sb157-05 0..8296

931

s ovcama. Sš. P. 195. Bratra i s přívrženci
jeho ze země vyhnal. Ddk. II. 459. A s tiem
vás se psy vyženu. Žk. 122. — jak. Od
toho jsem ode všeho vystrčena a vyhnána
bez Boha a bez práva. Půh. I. 158. Návodem
Rokycany z Prahy jsú vyhnáni. Let. 71.
Truhlíky po provazech k hranicím (v lo-
mech) vyháněti. NA. IV. 133. — proč. Choť
mój, kterýž rozhněvav se mě z ráje pro
ztracenie okrasy spravedlivé vyhnal... Hus
III. 8. — co kdy, v čem (odkud kam).
Přirození ve snách vyhoní símě. Sal. Ne-
rosty v tunách, v kožich z dolu na den, v.
Vys. — v co. Obilí v stéblo v-ní. Šp.,
Dch. — se. Snad se už vyhonili (dosť se
nahonili). Us.

Vyhně, něm. Wiehen, ves u Kaplice. Vz
Blk. Kfsk. 654.

Vyhněsti, vyhnísti, hnětu n. hnetu, hnětl,
hnetl, ten, ení; vyhnětati = vymačkati, vy-
tlouci, durchkneten, auskneten, heraus-, aus-
drücken, pressen. — co: těsto. D.

Výhnětek, tku, m., die Trester, Traber.
L. Vz Výhnětky.

Vyhnětení, n., die Ausknetung. Us.

Vyhnětený; -en, a, o, ausgeknetet. V-né
těsto, hlína. Us. — čím kde: rukama na
vále. Us.

Výhnětky, pl., m. = matoliny, mláto, die
Träber. Šp. Vz Výhnětek.

Vyhněvati, gehörig in Zorn bringen; se,
aufhören zu zürnen, sich satt ärgern, aus-
grollen. Už se's vyhněval? Us. Šd. — koho
čím. On ho tou věcí dobře vyhněval. Us.
Tč. — se. Necháme ho, až se vyhněvá. Us.
Šd. — se na koho. Us. — co na kom,
durchs Zürnen erhalten, erzürnen. Mudr.
Nelze na něm vyláti ani v. Jir. Ves. Čt. 6.

Výhněvý, od výhně, Esse-. Znoj (vapor)
ohněvý žže jeho tělo a v horkosti výhněvé
(fornicis) sám se sobě protiví. BO.

Vyhnígati = vyhniti. Na Slov. Bern.

Výhník, u, m., u kovářů = výheň, ohnisko,
které měchem se rozdmychuje, die Feuer-
esse. U Hořic. Hk.

Vyhniličeti, el, ení = zhniličeti, völlig
teig werden. Hrušky vyhniličely. Us.

Vyhnilosť, i, f., das Ausgefaulte, die
Fäulniss, Verwesung. Jg.

Vyhnilý, ausgefault, verwesen. V. maso,
brambory. Us.

Vyhnipati se = vyspati se dlouhým
spaním. Vstávej, dosť jsi se vyhnípal. Us.
Dch.

Vyhnis, a, m., osob. jm. V. Vinc., gymn.
řed. a spisov. v Příbrami. Vz Tf. H. 1. 177.

Vyhnisati, auseitern. Nz. lk. — kde.
Rána pod prstem vyhnisala. Us. Tč.

Vyhnísti, vz Vyhněsti. Bern.

Vyhniti (vz Hniti), vyhníjeti, el, ení; vy-
hnívati, ausfaulen, auseitern. — komu. Vy-
hnilo mu oko. Ros. Mohlyť sú nám v. zuby.
Hš. Mus. 1880. 463. Čekej, až ti rána pod
prstem vyhnije (vyhnisá), zahojí se. Mor.
Tč. — od čeho. Od mnohého kyselé vy-
hnijú nám plíce. Sl. ps. Tč. — kde. Kob-
zole v mokré zemi vyhnijú. Na Ostrav. Tč.

Vyhnití, n., das Ausfaulen; Auseitern.
Vz Vyhniti.

Vyhnitý; -it, a, o, ausgefault. Bern.

