sb157-05 0..8296

944

Vychlomejstnouti, stnul a stl, ut, utí =
vychlastati (žertovně), austrinken. — co. Us.
Kšť.

Vychlopati komu = vybiti, durch-, ab-
prügeln. Na Mor. Brt., Šd.

Vychloperka, y, f., tachysurus, ryba
břichoplýtevná. Krok I. d. 107.

Vychlopiti, il, en, ení, vychlopovati =
vyklopiti, ausstürzen, stürzen. — co od-
kud kam: z bábovky buchty na stůl. Mor.
Šd. — koho kde. Vozka v-pil nás na
cestě. Us. na Mor. Šd. — V. = vytvořiti.
Na Slov. Bern.

Vychlopkati = vyklopkati. Na Slov.
Bern.

Vychloptati = vychleptati. Na Slov.
Bern.

Vychlostati = chlost dáti, vybiti, vy-
hnati, auspeitschen, mit der Ruthe abpü-
geln; herauspeitschen. Jg.

Vychlostnúti = vychlístnouti. — se
odkud. V tom polievka vychlostne sa jej
z hrnečka a zaleje všetky šaty. Na Slov.
Dbš. Pov. I. 72.

Vychloubačnosť, i, f. = honosnosť, die
Ruhmredigkeit. Ros.

Vychloubačný = honosný, ruhmredig,
prahlerisch. D.

Vychloubání, n., das Prahlen, die Prah-
lerei. Schovej se s tím v-ním, geh' heim mit
dieser Prahlerei. Dch.

Vychloubati se, vz Vychlubiti.

Vychloubavosť, i, f., die Prahlsucht.
Dch.

Vychloubavý = chlubný, prahlerisch,
ruhmredig. Us. Č.

Vychloustaný, wackelnd. Us.

Vychloustati, vychloustnouti, stnul a stl,
ut, utí = šoustáním vyviklati, wackelig ma-
chen. Techn. — V. = vychlastnouti, aus-
schlucken, ausstürzen. — co. Vychloustni
ten krapet vína. Us. — odkud kam. Voda
z roury do nádržky vychloustla. Us.

Vychlpiti, il, en, ení, vychlpovati = za
chlupy, za vlasy vykrákati, zausen. Na Slov.
Phld. II. 2. 52.

Výchluba, y, f. = vychloubání, die Prah-
lerei. Nz. Pán vyvrací také tu v-bu jejich.
Sš. J. 149. Námět a podnět k v-bě a sebe-
chvále. Sš. II. 66.

Výchlubek, bku, m., die Prahlerei. Rk.

Vychlubiti, il, en, ení; vychloubati, vy-
chlubovati = vychváliti, rühmen. — co. Kdo
může vše radosti (máje) vychlubiti? MM. —
se = vychvalovati se, honositi se, prahlen, sich
rühmen. V. — se před kým. Záv. Před svě-
tem se něčím v. Mus. 1880. 477. — se čím:
svými právy. V., Sych., D. Silou se nevy-
chloubej. Kmp. Č. 117. Také vychloubaly se
obě strany zdary svými. Pal. Děj. III. 3.
294.

Výchlubně, prahlerisch. V-ně mluviti.
Us.

Výchlubný, prahlerisch.

Vychlubovač, e, m., der Prahler. V-vač
sebe. D.

Vychlubování, n., die Grossprecherei. V.

Vychlubovati, vz Vychlubiti.

Vychlupatěti, ěl, ění = chlupů pozbyti,
Haare verlieren, aushaaren Jak kůň v-tí, už

není dobrý. Na Ostrav. Tč. Kožich celý vy-
chlupatěl. Jg.

Vychlupati = vychlapati. Na Slov.

Vychlupatiti, il, ěn, ění, die Haare aus-
reissen, benehmen. Ros.

Vychlupený; -en, a, o, der Haare be-
raubt. Bern.

Vychlupiti, il, en, ení = chlupy vytrhati,
die Haare ausreissen. Bern.

Vychlupkati = vychlipati, vychlapati,
ausschlürfen, ausschlabbern. Na Slov. Bern.

Vychlupnouti, vz Vychlapati.

Vychlustati, vychlustnouti, ausplätschen,
auspritscheln. — co odkud kam. Bláto
z kaluže na cestu v. Na Ostrav. Tč. — co
komu kam. Vychlustl mu žbán vody za
krk = chlustem vylil. Mor. Šd. — komu
jak: po řiti, durchpatschen. Na Ostrav. Tč.

Vychmatati, vychmatnouti, tnul a tl, ut,
utí = chmatem dobyti, herausgreifen. — co.
Jg. — co kde čím: rukama, tastend finden.
Us. Tč. — V. = vytrhnouti, herausreissen.
— si co: kříž (polámati). Us. — co komu
odkud. Vychmatl mi to z ruky a utekl
s tím. Mor. Šd.

Vychmeliti, il, en, ení, vychmelovati, mit
Hopfen einmischen, hopfen. — koho (zbíti),
abprügeln. Us. Kron. mosk. 88.

Vychňápati někomu = vybiti mu, ab-
prügeln. — se = hodnou hromadu lidského
lejna udělati, sich tüchtig ausleeren. Na Mor.
Bkř., Šd.

Východ, u, m. = vychození, vyjití, das
Heraus-, Hinausgehen, der Ausgang. V.
zboží, der Waarenaustritt. Šp. V. na koni,
na voze. Bern. V. střev zadkem. Lék. kn. —
V. = místo, kudy se vychází, der Ausgang,
Ausweg, die Oeffnung. V. žaludka n. dno.
Krok. Kde tesař nechal v. Us. Dch. Jděte
na v-dy cest. Hus II. 379. V. = otvor jezev-
čího a liščího brlohu, šp. V. u divadel
řím. a řeckých. Vz Vlšk. 31. K v-dům se
dostati. Dch. — V. = konec, das Ende, der
Ausgang. Nervy a v-dy jejich. V. V. slov.
Us. Přídavné jméno trojího východu, lépe:
zakončení. Km. IX. 227. — V. = záchod,
Pulk., stolice, der Abtritt, der Stuhl. L. —
V. = vzchod, der Aufgang. V. slunce, mě-
síce, hvězd. V., Kom. Slunce s svým v-dem
nemešká. BR. II. 38. b. — V. = strana nebe
a země, kde slunce vychází, vzchod, der Ost,
Orient, Aufgang, Morgen. Od východu slunce
až na západ. V. Hora táhne se k v-du. D. V.
hoří, západ hasí (ranní červánky jasno, ve-
černí déšť znamenají). Us. Tři králové od
v-u. Brt. P. 189. Před sluncem východem
(m.: slunce). Us. Štěpán všechen v. proti
říši německé do zbraně svolá. Ddk. II. 96.
Půj (půjč) ty mně, má milá, bílého šátečka,
ať sa já zakryju od východ slunečka; Od
vychodu k západu hore zelenají Sš. P. 337.,
766. S východem slunce hnuli jsme se z pří-
stavu. Brt. S. 15. Dostal sa už potom aj
k tomu slncu. Keď k nemu prichádzal, bolo
priam na východe. Dbš. Pov. VII. 28. Tak
Chalifovia stlali púť Izlamu, keď meč a oheň
východom nosili. Sldk. 145. Mudrci přijeli
od v-du slunce. BR. II. 9.

Výchoďan, a, m. = obyvatel východu, der
Morgenländer, Oriental. Podlé obyčeje v-nů