sb157-05 0..8296

čemu. Ke kostelom přijeli, zdaleka vyhý-
bali; Co to, pane, děláte, kostelom vyhýbáte,
šibenicám se klaňáte. Sš. P. 23. Zdaleka mu
vyhnul. Us. Šd. Aby si dobrý pozor dala,
falešným chlapcom vyhýbala. Brt. P. 6. Opi-
lému i pán Bůh vyhne. Mt. S. I. 126. Vyhni
takovému kozlovi. Us. Pk. Když se podnapijí,
zdaleka jim vyhni, jinač hned se s baňkou
nebo s trkem potkáš. Vrat. Proč tedy kříži
vyhejbáte? Žer. 320. Ujdeš súdóv, vyhneš
nákladóm a starosti zbudeš nejedné. Vš. Jir.
212. Která je dívka poctivá, zdaleka ho-
chům vyhýbá. Brt. Anth. 55. — Ros., Br.,
Kram., D. Vyhni trkavému kozlu. Sych.
Tovaryšstvu ničemnému vyhýbej. Kom. —
kdy. Od té doby mohl se jen při největší
obezřelosti vyhnouti roztržce s císařem;
Moravský žid, jenž i podnes štítí se rol-
nictví, vyhýbal se mu zajisté ještě rozhod-
něji ve 12. století. Ddk. III. 288., IV. 161.
(Tč. ). — jak. Aby jemu pozdravení nedal,
na potkání vyhýbá. BR. II. 22. b. Vyhnu
se mu do půlkola. Hdk. — čeho. Abyste
nákazy vyhýbali. Kom. — (se) kde: na
moři. D. — kam. Aby někam do cizí kra-
jiny vyhnula (zajela). Ob. pan. Na pravo, na
levo v. Br. V. se do pole širého. Er. P. 169.

— se proč. Pro potřebu svou jsme sem
vyhnuli (zašli). Troj.

Vyhnutelný, vermeidlich.

Vyhnutí, n., das Ausweichen, der Aus-
weg. Tu není v., da giebts keinen Ausweg.
Posp., Sá. — se čemu. Br. V. hříchu. D.
Vz Vyhnouti.

Vyhnutka, y, f., ausweichender Vorwand.
Dch.

Vyhnutný = vyhnutelný. V čas nevy-
hnutné potřeby. Sš. II. 24. Podmínka a vý-
minka nevyhnutná. Sš. Sk. 236.

Vyhnutý; -ut, a, o, gekröpft. Hřídel
uprostřed v-tý. Šim. 97.

Vyhobliti, il, en, ení; vyhoblovati = ho-
blíkem vystrouhati, aushobeln. — co: prkno.

— koho = z hruba vycvičiti. Us. — co
čím: desku hoblíkem. Tč. — co kam: rýhu
do prkna.

Výhod, u, m. = obecná pastva, die Ge-
meinweide. Na Slov. Bern.
Výhoda, výhůdka, y, výhodnosť, i, f.

= příhodnosť, pohodlnosť, pohodlí, der Vor-
theil, die Begünstigung. Každá nehoda má
svou v-du, fr. à quelque chose malheur est
bon. Dch. V-dy hmotné. Mus. 1880. 481. Již
ve 12. století poznávány byly výhody sklá-
dání pozemků. Ddk. IV. 143. To je mu
s výhodou; Má od něho veliké výhody. Us.
Mně, bratříčku, malou výhodičku (podárek),
tobě za to milé pacholátko. Ps. srb. I. 132.
Tož dejte se nám žičit svobodou a budeme
se hájiť s výhodou. Sš. Bs. sm. 174. Když
tak zlem posedlí budeme, že každý pro svou
výhodu druhého obere anebo poraní, nevy-
hnutelně se musí lidského pokolení spo-
lečnosť rozpadnouti. Cic. (Kmp. Č. 152. ).

Výhodek, dku, m. = co vyhozeno, der

Auswurf, Ausschuss, das Schlechtere. Bern.

Vyhodění, n. = vyhození. Na Slov. Bern.

Vyhodilka, y, f. = prak, die Schleuder.

Vyhodinařiti, il, en, ení, als Uhrmacher
erwerben. Ros.

