sb157-05 0..8296

935

brief. Ros. — V. = propuštění z chlapství
nebo tělesné poddanosti; téz i list, jímž se
to činí, list zhostní n. výhostní, die Entlas-
sung aus der Leibeigenschaft; der Entlass-,
Freibrief, Losbrief. V. dáti (svobodu). V.
Na v-ě býti (v cizině). Šm. Poddaní, kteří
sobě jednají v-sty do měst a jinam, aby
byli povinni JMti pánu propuštění upláceti.
Břez. 236. Vz více ve Světoz. 1881. str. 519.

Výhostek, stka, m. = vyhostěnec.

Vyhostěnec, nce, m. = vyhostěnec. Sš.
I. 14.

Vyhostění, n. = vyhoštění.

Vyhostěný = vyhoštěný. Bern.

Vyhostěnství, n. = vyhoštění, die Ver-
bannung. Č.

Vyhostiti, il, stěn, ění, na Slov. stěn,
ění; vyhošťovati = vyčastovati (na Slov. ),
mit einem Schmause bewirthen; hosti od-
byti, propustiti, die Gäste entlassen; vůbec
vybyti, propustiti, vypuditi, svobodu dáti,
abschaffen, entfernen; se = odstěhovati se,
wegziehen, sich entfernen, auswandern; pře-
stati hostiti, sich satt gastiren. Jg. — koho.
Legat pozvané panstvo vyhostil (vyčastoval),
hat traktirt. Lesl. leg. 137. — co. Statek se
nevyhosti, ale naskrbí (hostinami nezíská).
Us. Č. V. netečnosť, nedbalosť. Vlč. — koho
odkud. Již jsem je všecky z mého domu
vyhostil (vybyl). Ros. Vyhostiti někoho ze
země, ze spolku, z přátelství, Us., vojáka
(ze služby propustiti), D., z poddanosti (pro-
pustiti). Reš. — koho čím: listem zhostním.
Schön. — se odkud: z české země (se vy-
stěhovati). V. Aby z pout tělesných duch
se vyhostil. Sš. Bs. 36. Starší jeho bratr
vyhostil se ze země české. Pal. Děj. V. 2.
113. — (se) kam: na jiný grunt. Boč.
Napotom byl vyhoštěn do Vienny. Proch.
Děj. bibl. II. 169. — se. Každý čeledín,
buď pacholek neb děvka, aby přinesl list
od svého pána, že jest počestně doslúžil a
vyhostil se. Arch. IV. 499. Aby žádný žád-
nému čeledi neodluzoval, ani lidí úročních
ani služebných, leč by se řádně vyhostili.
Pal. Děj. IV. 1. 303. — se čeho. Vyhostil
jsem se všeho. Vrch.

Vyhostlivý = kdo vyhošťuje ? Zlob.

Výhostné, ého, n. = plat za výhost, za
vyhoštění, das Losbriefgeld. 1483.

Výhostní = k výhostu náležející, Ab-
schieds-, Freilassungs-, Entlassungs-. V. list,
der Frei-, Losbrief. Žer., Faukn. Listem vý-
hostním někoho osvoboditi. Žer. V. list,
literae manumissionis, der Brief, durch den
ein Dienstboth aus dem bisherigen Dienste
entlassen wurde. Kterýžby koli čeledín do-
sloužil, má se jemu dáti list v. Gl. 371. Cf.
Zř. zem. Jir. J. 28. Obmezena svoboda stě-
hování se poddaných, pokudby nevykázali
se listy v-mi. Pal. Děj. V. 1. 198. Kdožby-
koli z gruntů panských utekl anebo přišel
nemaje listu v-ho. Arch. V. 482.

Výhostník, a, m., der Freigelassene. Aqu.

Výhostný = mohoucí vyhoštěn býti, ver-
abschiedbar. Hlas. — V. = propuštěný, frei-
gelassen. V. syn. Bern.

Vyhoštěnec, nce, m., vyhostěnec = vyho-
štěný, der Verwiesene, Abgedankte. Č., Čch.
Bs. 155., Dch.

