sb157-05 0..8296

922

Vyfintiti, vyfifliti, il, ten, ění; vyfinťo-
váti, vyfiflovati = vyšňořiti, aufputzen. Vy-
fintěná fiflena, Sych., vyfiflená ženská. D. —
se. Ta se v-la! Us. Dch.

Vyflákaný; -án, a, o, vz Vyflákati. —
V. = všemi mastmi mazaný, durchgetrieben.
To je v. člověk! U Kost. n. O. Ktk.

Vyflákati = vybiti, abprügeln, pleschen.

— komu. Us. Šd., Tč. Já ti jich vyflákám,
co se do tebe vejde! Us. Ktk.

Vyflariti = promrhati, verschwenden.
Slov. Plk.

Vyflekací. Dostal pořádný v. list = do-
stal na záda, byl bit. Ehr. 105. — V., f. =
výprask. U Něm. brodu. Holk.

Vyflekati: vyfleknouti, knul a kl, ut, utí;
vyflekávati, vyflečiti = vypleskati, aufhauen,
abprügeln, schlagen. — co komu (jak):
zadnici někomu v.; vyflekl mu jednu přes
Hubu. Ros. — se z čeho. Přeceť on se
z toho vyflekal (vysekal). Ros. Však on se
z toho v-ká, máť dobrou hubu! Us. Šd. —
komu čím. Dy nechceš helekať, daj sobě
v. (vybiť), ja starú lopatú, co leží za latú.
Sš. P. 527.

Vyflekovati = spraviti, vylátati, aus-
flicken. — co: šat, díry, kabát. Ros.

Vyfliaskati, ausohrfeigen. Na Slov. Ssk.

Vyfliknouti, knul a kl, ut, utí, vyfliň-
kati = vybřinkati, vyfackovati, ztepati. —
co komu: faňouru, versetzen, abohrfeigen.

Vyfliňkovati = vyfackovati. abohrfeigen.

— koho. Puchm.

Vyfňukati, ausraunzend, näselnd aus-
sprechen. — co jak: nosem. Mor. Tč.

Vyforbicirovati = vybiti. Na mor. Va-
laš. Vck.

Vyformaniti, il, ěn, ění = formankou
něco vydělati, als Fuhrmann erwerben. —
si co. Ros. — V. = přestati formaniti. Tč.

Vyformovati, vz Vytvořiti.

Vyforovati koho = vyhnati, hinaus-
jagen, herausschaffen. — co odkud: z domu.
Us. na Mor. Vck., Tč. Vz Forovati.

Vyfortelovati, listig herausbringen. Pě-
kně to v-val, aby ven přišel. Us. Tč.

Vyfouk, u, m. = výdumek. U Kvasin.

Vyfouknouti, knul a kl, ut, utí; vyfou-
kati, vyfoukávati, vyfukovati, ausblasen,
Herausblasen, auswehen; ukrásti, vzíti, listig
wegnehmen, wegschummeln, wegkappern,
wegschnipsen; utéci, upláchnouti, weg-, da-
vonlaufen, entschlüpfen. — co (kde). Ve
sklenných hutích sklenice vyfukují. Us. Nič
to zato, že je blato, príde vetor, vyfúka to.
Mt. S. I. 121., Lipa 1. 80. — komu. Dnes
nám vítr vyfoukal. Us. — co odkud. Prach
z nádoby. Us. Ještě mu korbel z hlavy
vyfukuje (jest opilý); Všecko um z hlavy
vyfúkalo. Bern. Tuk z kosti v. Tč. Vejce
ze skořápky v. Us. Šd. Vyfoukl mu hodinky
z kapsy (ukradl). Us. Vrů. — co odkud
čím, kam. Štětičku z roury (Blasrohr) do
terče vyfukovati. Tč. Fukačem všecky plevy
z obiló (obilí) v. Us. na Ostrav. Tč. —
komu odkud: z jizby (utéci). Us. Šd., Sd.

