Předchozí (934)  Strana:935  Další (936) |
|
|||
935
|
|||
|
|||
brief. Ros. — V. = propuštění z chlapství
nebo tělesné poddanosti; téz i list, jímž se to činí, list zhostní n. výhostní, die Entlas- sung aus der Leibeigenschaft; der Entlass-, Freibrief, Losbrief. V. dáti (svobodu). V. Na v-ě býti (v cizině). Šm. Poddaní, kteří sobě jednají v-sty do měst a jinam, aby byli povinni JMti pánu propuštění upláceti. Břez. 236. Vz více ve Světoz. 1881. str. 519. Výhostek, stka, m. = vyhostěnec.
Vyhostěnec, nce, m. = vyhostěnec. Sš.
I. 14. Vyhostění, n. = vyhoštění.
Vyhostěný = vyhoštěný. Bern.
Vyhostěnství, n. = vyhoštění, die Ver-
bannung. Č. Vyhostiti, il, stěn, ění, na Slov. stěn,
ění; vyhošťovati = vyčastovati (na Slov. ), mit einem Schmause bewirthen; hosti od- byti, propustiti, die Gäste entlassen; vůbec vybyti, propustiti, vypuditi, svobodu dáti, abschaffen, entfernen; se = odstěhovati se, wegziehen, sich entfernen, auswandern; pře- stati hostiti, sich satt gastiren. Jg. — koho. Legat pozvané panstvo vyhostil (vyčastoval), hat traktirt. Lesl. leg. 137. — co. Statek se nevyhosti, ale naskrbí (hostinami nezíská). Us. Č. V. netečnosť, nedbalosť. Vlč. — koho odkud. Již jsem je všecky z mého domu vyhostil (vybyl). Ros. Vyhostiti někoho ze země, ze spolku, z přátelství, Us., vojáka (ze služby propustiti), D., z poddanosti (pro- pustiti). Reš. — koho čím: listem zhostním. Schön. — se odkud: z české země (se vy- stěhovati). V. Aby z pout tělesných duch se vyhostil. Sš. Bs. 36. Starší jeho bratr vyhostil se ze země české. Pal. Děj. V. 2. 113. — (se) kam: na jiný grunt. Boč. Napotom byl vyhoštěn do Vienny. Proch. Děj. bibl. II. 169. — se. Každý čeledín, buď pacholek neb děvka, aby přinesl list od svého pána, že jest počestně doslúžil a vyhostil se. Arch. IV. 499. Aby žádný žád- nému čeledi neodluzoval, ani lidí úročních ani služebných, leč by se řádně vyhostili. Pal. Děj. IV. 1. 303. — se čeho. Vyhostil jsem se všeho. Vrch. Vyhostlivý = kdo vyhošťuje ? Zlob.
Výhostné, ého, n. = plat za výhost, za
vyhoštění, das Losbriefgeld. 1483. Výhostní = k výhostu náležející, Ab-
schieds-, Freilassungs-, Entlassungs-. V. list, der Frei-, Losbrief. Žer., Faukn. Listem vý- hostním někoho osvoboditi. Žer. V. list, literae manumissionis, der Brief, durch den ein Dienstboth aus dem bisherigen Dienste entlassen wurde. Kterýžby koli čeledín do- sloužil, má se jemu dáti list v. Gl. 371. Cf. Zř. zem. Jir. J. 28. Obmezena svoboda stě- hování se poddaných, pokudby nevykázali se listy v-mi. Pal. Děj. V. 1. 198. Kdožby- koli z gruntů panských utekl anebo přišel nemaje listu v-ho. Arch. V. 482. Výhostník, a, m., der Freigelassene. Aqu.
Výhostný = mohoucí vyhoštěn býti, ver-
abschiedbar. Hlas. — V. = propuštěný, frei- gelassen. V. syn. Bern. Vyhoštěnec, nce, m., vyhostěnec = vyho-
štěný, der Verwiesene, Abgedankte. Č., Čch. Bs. 155., Dch. |
Vyhoštění, n. = výhost. Čas slušný k vy-
prodání a v. z města jim (židům) dáti a položiti, ve kterémžby se vyprodati a vy- hostiti mohli. List z r. 1514. Tč. Vyhoštěný; -ěn, a, o, vz Vyhostiti.
