další (905) |