Předchozí (921)  Strana:922  Další (923) |
|
|||
922
|
|||
|
|||
Vyfintiti, vyfifliti, il, ten, ění; vyfinťo-
váti, vyfiflovati = vyšňořiti, aufputzen. Vy- fintěná fiflena, Sych., vyfiflená ženská. D. — se. Ta se v-la! Us. Dch. Vyflákaný; -án, a, o, vz Vyflákati. —
V. = všemi mastmi mazaný, durchgetrieben. To je v. člověk! U Kost. n. O. Ktk. Vyflákati = vybiti, abprügeln, pleschen.
— komu. Us. Šd., Tč. Já ti jich vyflákám,
co se do tebe vejde! Us. Ktk. Vyflariti = promrhati, verschwenden.
Slov. Plk. Vyflekací. Dostal pořádný v. list = do-
stal na záda, byl bit. Ehr. 105. — V., f. = výprask. U Něm. brodu. Holk. Vyflekati: vyfleknouti, knul a kl, ut, utí;
vyflekávati, vyflečiti = vypleskati, aufhauen, abprügeln, schlagen. — co komu (jak): zadnici někomu v.; vyflekl mu jednu přes Hubu. Ros. — se z čeho. Přeceť on se z toho vyflekal (vysekal). Ros. Však on se z toho v-ká, máť dobrou hubu! Us. Šd. — komu čím. Dy nechceš helekať, daj sobě v. (vybiť), ja starú lopatú, co leží za latú. Sš. P. 527. Vyflekovati = spraviti, vylátati, aus-
flicken. — co: šat, díry, kabát. Ros. Vyfliaskati, ausohrfeigen. Na Slov. Ssk.
Vyfliknouti, knul a kl, ut, utí, vyfliň-
kati = vybřinkati, vyfackovati, ztepati. — co komu: faňouru, versetzen, abohrfeigen. Vyfliňkovati = vyfackovati. abohrfeigen.
— koho. Puchm.
Vyfňukati, ausraunzend, näselnd aus-
sprechen. — co jak: nosem. Mor. Tč. Vyforbicirovati = vybiti. Na mor. Va-
laš. Vck. Vyformaniti, il, ěn, ění = formankou
něco vydělati, als Fuhrmann erwerben. — si co. Ros. — V. = přestati formaniti. Tč. Vyformovati, vz Vytvořiti.
Vyforovati koho = vyhnati, hinaus-
jagen, herausschaffen. — co odkud: z domu. Us. na Mor. Vck., Tč. Vz Forovati. Vyfortelovati, listig herausbringen. Pě-
kně to v-val, aby ven přišel. Us. Tč. Vyfouk, u, m. = výdumek. U Kvasin.
Vyfouknouti, knul a kl, ut, utí; vyfou-
kati, vyfoukávati, vyfukovati, ausblasen, Herausblasen, auswehen; ukrásti, vzíti, listig wegnehmen, wegschummeln, wegkappern, wegschnipsen; utéci, upláchnouti, weg-, da- vonlaufen, entschlüpfen. — co (kde). Ve sklenných hutích sklenice vyfukují. Us. Nič to zato, že je blato, príde vetor, vyfúka to. Mt. S. I. 121., Lipa 1. 80. — komu. Dnes nám vítr vyfoukal. Us. — co odkud. Prach z nádoby. Us. Ještě mu korbel z hlavy vyfukuje (jest opilý); Všecko um z hlavy vyfúkalo. Bern. Tuk z kosti v. Tč. Vejce ze skořápky v. Us. Šd. Vyfoukl mu hodinky z kapsy (ukradl). Us. Vrů. — co odkud čím, kam. Štětičku z roury (Blasrohr) do terče vyfukovati. Tč. Fukačem všecky plevy z obiló (obilí) v. Us. na Ostrav. Tč. — komu odkud: z jizby (utéci). Us. Šd., Sd. — co komu: peníze někomu z kapsy v.
