sb157-05 0..8296

934

Vyhonění, n., das Hinaus-, Ab-, Müde-
jagen.

Vyhoněný; -en, a, o, durchs Treiben,
durchs Jagen abgemattet, abgemagert. V-ný
kůň, pes. Šd. Vz Vyhnati. — V. = honěním
dobytý, erjagt, abgejagt.

Vyhonír, a, m., incendula, pták, zastr.
Rozk.

Vyhoniště, ě, n. = pařeniště, das Treib-
haus. D.

Vyhoniti, vz Vyhnati.

Výhonné, ého, n., die Hirtengebühr, der
Lohn für das Austreiben des Viehes. Cf.
Výhonek (konec). — V. = plat od výhonu,
das Triftgeld.

Výhonný. V. šachta. Vz Vyroubený. —
V., výhonový = od výhonu, Trieb-. Jg.

Vyhonositi, il, šen, ení, prahlen. Kdo se
honosí a nemá z čeho, brzo vyhonosí. Na
Ostrav. Tč.

Vyhopcovati se při muzice, sich satt
tanzen. Us. Tč.

Výhor, u, m. = holé, vyprahlé (vyho-
řené) místo na poli, die Schrindstelle, der
Brandfleck. Jg., Pta., Rgl. V. = vysoké místo
v poli bez vlhkosti, suchopár, kahler Fleck.
To pole leží na výhoru. Us.

Vyhořalosť, i, f. = vyhořelosť.

Vyhořalý = vyhořelý. U Opavy. Klš.

Vyhořati = vyhořeti, abbrennen. Na Mor.
a ve Slez. Vyhorali jsme. Us. Šd. — komu.
Chalupa mu vyhonila. Tč. — kde. Na slině
dobrá úroda vyhore, dy neprší. Na Ostrav.
Tč. — V. = pozbyti, verlieren. — oč. Vy-
horal som o tri zlatky. Na Slov. Kd.

Výhorčivý = kdo se snadno strhá, unaví,
wer bald müde wird. V. kůň. U Ronova.
Rgl.

Vyhořekovati se kde: před kým, sich
ausklagen. — si co, durch Klagen gewinnen,
erreichen.

Vyhořelec, lce, m., ein Abgebrannter.
Plk.

Vyhořelina, y, f. = země sluncem vyho-
řelá, ein von der Sonne ausgebranntes Erd-
reich. Us.

Vyhořelosť, zastr. vyhořalosť, i, f., die
Ausgebranntheit, das Ausgebranntsein. Jg.

Vyhořelý = vypálený, ausgebrannt, ab-
gebrannt. V. ves. Dch. Stojím jako Vulkan
vyhořelý. Koll. I. 208.

Vyhořenec, nce, m. = vyhořelec. Plk.

Vyhoření, n., das Aus-, Abbrennen. Chodí
po v. (prosit); Prosí (ptá) na v. Šd. Je tu
jako po v. (prázdno, pusto). Us. Brt., Šd.

Vyhořenisko, a, n. = pohořelisko. Bern.

Vyhořený, na Slov.; lépe: vyhořelý. Jg.

Vyhořeti, el, ení, vyhárati, vyhořívati,
vyhořovati = vnitř n. v celém hořeti, shořeti,
ausbrennen, ausgebrannt sein, ganz verbren-
nen, abbrennen, durch Brand aufgezehrt
werden; vyprahnouti, ausdörren, ausbren-
nen; trest snésti, Strafe leiden; trpěti, leiden,
büssen. Jg. — abs. Vyhořel dům, oheň;
obilí (vyprahlo). Us. Zámek vyhořel. V.
Krutá jeho pomsta nevyhárá. Č. Nikdy tam
tráva nevyhoří (nevyprahne). Er. P. 420. Už
ma dvarazy pre teba ubili, tretí raz by som
nerád vyhorel (trpěl). Dbš. Pov. I. 368. Oni
sa svadili a ja som vyhorel; Aj Neboj sa

