sb157-05 0..8296

913

neb fošna, která ze stěny, na které jest po-
ložena, vyčnívá, na kterou pak plotev se
klade, der über die Mauer hervorragende
Theil eines Balkens. Na Ostrav. Tč.

Vydavovati, vz Vydáviti.

Vyděďbati, vz Vydědžbati.

Vydědění, n. = právní jednání, jímž
někdo ve svém posledním pořízení vylučuje
někoho z dědictví, na koho jinak jest po-
vinen pamatovati dědičným dílem, die Ent-
erbung. Vz více v S. N. Zlořečenstvím od
otce daným z domu v. Hus I. 151. Přišel
k vydědění. Sych.

Vyděděný; -ěn, a, o, enterbt. — proč
od koho. Syn pro marnotratnosť od otce
v-ný. Us. Vz Vydědění, Vydědilý.

Vydědicí, Enterbungs-. V. příčina. J. tr.

Vydědilosť, i, f. = vydědění. Jg.

Vydědilý = vyděděný. V. syn. V.

Vyděditi, il, ěn, ění; vyděďovati = dě-
dictví zbaviti, enterben. J. tr. — koho. V.
Kdožkoli chce, vydědě syna, dědicem uči-
niti kostel, hledaj jiného, jenž by přijal,
než Augustina. Hus III. 195. On jej vydě-
dil. Ddk. IV. 71. — koho proč: pro ne-
poslušenství. Kom. Pro špatnosť svou vy-
děděn byl. Ddk. II. 37. — z čeho: ze
statku, Trip., z práva. Dch. Z domu ho
vydědil. Msn. Or. 64. — se. Byloť sice do-
voleno některým potomkům vyděditi se a
zakládati takořka rody nové. Pal. II. 2. 360.

Vydědžbati = vyděďbati, vydědzbovati,
herausschnitzen, -meisseln. — co odkud
čím: něco z kameňa dlátkem. Na Ostrav.
Tč.

Výdech, u, dchu, m. = vydechnutí i to,
co se vydychuje, das Aufathmen, die Exspi-
ration, der Hauch. Jg., Nz. lk., Pl., Dch.
Seiest výdechu, das Exspirationsgeräusch.
Nz. lk. — V. v theologii = spiratio, die
Hauchung, das Hauchen, Gehauchtsein. V.
ducha svatého nespoléhá na osobném pů-
sobení otce a syna, avšak není také pou-
hým postupem přírodným, nýbrž jest osobo-
dějný úkon. Sš. J. 248., 249. (Hý. ).

Vydechlý = scíplý, krepirt. Na Slov.
Bern.

Vydechnouti, vydychnouti, vydchnouti
(zastr. vytchnouti), nul a chl, ut, utí; vy-
dýchati, vydychávati, vydychovati, aus-, auf-
athmen, ver-, aushauchen, den Athem von
sich geben. V. — abs. Nedal mu ani v.,
er liess ihn nicht zu Athem kommen. Dch.
Mám krátký dech, nemohu vydychovati.
Us. Dch. — si. Keď už hodný kus bola
prebela, myslí si, že si trochu vydychne;
Tu si trochu vydychnul a dostal sa až do
vrchovca. Dbš. Pov. VI. 29., I. 146. — co:
vůni, ducha. Us. — sobě (odpočinouti si).
Jel., Solf. — sobě od čeho: od prací. Kr.,
Us. — sobě kde: před soudnicí. Kom. —
jak: silně. Dch. — co odkud. Tak ducha
svého z těla vydechá. Msn. Or. 57.

Vydechnutí, n., das Aufathmen.

Vydechnutý; -ut, a, o, ausgeathmet.

Vydechování, n., die Perspiration. Nz. lk.

Výdechový. V. brázda, die Exspirations-
furche. Nz. lk.

Výdej, e, m. = vydání, výloha, die Aus-
gabe. Výdeje vypočítati, D., vynaložiti. Us.

