Předchozí (935)  Strana:936  Další (937) |
|
|||
936
|
|||
|
|||
mohutný zvon. Hrts. — se kde. V hlavě
jeho vyhoupl se roj myšlének. Hrts. — si = vyskočiti si, genug herumspringen. Mor. Šd. Vyhourati se = zvolna vyjíti, se vy-
brati, langsam herauskommen, sich heraus- machen. Osv. 1871. 2. — odkud. To to trvá, než se ze sínky vyhourá. Sá. Kr. z Ješt. 119. Vyhousti, hudu, houdl, uden, ení; vy-
húdati, vyhudávati, als Musiker verdienen; přestati housti, zu musiciren aufhören; za- housti, Musik machen, aufspielen. — abs. Již vyhoudli (přestali housti). Us. — komu. V. mu musili. Us. — si co (hudením zí- skati). Ros. — Jg. Výhova, y, f., die Ruhe, Erholung. To
by bylo v těch vašich horách v. Sá. (Osv. 1873. 41. ) Vyhovarač, e, m. = vymlouvač. Na Slov.
Vyhovárati = vymlouvati, entschuldigen.
Na Slov. — se. Ja sem sa hej (jí) vyhová- ral, že musím ísť s koníkem. Sl. ps. 255. Ja som nepustil, vyhováral sa kuchár. Dbš. Pov. I. 54. — koho. Vidno, že chceš sám seba ochrániť, keď tak snažně vyhováraš vinných. Lipa 130. — se na koho. Teraz sa nebudete jeden na druhého vyhovárať. Dbš. Pov. I. 36. (Šd. ). Vyhovárka, y, f. = výmluva. Na Slov.
Bern. Vyhověcí prostředek, ein zweckmässiges
Vorbeugungsmittel. Šm. Vyhovění, n., das Genügeleisten, die
Genugthuung. Us. Bern. Vyhověti, -ví a vějí, ěl, ění, vyhovovati,
genügen, genug thun, Genüge leisten, lavi- ren. — komu (jak). Každému dle mož- nosti vyhoví. Us. Umí každému v. D. Moudrý času vyhoví. Sych. Tomu člověku těžko v.; On se nutí jemu v., er thut sein Aeusserstes ihm zu genügen; Tomu mrzou- tovi a podivínu těžko vyhověti; Však tomu nějak vyhovíme. Us. Dch. Spis ten poža- davkům časovým úplně vyhovuje. Us. Vě- děla dobře v. všelikým jejím vrtochům; Potřebám lidu v. Mus. 1880. 445., 513. Pře- neščasná cizí máti, nemožu jí v-ti. Sš. P. 138. Jindřich snažil se jistě i tomuto zá- konu církevnímu v.; Jak dalece biskup na- řízení tomu vyhověl, nevíme; Dostačilo, aby se všeliké formě v-lo, oznámiti, co se Btalo; Otakar s radostí vyhověl této žádosti a vypravil... Ddk. III. 41., 129., 290., VI. 61. (Tč. ). Nemůže ani pán Bůh v všem, Us. Ht. Pán sám a jediný všem potřebám, tuž- bám a žádostem člověčenstva v. může; Víra veškerým duchovním potřebám v-la; Aby pak zuřivosti své a vzteku svému v-věl. Sš. J. 106., Sk. 67., 107. (Hý. ). Hněvivému vyhovíš, jestli libě odpovíš. Kmp. Č. 86. Ros., Kom. — v čem. Ve všem jim vyhoví. Lom., Puch. V. někomu v ráně, pariren. Šm. V tom v-ví mi Tubal, bohatý žid mého kmene. Shakesp. Tč. Nevedeli si ani tak rady s omrzelým králom, čo tomu žiadna duša na svete v ničom vyhovieť nemohla. Dbš. Pov. VI. 92. Aby jim nějak o žádosti jejich vyhověl. Sš. J. 201. — komu proč. Nemohu vám pro mdlobu v. Sych. — si kdy: po cestě (odpočinouti si). — čím: |
opatrným jednáním všem vyhověl. Us. Ne-
mocnému v. opatrným ošetřováním. Dch. Vyhoviti, šp. m.: vyhověti.
