sb157-05 0..8296

930

beřic a u Chrasti. Vz Blk. Kfsk. 400. — V.
Je tam jako na V-vě. Vz Vyhnálov. Us.
u Rychn.

Vyhnanský, ého, m., osob. jm. Arch. IV.
271.

Vyhnanství, í, n. = vyhnání z vlasti.
Vz Vyhnaní. Pro pravdu boží v. si zvoliti;
do v. odeslati; v. snášeti; z v. povolati.
Kom. Vymoci koho z v. Sych. Z v. se vrá-
titi. Us. Do v. někoho zavésti. Šm. V Bě-
lehradě byv oslepen poslán jest hloub do
Uher u v.; Odešel do v.; Ruthart žil u v.
v Duryncích; Soběslav na ten čas ještě u v.
jsoucí; Víme, že musil ztráviti více let ve
v. nežli v otčině; Také Spytihněv před
rokem přičiněním císařovým vyměnil v. za
vlasť. Ddk. II. 161., 331., 380., 465., III. 217.
(Tč. ). Taková pouť v. mi sluje; Jíti na v.;
I já žiji ve smutném v. Koll. 1. 126., 133.,
186. (Tč. ). Kde zlosť má své panství, tam
ctnosť má v. Na Slov. Tč.

Vyhnanstvo, a, n. = vyhnanství. Na Slov.
Koll.

Vyhnaný, vyhnán, a, o, herausgetrieben,
ausgetrieben. Vz Vyhnati. Dáti komu za vy-
hnanou. Dch. — odkud. Ďáblu z lidí v-mu
jest to odporné a těžké, že má jich prázden
býti. BR. II. 56. b. — V. = vypověděný, po-
běhlý, vertrieben, ein Vertriebener. V.

Vyhňápati se kde: na chodníku = vy-
neřáditi se. Na Zlínsku. Brt.

Vyhnatel, e, m., der Verbanner. Dch.

Vyhnati, vyženu, neš.., nou; vyžeň;
vyžena (ouc), hnal, án, ání; vyhoniti, il, ěn,
ění; vyháněti, ěl, ěn a ín, ění; (vyhnávati),
vyhánívati, vyhonívati = ven hnáti, vypu-
diti, aus-, heraus-, hinaustreiben, heraus-,
ausjagen; vypověděti, vyloučiti, vyobcovati,
verweisen, verbannen, verjagen, vertreiben,
abschaffen; vytlačiti, vymučiti, mocí vynu-
titi, vytisknouti, aus einem treiben, bringen,
mit Gewalt erzwingen; uhnati, abjagen, ab-
treiben, müde jagen; vzhůru hnáti, auf-,
hinauftreiben; honěním něco způsobiti, ein-
treiben, erjagen; vyrůsti, aufschiessen, auf-
spriessen. Jg. — abs. Nejlépe vyháněti,
když se práská (nejlépe dceru vdávati, když
ženiši berou). Puch. Květina vyhání. Jelen
vyhání (vyrůstá) D. Že... ďábel vyhánín
bývá. BR. II. 54. a. — co, koho. Vyžeň je
ven. D. V. zvěř. Us. Jednoho čerta vyženeš
a 10 jiných vženeš. V. V-ti voly (uhnati),
Ros., grunty. Jel. V. pot (vlhkosť), D., zeď,
Br., stavení na horu, V., chléb, těsto, brázdu.
Šm. Sv. Petr ho vyhání, aby šil, kde patři.
Er. Čít. 49. V. plod, die Leibesfrucht. Nz.
lk. Je nečas, aby psa vyhnal. Dch. Sv. Jura
vyhání ven šťúra. Slez. Šd. Už strom puky
vyháňa. Dbš. Pov. I. 223. Já krav nevyženu;
Dočkaj mia kravačku za tú našú stěnú a já
ti vyženu krávu nedojenú; Dež husičku vy-
háněla, na májo se podívala, haj, husičke,
hájhá, zelená se mája. Sš. P. 497., 542., 716.
(Tč. ). Jeden nespravedlivý krejcar vyhání
99 spravedlivých. Us. Kšá. A tako modlitba
vyhánie závisť. Hus I. 324. — koho (gt.
šp. m. akkus. ). Scipio Karthaginských z Hi-
spanie vyhnal (m.: K-ské). — koho, co od-
kud: ze světnice, z postele, Us., z domu,
nepřítele z města, Jel.; někoho z vlasti, ze

