sb157-05 0..8296

z kopejtka vyhodiť. Us. Tč. — komu. Vy-
hodili si (vypili několik korbelů). Slov. Šd.

V. (zachovati se) všem nelze. U Opavy. Klš.,
Pk. — co komu. Já ti ho vyhodím, ale ne
živého, zabolí tě srdce, pohlídna na něho.
Sš. P. 117. V-li mu boty = vyhodili ho.
V Bystersku. Sn. — se komu kde. Ne-
štovice se mu na tváři v-ly. D. V-dil se mu
vřídek na krku. Us. Sd. V-lo se mu cosi na
pysku; V-la se mu na noze modrá nešto-
vice; Dobře, že se to na něm vyhodilo. Us.
Šd. — co komu na kterou dobu. V-dil
mu na rok 200 zl. (ustanovil). Us.

Výhodka, y, f., při hře v karty, Vorhand.
Us. Zb. — V. = prak, die Schleuder. Reš.
Vz Vyhodilka.

Výhodnosť, i, f. = výhoda.

Vyhodnouti. On to hned vyhodí, er hats
sofort Herausgebracht. Us. Dch.

Výhodný = co lze vyhoditi, verwerflich.
Bern. — V. = pohodlný, bequem, vorteil-
haft. Mus. V. okolnosti, koupě. Us. V. den,
der Diskretionstag. J. tr. Kde plísně, pakliže
(sic) pro ně v-né poměry nastanou, opět
oživnou šp. m.: kde plísně za příznivých
okolností opět obživnou. Brt. Dle všeho toho
třeba tedy míti postavení nového knížete ke
králi německému za v-né. Ddk. II. 420. —
k čemu. Krajina východní jest k lovu v-ná.
Ddk. IV. 127. — pro co. Ty vesnice měly
polohu pro biskupa výhodnější. Zdali by to
nebylo pro církev výhodnější. Ddk. IV. 143.,

VI. 3.

Vyhodovati = vyjísti, ausschmausen. —
co, koho: statek (projísti). — kdy. V-li
jej v krátkém čase. Jg.

Vyhogance, pl., m. = podmáslí, die But-
termilch. U Broumova na Mor. Vck.

Vyhojení, n., die Ausheilung.

Vyhojený; -en, a, o, ausgeheilt. Vz Vy-
hojiti.

Vyhojitelný, heilbar. V. nemoc. Us.

Vyhojiti, il, en, ení; vyhojívati, vyhovo-
vati, ausheilen, völlig heilen. — koho, se.
Ros. — nač. Na těžkou nemoc se vyhojil.
Lk. — koho z čeho: ze čtvrtačky. Plk.
Z poranění se v. Pk. Boleslava v-jil z této
nemoci dvorský kaplan jeho. Ddk. II. 45. V.
někoho z neduhu, z hřiecha. Št. N. 306.,
332. — jak. Moja milá má takovú másť,
ona vyhojí za jeden ráz. Sš. P. 152. To
divně, podivně vyhojil. Sš. P. 721. — co.
Ja dochtor nemá takej masti, co by v-jil ty
bolesti. Sš. P. 152. (Tč. ). — co, koho komu.
Dovezte ji do kláštera, ať mi ji vyhojí. Ps.
mor. Šd., Brt. P. 115. Vyhojte vy mně ji. Er.
P. 176. — se. Když se vyhojil, propuštěn
byl. Sl. let. III. 36. Kdo ví, vyhojí-li se ne-
mocný. Us. Dch.

Vyhokati = výskati, jauchzen, frohloc-
ken. Nevyhokej, až vyjedeš (ještě nejsi na
břehu). U Kunv. Msk. Cf. Vyhoukati.

Vyhokynařiti, il, en, ení, erhökern. —
si co. Us., Ros. — čím. V-la si sýrem a
máslem dům. Us. Tč.

Vyholdovati = holdem získati, ausbetteln;
násilně vybrati, ausrauben, aussaugen. —
kdy. On ten rok mnoho vyholdoval (holdem
získal). Ros. — co na kom, z čeho = ná-
silně vybrati. Země z peněz a statku v. Plk.

