sb157-05 0..8296

942

kde. Ale ako ostatnie prežrely: tu jim vy-
húkly strašné rohy na hlavách. Ib. I. 372.
(Šd. ).

Vyhuliti, il, en, ení, vyhulovati = vy-
jasniti, hell machen, aufheitern. — se, hell
werden (o nebi). Už se to tam venku vy-
huluje. Us. na Mor. Vck.

Vyhumplovati = vyhubiti. Na Slov.
Bern.

Vyhuncovati se s kým kde, sich satt
hetzen. Děti ve škole dosť se v-ly. Us. na
Ostrav. Tč.

Vyhunkati, ausschaukeln. — se. U Uher.
Hrad. Tč. — kde: na huskačce. Ib. Tč.

Vyhupkati, zu hüpfen aufhören, aus-
hüpfen. Ros.

Vyhuskati = vyhunkati.

Vyhústi, vz Vyhousti.

Vyhútati = vymysliti, ersinnen, erdenken.
Na Slov. Plk. Je ťažko i vyhádať a v. jak
a po kom je kto komu rodina. Dbš. Obyč.
33. — co. Gubčík neprestajne si hlavu lámať
na tom, kde sa jej on má ukrýť, ale veru
nevyhútal nič. Dbš. Pov. I. 549. — co od-
kud. Ale veru milý otec zo svojej hlavy
nevyhútal nic. Ib. IV. 61. — že. Dlho
hútali, i tak i onak, až vyhútali, že si vy-
staväjú nové stajne. Mt. S. I. 70. (Šd. ).

Vyhutnuť = vyhltnouti, ausschlürfen. —
co jak: na jeden hut (hlt). U Opavy. Klš.

Vyhvězditi, il, ěn, ění; vyhvězďovati, mit
Sternen besetzen, sternig machen. — se,
sternig werden. Nebe se vyhvězdilo. Us.
Dch.

Vyhvízdání, n., das Auspfeifen, die Aus-
pfeifung.

Vyhvízdaný; -án, a, o, ausgepfiffen.

Vyhvízdati, vyhvízdnouti, vyhvizdovati,
vyhvízdávati, auspfeifen, erpfeífen. V. —
co: celou písničku. Us. Tč. — na koho
vyhvizdovati, pfeifen. Us. Tč. — koho kde:
na divadle. Nej. — si co nač: si hůl na
záda. Ros. — komu co. Vyhvízdal by mu
oči = chytrák jest naň. Ros.

Vyhvozditi, il, ěn, ění, er-, ausmalzen.
Ros.

Výhyb, u, m. = vyhnutí, das Ausweichen.
Vz KP. I. 510. — V. = výmluva, úskok, die
Ausflucht. Mus.

Vyhýbací, Ausweich-. V. kolej, das Aus-
weichgeleise. Us. Dch.

Vyhýbání, n., das Ausweichen. Chytré
podstatným důvodům vyhýbání. 1615. Mus.
1880. 475.

Vyhýbati, vz Vyhnouti.

Vyhýbavě, ausweichend. V. odpovídati.
Mus. 1880. 23.

Vyhýbavý, ausweichend. V. odpověď.
Dch. Přinesli odpověď v-vou a odkládavou.
Pal. Děj. IV. 1. 54. Velmožům zemským
slovy zdvořilými a v-mi odpovídá. Ddk.
V. 76.

Výhybka, y, f. = vyhýbání, odceští, das
Ausweichen, Koll.; u železnice, der Wechsel,
Umbruch, die Ausweichstelle, die Weiche,
Ausweiche. Hř., Bc., Dch., Šp. — V., sta-
nice buštěhradské dráhy u Kladna.

Výhybkář, e, m., der Weichensteller,
Weichenwärter, Wechselwärter. Us. Šp.

Výhybkový, Ausweich-, Wechsel-. V.
kolej, plotna. Bc. Vz Vyhýbací. Šp.

Výhybný. Jest nevýhybný z hospody,
ist nicht herauszubringen. Ehr.

Vyhybovati, vz Vyhnouti.

Vyhýčkati, auf-, verhätscheln. — koho
jak. Tak ji z mládi vyhýčkali. Kká. Td.
300.

Vyhýkati, durch Gigagen sich zuziehen.

— si co. Osel sobě někdy kyj vyhýká.
Ros.

Vyhýmený = kdo má ústa k smání pořád
ustrojená, wer fortwährend den Mund zum
Lächeln verzieht. V Krkonš. Kb. Je usta-
vičně v.; V-ná ústa. U Vysok. Lng.

Výhyna, y, f. = vyhynutí, das Verderben.
V. žita, obilí.

Vyhýnati, vz Vyhynouti.

Vyhyně = vyhně.

Vyhynouti, nul, utí; vyhýnati, vyhyno-
vati, gänzlich verderben, verloren gehen,
ausgehen, verschwinden, aussterben. Jg. —
abs. Vyhynulo obilí; V-ly stromy, v. rod,
Us., v-la šlechetnosť. Jel. Roste na ni dě-
telinka, ona nevyhyne. Sš. P. 516. Zvadla
růža, vyhynul též aj kořen Sl. ps. 71. Ten
starý obyčej pomály už vyhýňá. Mor. Šd.
Ten rod celý už dávno vyhynul. Us. Šd.
Pokrm ostávající jest ten, jehož živodárná
moc nevyhýná. Sš. J. 103. (Hý. ). — kde.
Jeho památka v národě nevyhyne. Us. Dch.
Mám já lúčku v širokej doline, na nej tráva
ďatelina nikdy nevyhyne. Sl. spv. VI. 217.

— na kom. Na něm (jím) ten rod po meči
vyhynul. Dač. I. 7. — čím: zimou, Us.,
vojnou a mory, Bern., hladem. Háj. Kme-
noví vinné mrazy tuhými vyhynulo. Reš.
Jisto jest, že pan Hynce Ptáček umřel ve
květu věku svého a že jím vyhynul rod
jeho po meči. Pal. Děj. IV. 1. 101.

Vyhynulý, na Slov. vyhynutý, ausge-
storben, ausgegangen, verschwunden. Jg.

Vyhynutí, n, das Verderben, Aussterben.
Rk.

Vyhýrale si počínati. Vz Vyhýralý. Mus.
1880. 95.

Vyhýralosť, i, f., die Entartung. Šm.

Vyhýralý, vz Vyhejralý. — V., entartet,
ausgeartet. V. způsob života. Mus. 1880. 107.

Vyhýřilosť = vyhýralosť.

Vyhýřilý = vyhýralý.

Vyhýřiti, il, en, ení, vyhýrati, erschwel-
gen, erprassen. — si co: nemoc. Ros.

Vyhýsati, vyhýsovati, durch Schwelgerei
sich zuziehen. — si co: nemoc. Ros.

Výcha, y, f. = vícha. Na Vsacku. Vck.

Vychabrati sa = vybrati se, vylínati.
Na Slov. Ssk.

Vychae-us, a, m., osob. jm. V. Václ.
Vz Jg. H. 1. 655.

Vycháchrati = nuzně vychovati, vykr-
miti, na př. prase, mit Noth aufziehen, er-
nähren. U Místka na Mor. Škd.

Vycházející, hinaus-, übergehend. Va-
ječník ve čnělku v. (znenáhla přecházející).
Rst. 518.

Vycházená, é, f. Nějaký způsob na v-nou,
ein modus vivendi. Dch.

Vycházení, n., das Ausgehen, der Aus-
gang. V. zadními dveřmi. Kom. —V. slov =