Vyhoditi, il, zen, ení, na Slov. děn, ění;
vyházeti, ejí, el, en a ín, ení; vyhazovati =
ven vyvrci, vypuditi, odděliti, aus-, heraus-,
hinauswerfen, aussehrueissen, einen Wurf
thun, vorwerfen, werfend verjagen, aus-
sprühen, ausschlagen, ausmerzen; vzhůru ho-
diti, aufwerfen, schnellen, schiessen, in die
Höhe werfen. Jg. — abs. Kdo vyhazuje (ve
hře v karty, první vynáší, ausspielen)? Us.
Kůň vyhodil. Člověk, nemocný vyhazuje (vy-
kašluje chrchle). Us. — co: peníze (nešetřiti
jich, 2. vz Vyhoditi nač, bestimmen); krev
v.; vrch oheň v-je (soptí). D. Měl měsíčně
30 zl. vyhozeno (passirt), lépe: vyměřeno,
vykázáno. Sotva sieť vyhodil, už ju vyta-
hoval plnú. Dbš. Pov. VII. 73. V-ti skálu,
pevnosť, podkop, Us., pěny. V. — co kudy:
oknem, dveřmi. Us. Hlavičky jsem uřezala,
okénkem jsem jich ven vyházela. Ps. slez.
Šd. — co odkud: kamení z řemení, Kom.,
někoho ze sedla, D., z pokoje, Us.; se z vody
v. Har. Bráňa ti k nám chodiť a já ťa ne-
môžem zo srdca vyhodiť. Sl. ps. 184. Nesuď
jiných, najprv vyhoď brvno z oka tvého.
Na Slov. Tč. Vyhoditi někoko z hospody.
Us. Někteří ze strany evangelitských dva
místodržící a s nimi sekretáře ven z oken
do příkopu hradského vyházeli. Dač. I. 244.
— se z čeho. Vy se z nich (práv) vyházíte
Kos. Ol. I. 135. — čím: Kůň vyhazuje nohou,
Us., zadkem i předkem. D. Vyhazovati zemi
lopatou. Hraběmi něco vyhazovati. Us. Šp.
Kôň vyhodil zadníma nohama. Dbš. Pov. III.
78. — co kam: tvrz prachem do povětří.
D. S koš očí by na pacholky vyházela. Mus.
Na oči někomu něco vyhazovati = vytýkati.
Na Slov. Kamením (kámen) naň z okna vy-
hodil. Svěd. Beloň zpínal sa a vyhadzoval
už vopred. Šuhaj chytil uzdu a vyhodil sa
naňho. Dbš. Pov. III. 20. Vyhodil kámen do
panka (= do výšky). U N. Bydž. Kšť. V-ti
loď, město do povětří. Mus. 1880. 363. Tehdy
nebožtík Jan švec skočil na stůl i chtěl se-
keru vyhoditi na Blahuta. NB. Tč. 107. Sedm
konšelův okny ven na ulici vyházeli. Pal.
Dj. III. 1. 24. Kalendář na mráz v-ti (je-li
zima a kalendář-li klade opak). Us. Dch.
Vyhodil mě za vrata, tam mě našli koťata.
Sš. P. 711. — koho s kým kam. Kdybys
i perlou byl, nejsi-li zasazen ve zlatě, se
smetím tě ven vyhodí. Rbš. — co za koho.
Mladý kůň treta, za starého vyhazuješ pe-
níze. Prov. Tč. — co za kým. To přece
není za psem vyhodiť — nadarmo. U Opavy.
Klš. — kdy. Když ovcu o Matce boží za
plot v-dí, že sa uživí. Mor. Šd. Hráz i zákop
kolem temena vrchu vyhazují křesťané za
nočního temna. Ddk. V. 228. Vyhazují-li
mravenci na sv. Annu kopečky, bude prý
tuhá zima. Mor. Tč. — kam proč. Mladíci
vyhazovali radostí kosírky své (klobouky) do
povětří. Na Mor. Tč. — jak. Zem do třetice
ho vyhodila nechtíc ho přijati (člověka s Bo-
hem nesmířeného, oběšence, zoufalce). Mor.
Šd. Hraško zakrútil pár ráz okolo hlavy
svojim velikým budzogáňom, až povetria
vendžalo. Potom ho vyhodil vysoko, ale
vysoko. Dbš. Pov. I. 55. Ani jsem si nemohl