sb157-05 0..8296

919

III. 3. 155. Mohutný pastýř vlku nebo lvu
ovci uchvácenou z úst vydírá a vyrývá.
Sš. II. 8. (Hý. ). V. prsy z těla. Kat. 3022.
Tvú duši vydrú črtie z tebe. GR., ZN. Vy-
dřel by jednomu z hrdla. Vz Nesyta. Lb.
V-li nám všecko. Us. Tč. Proukázání toho,
že mi se nějak to nevydřelo, ale že jsem
s dobrým rozmyslem tu klatbu vynesl. BR.
II. 624. a. Ty by si byl vydřel krahujcu
svú drahú. Rkk. 28. Jeden Němec chtěl jí
to děťátko vydříti, aby je zamordoval. Let.
195. Lakomá pak žádosť k tomu člověka
ponouká, aby bližnímu chléb vydřel; Jednu
škodu vezma a jako plášť sobě vydříti dada,
stroj se k jiných křivd podnikání. BR. II.
30. a., 221. b. A takž se jim i vede: oni
mnějí, by tudy zbohatěli a pán Buoh jinudy
jim vydře pojednú, co oni zachovají zle po
mnohé časy. Hus III. 249. Tím nesnáze se
vydřeš tomu. Št. N. 11. V. někomu = vy-
biti, durch-, abprügeln. Mor. Vck. Od jalo-
vej kravy tela vydrieť. Mt. S. I. 128. To
město z rukou věrných křesťanů vydřel a
opanoval. V. — Háj., Br., Rkk. —jak: moci.
V. — se jak proti čemu. Proti proudu
mocí se v. Aesop. — co na kom. Us. —
se v čem. Aby se v neznámých uměních
příliš nevydírali (nevypínali). Reš. — se
čeho. Ižádný člověk počnúc ot krále až do
tkačete nemohl se toho práva (zemského)
vydřieti neb zniknúti. O. z D., Arch. II.
488. — se kam. Pes, jak jenojn se může
vydřít ven, hned je na ulici. Us. Šd. — adv.
násilně, tejně, kradí vydírati. V.

Vydrkal, a, n., osob. jm.

Vydrmochati. — koho z čeho, ausfit-
zen, entwirren: z nití (vyplésti). Ros.

Vydrnkati = vyběhati, auslaufen. — si
co. Us. Šd. — V., ausklopfen. — co komu
odkud. Hůlčička jim všechen prach z ka-
mizol vydrndala. Poh. mor. 21.

Vvdrnknúti, auf einmal austrinken. Na
Slov. Ssk.

Výdrobek, bku, m. = kousek z něčeho
vydrobeného, der Brocken. Šd.

Vydrobení, n., vz Vydrobiti.

Vydrobený; -en, a, o, vz Vydrobiti. Má
v. zub. Cihla ta jest v-na. Us. Šd.

Vydrobiti, il, en, ení, vydrobovati, vy-
drobívati, aus-, herausbröckeln, — co čím:
zub trháním. — se komu. Vydrobil se mu
zub. Us.

Výdrolek, lku, m. = vydrolené obilí. Vz
Vytroliti.

Vydroliti, il, en, ení, vz Vytroliti.

Vydrouženec, nce, m., geodia, der Ku-
gelschwamm. Šm.

Vydrovice, e, f. = vydrovka. Brt., Šd.

Vydrovina, y, f., der Otterbalg, das
Otterfell, das Fischotterfell. Nz. lk. — V. =
vydřina. Vz Vydří. — V. = chuť po vydře,
Ottergeschmack, m. D.

Vydrovka, y, f. = čepice z vydří kože-
šiny, eine Mütze von Otterfell. Us.

Vydrový, vz Vydří.

Vydrsniti, il, ěn, ění, rauh machen. Rejže
vydrsní jen žaludek, ale síly nedodá. U N.
Kdyně. Rgl.