(ukrásti). Us. V. komu kámen v dámě. Us. Však mu brzy všecky vyfukají (peníze se |
mu rozejdou). Us. Šd. — se. Vítr se již
vyfoukal. Us. Vyfouknutí, n., das einmahlige Ausbla-
sen. Us. Vyfouknutý; -ut, a o, ausgeblasen. V.
vajíčko. Vz Výdumek. Us. Šd. — V., ent- wendet. V. hodinky. Us. Vyfraškovati, herausscherzen. Ros.
Vyfrckati, vz Frckati.
Vyfrčeti, vz Vyfrkati.
Vyfrejmarčený; -en, a, o, vyměněný,
ausgetauscht. V. koně. Že již vuoz jiný jest i koně jiné jsú za ty koně v-né. NB. Tč. 146. Vyfrejmarčiti, il, en, ení = vyměniti,
austauschen, erhandeln, erkaufen. — si co od koho: od židů. Ros., NB. Tč. 10. Vyfrajmočiti = vyčarovati. Na Slov.
Bern. Vyfrejovati = frejem dobyti, erbuhlen. —
si co: žebráckou mošnu. Sych. Vyfrkati; vyfrknouti, knul a kl, ut, utí,
vyfrčeti, vyfrkávati, vyfrkovati = vychrchati, herausschnauben, ausschnauben, heraussprit- zen. Us. — co (odkud). Z nosu sopel v. Tč. Kůň všecek kach vyfrkal (vyházel). Bern. — komu odkud jak. Sopel mu z nosu na sáh vyfrknul. Bern. Pták mu z klece vyfrkl (= uletěl). Us. Tč. — se. Hodně se vyfrkal člověk nebo kůň. Hneď mu červené iskry z nosa vyfrkly, keď ho fuknul; A oplan kočiš triasol sa ako osika: všetky hlavnice z popod neho vyfrkly. Mt. S. I. 89., Dbš. Pov. I. 7. Vyfrnčeti, el, ení, vyfrnkati, aussehnur-
ren, ausmurmeln. Vyfrnděný; -ěn, a, o, aufgeputzt, vyfin-
těný. Ta frnda přišla celá v. Mor. Šd. Vyfrnditi, il, ěn, ění, vyfrnďovati = vy-
šperkovati, ausputzen. —se. To děvče se v-lo! Us. Šd. — se k čemu. K musice se vyfrnďuje a náčení neumyje. Čes. mor. ps. 213. Vyfrndžati, aufhören zu murmeln (zi-
schen). Na Slov. Bern. Vyfrknouti, knul a kl, utí = vyletěti,
hinaus-, davonfliegen. — odkud. Pták z klece vyfrnkl. Us. Šd. Výfuček, čku, m. = prázdné vejce. Na
Slov. Bern, Ssk. Vz Výdumek. Vyfučeti, el, en, ení = přestat fučeti,
aussausen. Vítr již vyfučel. Jg. — co komu odkud. Vyfučel nám vítr sílu prachu se silnice. Jg. Větr vyfučí plevy z humna. Us. Tč. — se. Bern. Až se větr vyfučí, zas pre- staně. Na Ostrav. Tč. Vyfufňati = vyňuhnati, durch die Nase
aussprechen. Na Ostrav. Tč. Vyfujati se, sich auswehen, ausstöbern.
Větr se v jal. Na Ostrav. Tč. Výfuk, u, m. = výdumek. Mor. Tč. Oby-
čejně smrť tu ze slámy obláčejí do šatů bílých dle kroje svého a ověšují stuhami, škaroupkami z vajec čili výfuky či vý- dumky. Sš. P. 708. Vyfukarovati co: žito, ječmen. Vz Fu-
karovati. Mor. Šd. Vyfukování, n., das öftere, wiederholte
Ausblasen. V. páry komínem. Hrm. 47. V. pískem, das Sandgebläse (ve sklárnách). Dch. |
||
|
|||
Předchozí (921)  Strana:922  Další (923) |