Vyhnízditi, il, ěn, ění = z hnízda vysa-
diti, aus dem Neste herausheben. — co, koho.
Ros., Koll. I. 304. — odkud, hinausschaffen.
Tč. — se = v hnízdě, vylíhnouti se, aus-
geheckt werden.

Vyhnojení, n., die Düngung. V. vinice.
KP. V. 162.

Vyhnojený; -en, a, o, gedüngt. V. půda.
Us. On má pole dobře v-né. Us. Šd. — čím:
ovčím, hovězím atd. hnojem, ptačím lejnem.
Us.

Vyhnojevý = vyhnojitelný, vyhnojicí,
k vyhnojení sloužící, eitern machend, aus-
fallen machend. V. lékařství (lék). Sal., Ras.

Vyhnojicí = vyhnojevý. Šm.

Vyhnojitelný = vyhnojevý. Šm.

Vyhnojiti, il, en, ení; vyhnojívati, vy-
hnojovati = dobře pohnojiti, gut düngen. —
co: pole., V., ránu (hnojením vyčistiti, ganz
ausfaulen o. ausschwären lassen). — co čím.
jak. Vyhnoj ten nežit až do kosti mastí
zelenú. Sal. V-ti pole dobrým hnojem. Vz
Vyhnojený. — se jak. Rána bez bolesti se
vyhnojila. Us. Jg. — odkud. Z chlíva vy-
hnojiti, den Kuhstall reinigen. Na Ostrav.
Tč.

Vyhnojující lékařství, die vereiternde,
durch Eiterung reinigende Mittel. Sal. 229.

Vyhnouti, vyhnu, hni, hna (ouc), hnul,
ut, utí; vyhýbati, vyhybovati = uhnouti,
ohnouti, obrátiti, ausbeugen; zajíti, odejíti,
gehen, sich verfügen; uhnouti se, ausbeugen,
ausweichen, auslenken, ausbiegen, pariren,
vermeiden, entgehen, sich entziehen. Jg. —
abs. Vyhýbá, co čert kříži. Ros. — (co)
odkud. V. nohu z kloubu (ohnouti). Sal.
V-ti z (s) cesty. V., Troj. Časně z Prahy
vyhnul (se odstranil). V. z boje, ze země.
Troj., Rk. V-ti si kosť z kloubu, sich aus-
renken. Us. Tč. Vyhni od nás, schau, dass
du weiter kommst. Na Ostrav. Tč. Z cesty
se mu právě nevyhýbám (není mi právě pro-
tiven). Šml. Málo z boje vyhnuv. Troj. Starci
se slušně vyhýbej. Us. Tč. — (se) odkud:
z (s) cesty. V. Vyhnite z cesty, planéty.
Sldk. 353. Br., Č., Us. — se čemu, komu.
Chtěje se kyji vyhnouti, trefil na palici. V.
V. se ráně. Bern. Čím více se člověk čertu
vyhýbá, tím spíše se nachomejtne; Ten ne-
dbalec se všemu vyhýbá; Tomu hrubému
hulvátu (fouňovi) rád se vyhýbám; Vyhni
se těm roháčům (volům); Výlohám se vy-
hýbati; Výhýbati se něčemu, kde jak možná.
Us. Dch. Abych se mládencům vyhýbala.
Us. Výhybá se mým zrakům. Šd. Vyhni mi
se, řeklo štěstí. Rozum byl tehdáž ještě ne-
zkušený, nevěděl, kdo komu se má vyhýbat.
Er. Sl. čít. 19. Chceme v. se všelikému ne-
dorozumění; Synodě se vyhýbal; Aby se
vyhnul nepříjemnostem; Odo jme se tu jaksi
ostýchavě vyhýbati se určitějším zprávám;
Aby nebyl donucen práva svého se zastati,
vyhýbal se sněmu; Z církve vyloučeným
se vyhýbal; Vlivu takovému nebylo lze se
vyhnouti. Ddk. II. 205., 254., III. 87., 170.,
199., V. 82., IV. 186. (Tč. ). S nouzí se potká,
kdo se práci vyhýbá. Kmp. Č. 130.. Vyhni
se opilému jakož i bláznu. Prov. Šd., Vy-
hýbá se práci co čert kříži. Us. Pk., Šd. —