— co komu: peníze někomu z kapsy v.
(ukrásti). Us. V. komu kámen v dámě. Us.
Však mu brzy všecky vyfukají (peníze se

mu rozejdou). Us. Šd. — se. Vítr se již
vyfoukal. Us.

Vyfouknutí, n., das einmahlige Ausbla-
sen. Us.

Vyfouknutý; -ut, a o, ausgeblasen. V.
vajíčko. Vz Výdumek. Us. Šd. — V., ent-
wendet. V. hodinky. Us.

Vyfraškovati, herausscherzen. Ros.

Vyfrckati, vz Frckati.

Vyfrčeti, vz Vyfrkati.

Vyfrejmarčený; -en, a, o, vyměněný,
ausgetauscht. V. koně. Že již vuoz jiný jest
i koně jiné jsú za ty koně v-né. NB. Tč.
146.

Vyfrejmarčiti, il, en, ení = vyměniti,
austauschen, erhandeln, erkaufen. — si co
od koho: od židů. Ros., NB. Tč. 10.

Vyfrajmočiti = vyčarovati. Na Slov.
Bern.

Vyfrejovati = frejem dobyti, erbuhlen. —
si co: žebráckou mošnu. Sych.

Vyfrkati; vyfrknouti, knul a kl, ut, utí,
vyfrčeti, vyfrkávati, vyfrkovati = vychrchati,
herausschnauben, ausschnauben, heraussprit-
zen. Us. — co (odkud). Z nosu sopel v.
Tč. Kůň všecek kach vyfrkal (vyházel).
Bern. — komu odkud jak. Sopel mu
z nosu na sáh vyfrknul. Bern. Pták mu
z klece vyfrkl (= uletěl). Us. Tč. — se.
Hodně se vyfrkal člověk nebo kůň. Hneď
mu červené iskry z nosa vyfrkly, keď ho
fuknul; A oplan kočiš triasol sa ako osika:
všetky hlavnice z popod neho vyfrkly. Mt.
S. I. 89., Dbš. Pov. I. 7.

Vyfrnčeti, el, ení, vyfrnkati, aussehnur-
ren, ausmurmeln.

Vyfrnděný; -ěn, a, o, aufgeputzt, vyfin-
těný. Ta frnda přišla celá v. Mor. Šd.

Vyfrnditi, il, ěn, ění, vyfrnďovati = vy-
šperkovati, ausputzen. —se. To děvče se
v-lo! Us. Šd. — se k čemu. K musice se
vyfrnďuje a náčení neumyje. Čes. mor. ps.
213.

Vyfrndžati, aufhören zu murmeln (zi-
schen). Na Slov. Bern.

Vyfrknouti, knul a kl, utí = vyletěti,
hinaus-, davonfliegen. — odkud. Pták z klece
vyfrnkl. Us. Šd.

Výfuček, čku, m. = prázdné vejce. Na
Slov. Bern, Ssk. Vz Výdumek.

Vyfučeti, el, en, ení = přestat fučeti,
aussausen. Vítr již vyfučel. Jg. — co komu
odkud. Vyfučel nám vítr sílu prachu se
silnice. Jg. Větr vyfučí plevy z humna. Us.
Tč. — se. Bern. Až se větr vyfučí, zas pre-
staně. Na Ostrav. Tč.

Vyfufňati = vyňuhnati, durch die Nase
aussprechen. Na Ostrav. Tč.

Vyfujati se, sich auswehen, ausstöbern.
Větr se v jal. Na Ostrav. Tč.

Výfuk, u, m. = výdumek. Mor. Tč. Oby-
čejně smrť tu ze slámy obláčejí do šatů
bílých dle kroje svého a ověšují stuhami,
škaroupkami z vajec čili výfuky či vý-
dumky. Sš. P. 708.

Vyfukarovati co: žito, ječmen. Vz Fu-
karovati. Mor. Šd.

Vyfukování, n., das öftere, wiederholte
Ausblasen. V. páry komínem. Hrm. 47. V.
pískem, das Sandgebläse (ve sklárnách). Dch.