Vyhotovení, n., vz Vyhotoviti.
Vyhotovený; -en, a, o, ausgefertigt. Pra-
videlně v-né pozvání k tomuto sněmu; Kni- haři vázali po vrstvách vyhotovené ruko- pisy v desky obyčejně bukové nebo du- bové. Ddk. III. 167., IV. 329. Vyhotovitel, e, m., der Verfertiger. D.
Vyhotoviti, il, en, ení; vyhotovovati, vy-
strojiti, odbyti, vypraviti, aus-, verfertigen, zubereiten. — co: list, Us., spis, D., zápis, poslední vůli (lépe: zdělati, učiniti, vydati, sepsati. B. 135. ), Us., někomu náhrobek. Sych. — koho kam: na cestu. Us. — co komu (kdy). Jaromír dal sobě v. císařský list výsadní dne 24. dubna t. r. Ddk. II. 315. Bulla kanonisační vyhotovena jest dne 6. ledna 1485. Ddk. III. 66. (Tč. ). Apoštol brzo po svém do Efesa přibytí psaní ta Galatům vyhotovil. Sš. II. 4. — jak. Li- stina, kteráž dle závěti Roberta vyhoto- vena byla, ztratila se. Ddk. V. 25. Vyhoublý = vyhublý, abgemagert. V.
člověk. Us. u Počat. Zlný. Vyhoudati = nadávati, aufheissen. V-dal
učiteli. Ehr. — V. = vytýkati, vorwerfen. — komu co. U Kr. Hradce. Kšť. — V. = vy- mlouvati, entschuldigen. — co. A pořád to vyhoudá. U Hořic. Hk. — V. = tlachati, balamutiti, plauschen, zum Besten haben. U Hořic a Kvasin a j. Hk. — V. se z čeho. Bůh sám ví, vyhoudá-li se z toho nečasu = bude-li pěkně. U Kunv. Msk. Vyhoukati, vyhukati; vyhoupnouti, vy-
kuknouti, knul a kl, ut, utí; vykoukavati, vyhukávati, ein Getöse von sich geben; mit Getöse vertreiben; herausschreien, her- ausgirren. — abs. Někdo tu vyhoukl. Us. — koho odkud. Holub holuba z kotce vy- houká. Jg. — si co na kom. L. — na někoho vyhouknouti. Einen anfahren. Us. Tč. — se (dosť se nahoukati), sich müde schreien, girren. Vyhoulati se = vykouliti se. Us. u Hradce,
v Kunvald. Kšť., Msk. Vyhouliti se, vyhuliti se, il, ení = vy-
jasniti se, vyčasiti se, sich aufheitern. Us. Jg., Rgl., Krjk. Snad se to ňáko vyhoulí (vyhoulá). U Kunv. Msk. Již sotva zaprší nám, mračna se vyhoulila. U Solnice. Fch. Až se v-lí, bude zase pěkně. U Rychnova. Zdálo se, jakoby se mračilo, ale vyhoulilo se. U Hořic. Hk. — co. Kdož tmu zjasní, mraky vyhoulí. Sš. Snt. 138. Vyhoupnouti, pnul a pl, ut, utí; vykou-
pati, hinaufschaukeln, in die Höhe schau- keln; herausschaukeln, herausschleudern. — co. Co kolébka vyhoupala (schaukelnd gross- zog), to motyka zakopala. Č. M. 223. — koho odkud. Vlny z bezedna ven vy- houpnou utonulou ženštinu. Chmel. — koho, se kam: zločince na přezmen v., schwip- pen, D.; někoho, se na koně, na vůz. Us. — se kam jak. Jakoby na křídlech modlitby byla se duše její vyhoupla v ty kraje rodné. Hrts. Vysoko nad celé okolí vyhoupl se |
||
|
|||
Předchozí (934)  Strana:935  Další (936) |