země (vyobcovati), Kom., kolo z náboje (vy-
strčiti, aby palci svými do jiného kola ne-
zabíralo; opak: vehnati, vstrčiti, dáti do ná-
boje). Vys. Aby takový česť, hrdlo i statek
ztratil a ze země vyhnán byl. Zř. F. I. B.
VI. V. (vystrčiti, dáti) něco z náboje, aus
dem Eingriff der Kämme setzen. Šp. Z domu
a statku někoho v. Dch. Co pak mě, ta-
tíčku, nerád máte, že vy mě od sebe vyhá-
ňáte? Sš. P. 435. Němci pak vyhnali Uhry
ven ze zámku. Kron. hrad. Tč. Otrhana (otr-
haná) chalupa a zlo (zlá) žena k tomu, ty
dvě věci vyženu hospodářa z domu. Sš. P.
611. Stodolečka děravá a zlá žena k tomu,
ty dve veci vyženú hospodára z domu. Sl.
ps. Šf. IV. 68. Keď ma už rodina von z domu
vyhnala. Sl. ps. 128. Kněží vyháněli ducha
zlého z jednoho mladého člověka posedeného.
Dač. I. 204. Lze-li nebe vyhnať z jeho vlastní
země? Koll. I. 103. Dioklecian jest dnes ze
svého královstva vyhnán. Pass. 46. (Hý. ).
Vyhnal mu lidi z jeho lesů. Půh. I. 347. Do-
mnívaje se, že Kristus Pán tělesným králem
bude a jej z království vyžene. BR. II. 9. b.
Nehněvá sě, ale vyhoní taký hněv z sebe
a pudí od sebe jako jed; Hlad a žiezeň od
nich vyhnala dřéve řečená plnosť; Oni z viery
bludné vyhnali a Kristus v pravú uvedl;
Pán Ježíš vyhnal a vymetal ty lidi a věci
z chrámu; Tys vyhnán z ráje; A když by
mne vyhnali z města, nemám se tiem mú-
titi. Hus I. 167., 220., 251., 302., II. 430.,
III. 242. (Tč. ). Sv. Barborka vyhání dřevo
ze dvorka; Sv. Šimon a Júdy vyhání ptáč-
níka z búdy. Slez. Šd. Jeden nespravedlivý
groš vyháňa z vačku aj sto spravedlivých.
Mt. S. I. 120. I vyhánie z hájev vsie kra-
huje. Rkk. 8. Kdo chce z kuchyně psa vy-
hnati, snadno najde hůl. Metla vyhání děti
z pekla. Prov. První vyhrání z kapsy vy-
hání. Vz Nespravedlivý. — co, koho čím:
čerta zaklínáním, D., těsto kvasnicemi. Jg.
Rukama vyháňajú či kolembajú (ausschlagen).
Na Slov. Dbš. Obyč. 153. V. někoho psem.
Er. P. 136. Máti má kyjem mne vyhnala.
NB. Tč. 163. Rudu koňmi na den v. Vys.
Zpouru dětí potrestáním v-ti. Kom. — co
komu: roupy. Us. Vyhoniti si pěknou věc.
Us. Dítěti blechy vyhoniti. — co kde: zeď
vysokou mezi hradem a městem v. Br. —
co kam (do čeho, nač, k čemu, nad co).
V. stavení do vrchu, Br., zeď do výšky.
Rk. V. dobytek na pastvu. Us., Vel., Jel.
Vody horníky na den vyhnaly. Vys. Vyhnati
komín nade střechu. Zlob. Někoho na mráz
v. Dch. Dášť sa lil, že nebolo hodno ani psa
na cestu vyhnať. Er. Sl. čít. 70. Vyhnala
jich (krávy) v širé pole a tam plela len. Sš.
P. 207. (332. ). Sú lidé v dědině, znajú tě,
že nechceš stávat, kravičkám dávat a na
pole ich vyháňat. Brt. P. 13. Řepa vyhnala
do květu. Us. Kšá. Vyžeň svině, krávy do
stáda. Us. Šd. Jediného syna na vojnu mi
vzali, ostatní čeládku na panské vyhnali. Sl.
ps. Vyhnali ho k čertu. BN. Povedzte mej
materi: ešte jednu dcéru má, nech ju lepšie
naúča. Mne po vôli dávala, do pekla ma
vohnala; mňa bila len bylinou, nech ju bije
trninou. Sl. spv. IV. 147. — koho odkud
s kým. Můžeš tu býć do rana, vyženu tě