sb157-05 0..8296

940

ausgiessen; mit etwas herausplatzen. Us. —
odkud. Vyhrkla z něho krev. Us. Náčiní
vyhrklo jí z ruky (vypadlo). Us. Šd. A slzy,
slzy jasné jako pramienok hôr, vyhrkly z očí
deviných. Phld. III. 1. 22. Jak to uslyšel,
hned mu slzy z očí vyhrkly, brachen hervor.
Us. Šd., Dch. Najednou to z něho vyhrklo.
Us. Šd. Jakou novinu? vyhrklo z ní. Km.
Vyhrkl ze sebe (vypleskl). Us. Šd. Lid vy-
hrknul z kostela; ořechy z měcha (z pytle).
Us. Tč. — s čím. Najednou s tím vyhrkl
(platzte heraus, rückte heraus). Šd. Neváhal
a vyhrknul upřímě se vším, co myslil. Sá. —
čím. Tu teprve vyhrknete tím, o čem vlastně
řeč býti měla jediné. Kos. Ol. I. 63. — (od-
kud) kam. Kamení vyhrklo z vozu na
zem. Us. Tč. Vyhrkli na ně, überrumpelten,
überfielen sie. Us. Šd. — kudy kam. Voda
přes ďúru na zem vyhrkla. Na Ostrav.
Tč. — co: tekutinu (prudce vyliti), im
Schwall ausgiessen. Dch. — co komu. Ten
mi toho vyhrkne (ironicky t. j. po skrovnu
udělí)! Us. Dch.

Vyhrklý =hrkem vyletlý, sprudelnd, plötz-
lich, wallend herausgeflossen. Z krve vy-
hrklé vznikl okřídlený kůň Pegasus. Cimrhn.
Myth. 233.

Vyhrknouti, vz Vyhrkati.

Vyhrlec, lce, m., osob. jm. Na Slov. Šd.

Vyhřměti, ěl, ění; vyhřmívati, ausdon-
nern, zu donnern aufhören. Už vyhřmělo
(přestalo hřímati). Us. Teď rázem vyhřměl
plamenný můj zpěv. Čch. Mch. 7. — to.
Už se dosť uhřmělo, až déšť vyhřmělo. Us.
Tč. — se. Až se vyhřmí, bude hezky; Už
se snad vyhřmělo. Us. Šd.

Vyhřmotiti, il, cen, ení, austoben, aus-
lärmen. Už se vyhřmotil. — koho čím:
kyjem (vybiti, tüchtig durchprügeln). L.

Výhrn, u, m., der Vorschuss. Rk.

Vyhŕňačka, y, f. = žena, která vyhŕňá
(vyhrnuje). V již. Mor. Šd. — V. = nástroj,
jímž lze vyhŕňati. Ib. Šd.

Vyhŕňák, a, m. = muž, který vyhŕňá. Vz
Vyhŕňačka. — V. nástroj, jímž lze vy-
hŕňati. Na již. Mor. Šd.
Vyhrnati, vz Vyhrnouti. Na Slov. Bern.

Vyhrncovati se odkud kam jak: na
voze. Vz Hrncovati se. Us. Šd.

Vyhrnouti, ul, ut, utí: vyhrnovati (v již.
Mor. vyhŕňati, Šd. ), heraus-, hervorscharren,
herausdrängen; auf-, hinaufstreifen, aufschür-
zen. — co. Vlas zpät však v-lo decko smelo.
Phld. III. 2. 113. — co komu: límec u ka-
bátu, aufschlagen, kalhoty, Dch., šat, rukáv,
sukni. Us. V. pysky (= pohrdavě na někoho
hleděti, auf Jemanden stolz herabsehen). Us.
Šd. — si co jak: sukni po kolena. — co,
se odkud. V. z popela žeřavé uhlí. Jg.
V. peníze z pytlíku. Ros. V. se z domu.
Us. Děti vyhrnuly se ze školy, ze dveří.
Us. Dch. Jindřich měl doma důstatek práce,
poněvadž Polané z Moravy na něho se vy-
hrnuli. Ddk. II. 81. — co jak proč. Pro
obtoužnější na židy doléhání Pavel výsady
výčtem nějakým vyhrnuje. Sš. I. 39. (Hý. ).
— se. Vyhrň se (= vyběhni rychle). Us.
Střevo se vyhrnulo. Nz. lk. Celé takořka
město vyhrnulo se jemu vstříc. Pal. Děj.
IV. 1. 161. Opona se vyhrnula. Us. — se

kde. U Čáslavi vyhrnul se mu vstříc veliký
dav lidu. Pal. Děj. V. 2. 405. — co, se
kam. Vyhrnula kašu na mísu. Dbš. Pov.
III. 81. Vyhrnula se mu polovice města
jízdecky i pěšky daleko do polí vstříc. Pal.
Děj. V. 1. 43. Vyhrňovati nos na někoho,
verächtlich, stolz anschauen. Us. Šd.