Vyhoštění, n. = výhost. Čas slušný k vy-
prodání a v. z města jim (židům) dáti a
položiti, ve kterémžby se vyprodati a vy-
hostiti mohli. List z r. 1514. Tč.

Vyhoštěný; -ěn, a, o, vz Vyhostiti.

Vyhotovení, n., vz Vyhotoviti.

Vyhotovený; -en, a, o, ausgefertigt. Pra-
videlně v-né pozvání k tomuto sněmu; Kni-
haři vázali po vrstvách vyhotovené ruko-
pisy v desky obyčejně bukové nebo du-
bové. Ddk. III. 167., IV. 329.

Vyhotovitel, e, m., der Verfertiger. D.

Vyhotoviti, il, en, ení; vyhotovovati, vy-
strojiti, odbyti, vypraviti, aus-, verfertigen,
zubereiten. — co: list, Us., spis, D., zápis,
poslední vůli (lépe: zdělati, učiniti, vydati,
sepsati. B. 135. ), Us., někomu náhrobek.
Sych. — koho kam: na cestu. Us. — co
komu (kdy). Jaromír dal sobě v. císařský
list výsadní dne 24. dubna t. r. Ddk. II.
315. Bulla kanonisační vyhotovena jest dne
6. ledna 1485. Ddk. III. 66. (Tč. ). Apoštol
brzo po svém do Efesa přibytí psaní ta
Galatům vyhotovil. Sš. II. 4. — jak. Li-
stina, kteráž dle závěti Roberta vyhoto-
vena byla, ztratila se. Ddk. V. 25.

Vyhoublý = vyhublý, abgemagert. V.
člověk. Us. u Počat. Zlný.

Vyhoudati = nadávati, aufheissen. V-dal
učiteli. Ehr. — V. = vytýkati, vorwerfen. —
komu co. U Kr. Hradce. Kšť. — V. = vy-
mlouvati, entschuldigen. — co. A pořád to
vyhoudá. U Hořic. Hk. — V. = tlachati,
balamutiti, plauschen, zum Besten haben.
U Hořic a Kvasin a j. Hk. — V. se z čeho.
Bůh sám ví, vyhoudá-li se z toho nečasu =
bude-li pěkně. U Kunv. Msk.

Vyhoukati, vyhukati; vyhoupnouti, vy-
kuknouti, knul a kl, ut, utí; vykoukavati,
vyhukávati, ein Getöse von sich geben;
mit Getöse vertreiben; herausschreien, her-
ausgirren. — abs. Někdo tu vyhoukl. Us. —
koho odkud. Holub holuba z kotce vy-
houká. Jg. — si co na kom. L. — na
někoho vyhouknouti. Einen anfahren. Us.
Tč. — se (dosť se nahoukati), sich müde
schreien, girren.

Vyhoulati se = vykouliti se. Us. u Hradce,
v Kunvald. Kšť., Msk.

Vyhouliti se, vyhuliti se, il, ení = vy-
jasniti se, vyčasiti se, sich aufheitern. Us.
Jg., Rgl., Krjk. Snad se to ňáko vyhoulí
(vyhoulá). U Kunv. Msk. Již sotva zaprší
nám, mračna se vyhoulila. U Solnice. Fch.
Až se v-lí, bude zase pěkně. U Rychnova.
Zdálo se, jakoby se mračilo, ale vyhoulilo
se. U Hořic. Hk. — co. Kdož tmu zjasní,
mraky vyhoulí. Sš. Snt. 138.

Vyhoupnouti, pnul a pl, ut, utí; vykou-
pati, hinaufschaukeln, in die Höhe schau-
keln; herausschaukeln, herausschleudern. —
co. Co kolébka vyhoupala (schaukelnd gross-
zog), to motyka zakopala. Č. M. 223. —
koho odkud. Vlny z bezedna ven vy-
houpnou utonulou ženštinu. Chmel. — koho,
se kam: zločince na přezmen v., schwip-
pen, D.; někoho, se na koně, na vůz. Us. —
se kam jak. Jakoby na křídlech modlitby
byla se duše její vyhoupla v ty kraje rodné.
Hrts. Vysoko nad celé okolí vyhoupl se