Výhovný. výraz, schonender Ausdruck,
Eufemismus. Šm. Výhovor, u, m. = vyrčení, vyřknutí, vy-
slovení, die Aussprache. Šf., Sš. II. 166. V. slova toho náhodou tak se porušil; Tvrdý samé aramštiny v.; Avšak tuto znamená v. či vyřeknutí a vyslovení; V. vlastenské mluvy. Sš. J. 65., Sk. 21., 47., 252. (Hý. ). — V. = výmluva, die Ausrede, Entschul- digung. Vyrozumel sem z listu velmi pilný v. strany poddaného, menem Seba. Sl. let. L 289. Ssk. Výhovora, výhovorka, y, f. = výmluva,
die Ausrede. Na Slov. Bern., Ssk. Cf. Vy- hovárati. To je len, devenka, tvoja výho- vora. Sl. ps. 216. I prvej bývaly takové zakážky a prece si v-ru našli. Sl. let. I. 301. Ssk. Dobrá v. groš. Lipa I. 62. Vz Vý- hovorka. Vyhovořiti = dohovořiti, zu Ende spre-
chen. — V. = vymluviti, ausreden, entschul- digen. Na Slov. Na druhý večer přišli zase do toho domečku; vyhovorili sa, že zablú- dili. Dbš. Slov. pov. I. 207. (Šd. ). — co komu odkud: z hlavy vrtochy. Koll. — se, sich ausreden. Výhovorka, y, f. = výmluva, die Aus-
rede, Entschuldigung. Na Slov. Keď však kto platnú najde si v-ku. Dbš. Obyč. Vy- slal Vladislava do Viedne s podobnou v-kou. Sl. let. II. 109. Vz Výhovora. Výhovornosť, i, f. = výmluvnosť, die
Beredsamkeit, Na Slov. Obecenstvo svojou v-sťou osvjetil. Phld. I. 3. 133. Výhovorný = výmluvný, beredt. Na Slov.
Bern., Ssk. Výhoz, u, m., výhoz, i, f. = vyhození,
das Auswerfen, der Auswurf. D. Jsem na výhozu (ve hře v karty). Us. Vk. — V. = nástroj k vyhazování něčeho, prak, die Schleuder, Wurfmaschine. Reš. — V. = co vyhozeno, der Auswurf. Krok, Techn. V. námořský. Rk. V. = kužel země výbuchem podkopu vyhozený. NA. III. 162. V země, die Erdgarbe bei der Minenexplosion. Čsk. — V. zaječí = žaludek a střeva, das Gescheide. Šp. — V. = brak, výmětek, povrhel, přeběrek, der Ausschuss, Povel. Jg., Dch. — V. = oddělení, výbor, der Ausschuss im guten Sinne. V. zemský = zemský výbor (lépe: výbor). Výhozek, zku, m. = výhoz.
Vyhození, n, das einmalige Auswerfen,
der Auswurf. Us. Vyhozený; -en, a o, ausgeworfen, hinaus-
geworfen. V. peníze (marně vydané), práce (marná). Us. SP. II. 167. Výhozný = co se může vyhoditi, Wurf-.
Reš. Výhra, y, f., der Treffer (im Lotto), Ge-
winnst. Hlavní v.; Na ten los připadla v. Us. Dch. V. plná, pouhá (absolutní). Stč. Alg. 189. Výhru míti. Us. Něco do výhry dáti. J. tr. V. a prohra na jedněch saních jezdívají. Pk. Vyhrabač, e, m., der Ausscharrer. Reš.
Vyhrabání, n., das Herausrechen.
|
||
|
|||
Předchozí (935)  Strana:936  Další (937) |