Vyhrnovací, Roll-. Obinadlo natočené,
navinuté, vyhrnovací (pěstek), die Rollbinde.
Nz. lk.

Vyhrnovačka, y, f., das Streichbrett. Vys.

Vyhrnovati, vz Vyhrnouti.

Vyhrnutí, n., vz Vyhrnouti.

Vyhrnutý; -nut, a, o, anfgeschürzt, um-
gerollt, aufgestülpt. Slb., Dch. V. rukáv,
nos. Rk. V. límec, kalhoty až po kolena,
po stehna. Us. Tč.

Vyhrochati = přestati hrochati, aus-
grunzen, ausquaken; hrochaje si utržiti, er-
grunzen, erquaken. — si co. Svině si vy-
hrochala bití. Us. — komu: vypráskati,
abpüigeln. Us. na Mor. Jg., Šm., Vck.

Vyhroknouti = vyhrknouti. Ziak.

Vyhromovati, aufhören zu fluchen, zu
donnern; sich durch Fluchen (Donnern) zu-
ziehen. — si co: šatlavu. Ros. — komu =
vynadati. Us. Šd.

Vyhrotiti, il, cen, ení, vyhrocovati, weg-
werfen, wegschieben. Šm.

Vyhroužiti, il, vyhroužeti, el, en, ení,
vyhružovati, unter dem Wasser hervorholen.
— se odkud. Všecky zlé věci z pýchy se
vyhružují, tauchen empor. Ms. (Č. ). — V. =
vyhrožovati, drohen. — čím. Teď vykonal,
co vyhroužel slovy. Šbk. Hom. II. I. Vz
Vyhroziti.

Výhroz, u, m., vyhrožení, die Drohung.
Na Slov. Hol. Bs. 45.

Vyhroziti, il, žen, ení; vyhrážeti, -ejí,
el, ení; vyhrožovati = hrozbou vystrašiti,
er-, abdrohen, durch Drohung abnöthigen;
hroziti, drohen, bedrohen. — co na kom.
Pref. Ona sobě na něm 100 dukátů pokuty
vyhrožuje. V. Lásky nevyhrozíš. Prov. Šd. —
(komu) čím. Ješto Ananiášovi ani smrtí
nevyhrážel. Sš. Sk. 56. Aniž vám zákon
vyhrážeti může. Sš. II. 62. Král odvážil se
samému papeži vyhrožovati svržením. Ddk.
II. 286. V. někomu mstou, vypálením, Sych.,
trestem. Us. Rychtář kladou a kněz peklem
se vyhrážá. Prov. na Slov. — komu co.
Ros. — koho odkud. Arch. I. 105. V-zil
mě ze zboží. Půh. br. 1406. V-zil mi jest
z mého trhaje se za svój nuož. Půh. II. 29.
— kde. U lakomce nevyhrozíš ani nevy-
prosíš. Němc. Drob. pov. 139. — že (s fut. )
Vyhrožuje, že uteče. Kos., Vrat.

Výhrozný, vyhrožlivý = hrozící, dro-
hend. V. postava. Us.

Vyhrožovací, Droh-. V. list. Vz Psaní.

Vyhrožování, n., das Drohen. Us.

Vyhrožovati, vz Vyhroziti.

Vyhrubiti, il, en, ení, vyhrubovati, aus
dem Groben entwerfen. Bergn.

Vyhrúšaný; -án, a, o = omočený, na př.
boty, brodí-li se kdo ve vodě. Na mor.
Valaš. Vck.

Vyhrúšati = omočiti. Vz Vyhrúšaný.

Vyhrůžka, y, f. = hrozba, vyhrožování,
pohrůžka, die Drohung, Androhung. V-ku