Vydrtiti, il, cen, cení, vydrcovati = vy-
troliti, ausreiben. Jg. — co: zrna. D. —

co odkud. Vydrtil ze snopů mnoho zrna.
Us. Šd. — se komu kde. Že bylo obilí
suché, hned na poli se mu mnoho vydrtilo.
Us. Šd.

Vydrů Jan, osob. jm. Vz Ů. Tč.

Vydruš, vydrouš, e, m., exidrates, zastr.
Rozk. Hank. Sb. 62.

Vydrutovati = vydrátovati. Na Ostrav.
Tč.

Vydrůvka, y, f. = vydrovka. Us. Vck.

Vydrúzgati = vybiti. Na Slov. Phld. II.
2. 51.

Vydružiti, il, en, ení, vydružovati, aus-
schliessen. — koho odkud: ze společnosti.
Na Ostrav. Tč.

Vydrviti, il, en, ení = vylstiti, heraus-
listen, durch Ränke erhalten. Na Slov. V tom
dopálil starý na čiernom oblaku s búrkou
a ľadovcem, dobre všetku tú pšenicu ne-
vydrvil. Povieda mu ten žnec, veď že mi
tú pšenicu všetku nevydrvte. Dbš. Pov.
I. 44.

Výdrž, e, f., při tělocviku. V. únožmo
(vznos), přednožmo (přednos), zanožno (váha)
a) pobok, b) pokos; v. paží, trupu, nohou;
v. předpažmo, upažmo, vzpažmo; v. před-
kloňmo, zakloňmo, ukloňmo; v. přednožmo,
zanožmo, unožmo; v. na řebříku, vz Ře-
břík; v. na hrazdě, vz Hrazda; vz také:
Bradla, Kruh. Tš., KP. I. 574.

Vydržání, n. = vydržení. Bern.

Vydržaný = vydržený. Bern.

Vydržati = vydržeti. Bern.

Vydržecí, Ersitzungs-. V. lhůta. J. tr.

Vydržel, a, m., osob. jm. Mor. Šd.

Vydrženě, tenuto, v hud. Šm.

Vydržení, n., das Aushalten, Erdulden,
die Verjährung. Vz Vydržeti. To není k v.,
lépe: toho nelze vydržeti. Km. V. let práv-
ních, die Verjährung. V. pokojné let; v.
času a let právních; v. času právem vy-
měřené. Pr. měst. Pokojné v. času práv-
ního. Er. Vz Rb. 274., S. N.

Vydržený; vydržen, a, o, ausgehalten,
erduldet, verjährt. Vz Vydržeti. V. právo,
ersessen. Vz Právo. Vydržené držení. Jg.

Vydržeti, drž, drže (íc), el, en, ení; vy-
držívati, vydržovávati, vydržovati, aushalten;
bleiben; standhaft bleiben; beobachten; ver-
jähren; freihalten. — abs. Ty peníze vy-
drží, lépe: vystačí. Km. IX. 157. Že jsú ty
služby vydržány. Arch. I. 521. Synečku
hybký, neboj se bitky, a jak dnes vydržíš,
vydržíš dycky. Čes. mor. ps. 286. Vydržíš
(= však ty dostaneš)! Mor. Šd. Počkaj,
vydržíš ( = budeš bit), Janíčku, žes nám
popásl travičku. Sš. P. 137. Aj počkaj,
Janku, vydržíš, že sa jednej nedržíš. Já
sem sa jednej přidržel a přece sem vydržel
(byl jsem bit). Sš. P. 657. Počkej, ty vy-
držíš. Na Mor. Brt., Mtl., Sd., Vck. Vydržíš,
jak nebudeš ticho. Tč. — co, koho: průbu,
D., rány, Ros., svůj čas, svou hodinu, Us.,
slavnosť, Plk., pole (setím zhoršiti). Us. V.
rudu (vytlouci, das Erz aushalten), vodu
(nástavkem vodu zvýšiti, aby potom kolo
silněji hnala). Vys. V. čas, právní léta. J. tr.
V. školy = na ni náklad vésti, na ni na-
kládati. Brs. 260. V. koho = za něho pla-
titi, D., jej chovati. Brs. 2. vyd. 260. Vz