sb157-05 0..8296

936

mohutný zvon. Hrts. — se kde. V hlavě
jeho vyhoupl se roj myšlének. Hrts. — si =
vyskočiti si, genug herumspringen. Mor. Šd.

Vyhourati se = zvolna vyjíti, se vy-
brati, langsam herauskommen, sich heraus-
machen. Osv. 1871. 2. — odkud. To to
trvá, než se ze sínky vyhourá. Sá. Kr.
z Ješt. 119.

Vyhousti, hudu, houdl, uden, ení; vy-
húdati, vyhudávati, als Musiker verdienen;
přestati housti, zu musiciren aufhören; za-
housti, Musik machen, aufspielen. — abs.
Již vyhoudli (přestali housti). Us. — komu.
V. mu musili. Us. — si co (hudením zí-
skati). Ros. — Jg.

Výhova, y, f., die Ruhe, Erholung. To
by bylo v těch vašich horách v. Sá. (Osv.
1873. 41. )

Vyhovarač, e, m. = vymlouvač. Na Slov.

Vyhovárati = vymlouvati, entschuldigen.
Na Slov. — se. Ja sem sa hej (jí) vyhová-
ral, že musím ísť s koníkem. Sl. ps. 255.
Ja som nepustil, vyhováral sa kuchár. Dbš.
Pov. I. 54. — koho. Vidno, že chceš sám
seba ochrániť, keď tak snažně vyhováraš
vinných. Lipa 130. — se na koho. Teraz
sa nebudete jeden na druhého vyhovárať.
Dbš. Pov. I. 36. (Šd. ).

Vyhovárka, y, f. = výmluva. Na Slov.
Bern.

Vyhověcí prostředek, ein zweckmässiges
Vorbeugungsmittel. Šm.

Vyhovění, n., das Genügeleisten, die
Genugthuung. Us. Bern.

Vyhověti, -ví a vějí, ěl, ění, vyhovovati,
genügen, genug thun, Genüge leisten, lavi-
ren. — komu (jak). Každému dle mož-
nosti vyhoví. Us. Umí každému v. D.
Moudrý času vyhoví. Sych. Tomu člověku
těžko v.; On se nutí jemu v., er thut sein
Aeusserstes ihm zu genügen; Tomu mrzou-
tovi a podivínu těžko vyhověti; Však tomu
nějak vyhovíme. Us. Dch. Spis ten poža-
davkům časovým úplně vyhovuje. Us. Vě-
děla dobře v. všelikým jejím vrtochům;
Potřebám lidu v. Mus. 1880. 445., 513. Pře-
neščasná cizí máti, nemožu jí v-ti. Sš. P.
138. Jindřich snažil se jistě i tomuto zá-
konu církevnímu v.; Jak dalece biskup na-
řízení tomu vyhověl, nevíme; Dostačilo,
aby se všeliké formě v-lo, oznámiti, co se
Btalo; Otakar s radostí vyhověl této žádosti
a vypravil... Ddk. III. 41., 129., 290., VI.
61. (Tč. ). Nemůže ani pán Bůh v všem, Us.
Ht. Pán sám a jediný všem potřebám, tuž-
bám a žádostem člověčenstva v. může; Víra
veškerým duchovním potřebám v-la; Aby
pak zuřivosti své a vzteku svému v-věl.
Sš. J. 106., Sk. 67., 107. (Hý. ). Hněvivému
vyhovíš, jestli libě odpovíš. Kmp. Č. 86.
Ros., Kom. — v čem. Ve všem jim vyhoví.
Lom., Puch. V. někomu v ráně, pariren.
Šm. V tom v-ví mi Tubal, bohatý žid mého
kmene. Shakesp. Tč. Nevedeli si ani tak
rady s omrzelým králom, čo tomu žiadna
duša na svete v ničom vyhovieť nemohla.
Dbš. Pov. VI. 92. Aby jim nějak o žádosti
jejich vyhověl. Sš. J. 201. — komu proč.
Nemohu vám pro mdlobu v. Sych. — si
kdy: po cestě (odpočinouti si). — čím:

opatrným jednáním všem vyhověl. Us. Ne-
mocnému v. opatrným ošetřováním. Dch.