Mnoho statků na nich vyholdoval. Sych. —
čeho na kom. Kom. — Jg.
Vyholenec, nce, m. = švihlík, der Stutzer.

Jg.

Vyholení, n. (vz Vyholiti), das Kahl-
machen, Entblössen, Ausleeren.

Vyholený; -en, a, o, vz Vyholiti. Je tam
všecko v-né jak břitvou (= tráva vysečena,
vyžata, vypasena, vytrhána). Mor. Šd. V.
ovoce = holičky (když květ uschne a ovoce
se objeví). U Kr. Hradce. Kšť. V. paseka,
der Abtriebsschlag. Škd. exc.

Vyholeti, el, ení = holým se státi, kahl
werden. Jg.

Vyholiti, il, en, eni; vyholovati = holým
učiniti, kahl, nackt machen. — co: paseku.
Um. les. — co komu kde: na hlavě pleš.
Ros. — co kde čím. V. břitvou vousy pod
bradou; vedlé rány vlasy někomu v. Us.
Tč. — co jak. Vyholil tam vše až do ko-
řene (= vypásl). Mor. Šd.

Vyholotiti, il, cen, ení = vyprázniti, ganz
kahl machen, entblössen, ausleeren. — co:
místo. L.

Výhon, u, m. = vyhonění, das Hinaus-
treiben, der Trieb. První v. jaloviny a krav.
Dbš. Obyč. 53. V. krav na pastvu. Mt. S.
I. 189. — V. = válečný výpad, exenrsus, der
Ausfall. Nejviece v noci takových výhonův
učinil. BO. — V. = ohrazené místo, kam se
dobytek vyhání, aby byl na čerstvém vzdu-
chu. Us. Hk. — V. = mladá ratolesť, prut,
der Schössling. V. = výstřelek pařezový ku
př. z pařezu dubového, der Eichenstockaus-
schlag. Výhon z kořene, der Wurzelaus-
schlag. Šp. — V. = prostřední brázda, die
Mittelfurche. Vz Obháněti. — V. = cesta,
kudy se žene, der Trieb; též obecné pastviště,
die Gemeinweide. V., D. V. mezi lesem a
vinicemi. Zlob. Na výhoně noc strávil. Sych.
Pase koně na v-ně, čím je šlehá? Čes. mor.
ps. 32. — V. ve stavitelství vodním = hráz
v řece v určité vzdálenosti od břehu vysta-
věná a na jednom aneb obou koncích s bře-
hem spojená, die Buhne, Bühne. Vz S. N.
V. hradicí, die Sperrbühne, kamenný, die
Steinbuhne; v. (srub) jímací, die Schöpf-
buhne. Nz. Mešká na výhoně. Us. Šd. Stavba
v-nu, der Buhnenbau, hlava v-nu, der Buh-
nenkopf; v. proti vodě, po vodě, popříč
vody. Nz.

Výhoň, ě, m., osob. jm. Pal. Dj. I. 283.

Vyhoncovaný; -án, a, o, ausgemergelt.
Us. Šd. —V. = vyhoněný. Čemu je ten pes
v. V Kunv. Msk.

Výhonček, ečku, m., eine kleine Gemein-
weide. Bern.

Výhončivý, výhončlivý = který vyhání
z masa, hubne. V. kůň, vůl. Us. — V. =
plachý, scheu. Us. — V. = chlipný, geil.
Us. na Mor.

Výhonek, nku, m., vz Výhon, Prýt, der
Ausläufer. Slb. V-nek rostliny, der Trieb,
Schössling. Dch. V. hory, der Gebirgsaus-
läufer. Mt. S. VIII. 2. 36. — V. = kus že-
leza n. kamene u krupniku, aby vyháněl
kroupy z lubu, der Streichzahn, das Treib-
eisen. Us. Jg., Šp. — V. = výhonné. V-ku
dostal pastýř tolik. Č.