Jakou cestou dojíti prostředků žádoucích
k takovým výdejům mimořádným. Ddk. II.
366. Není velkých příjmů bez velkých vý-
dejů. Prov. Tč. Vz Výdaj, Vydání.

Výdejný, ausgiebig. Vlastní ruka těžká,
ale v-ná. Prov. Tč.

Vydejřiti se, il, ení = vytrhnouti se. —
z čeho: ze spaní. Us. Rgl.

Vyděkovati, v-ti se, den Dank ausspre-
chen, ausdrücken. Nemůžeme se dosti v.
Brt. — zač komu. Za to Bohu dosti v.
nemůže. Kom. — čím se komu zač. Kom.,
Žer.

Výděl, u, m. = vydělaná summa, der
Antheil. Jg.

Vydělání, n., das Verdienen, der Ver-
dienst. Vz Vydělati. — V., die Gerbung,
Gerberei. V. syté, satte G., v. na hnědo,
braune G., v. stejné, gleichmässige G., v.
tříslem dubovým (dubení), G. mit Eichen-
rinde, Eichengerberei, pevné, špatné, skon-
čené, dokonalé v.; v. podešvic, Sohlenleder-
gerberei, Sohlengerbung; v. koží propicho-
váním, das Punktirverfahren; rychlé v., die
Schnellgerbung; zásady rychlého v., die
Schnellgerbeprincipien, zbavení v., die Ent-
gerbung; řízení v., die Gerbeprocedur; po-
stup v., der Gerbeprocess; výsledek v., das
Gerberesultat; v. výtahem, extraktem, die
Extraktgerbung. Šp.

Vydělaný; -án, a, o, verdient, erworben.
V-ný spravedlivý peníz stálosť mívá a vy-
lichvený jak oheň tráví. Us. Bž. — V.,
gegerbt. V. kůže, na Mor.: vyčiněná. Brt.
V. tříslem dubovým, eichengegerbt; dobře,
rychle, nedokonale v. kůže; v. výrobek,
das Gerbeprodukt. Šp.

Vydělati, vydělávati = získati na čem,
erarbeiten, gewinnen, erwerben, verdienen;
vyčiniti na čisto, ausarbeiten; vyložiti, vy-
zdíti, be-, auslegen, aufbauen; představiti,
vyobraziti, bilden, vorstellen, ausdrücken;
skončiti, ustanoviti, ausmachen. Jg. — abs.
Vyděláno jest (skončeno, ustanoveno, jisto).
Puch. Kdo dělá, vydělá. Š. a Ž. Více dvě
oči než dvě ruce vydělají (dohlídkou v ho-
spodářství). Šd., Tč. Kdo chce v., musí
někdy prodělati. Vz Zisk. Lb. Kde se ti-
síce vydělají, mohou se sta obětovati. Us.
Šd. Loupiti není koupiti a na konec vždy
více proděláš než vyděláš. Prov. Šd. Tak
veliká činže, ty platy, ta drahota, to se dá
vydělat. Us. Dch. Vydělá, kdyby zdi ho-
řely. U Žamb. Dbv. — co (ne: čeho): chléb,
pole, D., kůži (na Mor. vyčiniti, Brt), V.,
pec, ložiště, pramen, žílu, horu, štolu, díl
(hory = z nich nerosty dobývati). Vys. V.
podešvice, Sohlenleder gerben. Šp. Ešče mi
ho (trojník) mila dala, co ho cěžko (těžko)
vydělala. Sš. P. 135. Mějme spolu, co vy-
děláš, však škoduj sám, co proděláš. Lom.
Vrabce vydělá a hus projí. Ne aby vrabce
vydělal a hus ztrávil! V. V. něco = vyn-
dati. Na Mor. Brt., Kd. — co na čem: na
zboží; na tom se nic nevydělá. D. Málo na
tom vyděláte. Jir. Dh. Na zapověděných
penězích se vydělávalo. Dač. I. 265. Na
něčem v. BR. II. 62. a. Lépe vydělati na
mlátě (blátě) nežli prodělati na zlatě. Č.
Vydělal, co Michal na sviních (prodělal).