Vyhoviti, šp. m.: vyhověti.

Výhovný. výraz, schonender Ausdruck,
Eufemismus. Šm.

Výhovor, u, m. = vyrčení, vyřknutí, vy-
slovení, die Aussprache. Šf., Sš. II. 166. V.
slova toho náhodou tak se porušil; Tvrdý
samé aramštiny v.; Avšak tuto znamená v.
či vyřeknutí a vyslovení; V. vlastenské
mluvy. Sš. J. 65., Sk. 21., 47., 252. (Hý. ).
— V. = výmluva, die Ausrede, Entschul-
digung. Vyrozumel sem z listu velmi pilný
v. strany poddaného, menem Seba. Sl. let.
L 289. Ssk.

Výhovora, výhovorka, y, f. = výmluva,
die Ausrede. Na Slov. Bern., Ssk. Cf. Vy-
hovárati. To je len, devenka, tvoja výho-
vora. Sl. ps. 216. I prvej bývaly takové
zakážky a prece si v-ru našli. Sl. let. I. 301.
Ssk. Dobrá v. groš. Lipa I. 62. Vz Vý-
hovorka.

Vyhovořiti = dohovořiti, zu Ende spre-
chen. — V. = vymluviti, ausreden, entschul-
digen. Na Slov. Na druhý večer přišli zase
do toho domečku; vyhovorili sa, že zablú-
dili. Dbš. Slov. pov. I. 207. (Šd. ). — co
komu odkud: z hlavy vrtochy. Koll. —
se, sich ausreden.

Výhovorka, y, f. = výmluva, die Aus-
rede, Entschuldigung. Na Slov. Keď však
kto platnú najde si v-ku. Dbš. Obyč. Vy-
slal Vladislava do Viedne s podobnou v-kou.
Sl. let. II. 109. Vz Výhovora.

Výhovornosť, i, f. = výmluvnosť, die
Beredsamkeit, Na Slov. Obecenstvo svojou
v-sťou osvjetil. Phld. I. 3. 133.

Výhovorný = výmluvný, beredt. Na Slov.
Bern., Ssk.

Výhoz, u, m., výhoz, i, f. = vyhození,
das Auswerfen, der Auswurf. D. Jsem na
výhozu (ve hře v karty). Us. Vk. — V. =
nástroj k vyhazování něčeho, prak, die
Schleuder, Wurfmaschine. Reš. — V. = co
vyhozeno, der Auswurf. Krok, Techn. V.
námořský. Rk. V. = kužel země výbuchem
podkopu vyhozený. NA. III. 162. V země,
die Erdgarbe bei der Minenexplosion. Čsk. —
V. zaječí = žaludek a střeva, das Gescheide.
Šp. — V. = brak, výmětek, povrhel, přeběrek,
der Ausschuss, Povel. Jg., Dch. — V. =
oddělení, výbor, der Ausschuss im guten
Sinne. V. zemský = zemský výbor (lépe:
výbor).

Výhozek, zku, m. = výhoz.

Vyhození, n, das einmalige Auswerfen,
der Auswurf. Us.

Vyhozený; -en, a o, ausgeworfen, hinaus-
geworfen. V. peníze (marně vydané), práce
(marná). Us. SP. II. 167.

Výhozný = co se může vyhoditi, Wurf-.
Reš.

Výhra, y, f., der Treffer (im Lotto), Ge-
winnst. Hlavní v.; Na ten los připadla v.
Us. Dch. V. plná, pouhá (absolutní). Stč.
Alg. 189. Výhru míti. Us. Něco do výhry
dáti. J. tr. V. a prohra na jedněch saních
jezdívají. Pk.

Vyhrabač, e, m., der Ausscharrer. Reš.

Vyhrabání, n., das Herausrechen.