vyhorel. Mt. S. 108., 120. Do půl třetího sta
domův a dva kostely vyhořaly. Dač. I. 301.
Pobíjí-li pokryvač střechu a jiskra-li mu od
hřebíku odlítne, ta střecha prý vyhoří. Na
mor. Valaš. Vck. — komu. Vyhořela mi
svíčka (dohořela). D. — čím: louky horkem
vyhořely. Us. Suchem všecko vyhořelo. Har.
II. 82. — jak. Dům až na základy vyhořel.
Celá ulice až po můj dům vyhořela. T. —
odkud. V rukách blištia sa jim ostré nože
a z jich úst vyhárá plameň zlosti. Phld. III.
3. 233. Zcela v., in Feuer und Flammen auf-
gehen. Dch. Aby láska naše zapálená jedním
plamínečkem vyhořela. Er. P. 156. Neklad
drevo na oheň, ľahko i sám vyhoríš. Mt. S.
I. 92. Aby se ta láska zapálila, modrým pla-
mýnečkem vyhořela. Sš. P. 231. Město spolu
i se zámkem všecko z gruntu vyhořelo.
Kron. Kroměř. Z kořen v. Let. 142. Vyhořalo
60 domuov ohněm domácím. Dač. I. 160. —
odkud. Pastieri často vidia, ako peniaze
presúšajú sa, ako z nich plamienok ponad
zem vyhára. Dbš. Obyč. 61. — kde. Vyho-
hořela fara blízko pivovára, všecko zlato
shořelo, jen olovo ostalo. Sš. P. 759. —
kdy. Téhož léta vyhořal Most v noci před
matkú boží na nebesa vzetí. Let. 164. — od
čeho. Zapálil hrom kostel, od čehož všecek
vyhořel. Dač. I. 41. — s čím. Město Kla-
tovy vyhořalo všicko i s předměstím. Dač.
I. 153. — za koho = sa jiné trpěti, für
andere leiden. U Brušperka. Mtl.

Vyhořivý = který vyhořuje. V. půda,
der Brandboden. Us Vz Výhor, Výhorovatý.

Vyhořov, a, m., Wihořau, ves v Kla-
tovsku.

Vyhořovati, vz Vyhořeti.

Výhorovatý = výhořivý. V-té pole. Vz
Výhor.

Vyhospodaření, n., die Erwirthschaf-
tung.

Vyhospodařený; -en, a, o, erwirthschaftet.

Vyhospodařiti, il, en, ení, erwirthschaf-
ten. — si co. Us.

Výhost, u, m. = vyhoštění, propuštění,
die Entlassung, Aufkündigung, Abdankung,
der Abschied. Dáti v. komu. Kom. V. bráti.
Št. Výhosty s neobyčejnými výminkami
dávali. Skl. I. 126. Oznámiti můžeš, že jest
již od p. kardinala propuštěn a že mám na
něj v. Exc. Rozkazem císařským vynesen
v. z města na všechny židy. Proch. Děj.
bibl. II. 206. Vydaný v. z Říma; V. vyná-
šejí nade všelikým, byť i andělem s nebe,
jenž...; Ode času babylonského výhostu;
V. křesťanů z Říma. Sš. I. 145., 147., Sk.
84., 195. (Hý. ). Když jim Mojžíš bral v. Št.
Kn. š. 160. Císař Klaudius vynesl v. z Říma
na všecky židy. Ev. Mat. 1. — V. dáti
čemu = odříci se, opustiti něco. V. dáti
zlostem, hříchům, světu, spolkům, Kom.,
všelikému studu. Br. Pro Christovu lásku
hříchům v. dávej. Sš. P. 51. Že dá v. řádu.
Čch. Mch. 78. Ač jestli historii výhost dáti
nehodlají. Sš. I. 13. Vesměs to práva, kte-
rýmž Řím až podnes jen z přinucení v.
dává. Ddk. V. 59. V. dáti zemi. Koll. I. 51.
Zvl. v. dáti vojáku (ze služby ho pustiti),
einen Soldaten abdanken; v. též = list vý-
hostní, das Abdankungsschreiben, der Los-