Předchozí (943)  Strana:944  Další (945) |
|
|||
944
|
|||
|
|||
Vychlomejstnouti, stnul a stl, ut, utí =
vychlastati (žertovně), austrinken. — co. Us. Kšť. Vychlopati komu = vybiti, durch-, ab-
prügeln. Na Mor. Brt., Šd. Vychloperka, y, f., tachysurus, ryba
břichoplýtevná. Krok I. d. 107. Vychlopiti, il, en, ení, vychlopovati =
vyklopiti, ausstürzen, stürzen. — co od- kud kam: z bábovky buchty na stůl. Mor. Šd. — koho kde. Vozka v-pil nás na cestě. Us. na Mor. Šd. — V. = vytvořiti. Na Slov. Bern. Vychlopkati = vyklopkati. Na Slov.
Bern. Vychloptati = vychleptati. Na Slov.
Bern. Vychlostati = chlost dáti, vybiti, vy-
hnati, auspeitschen, mit der Ruthe abpü- geln; herauspeitschen. Jg. Vychlostnúti = vychlístnouti. — se
odkud. V tom polievka vychlostne sa jej z hrnečka a zaleje všetky šaty. Na Slov. Dbš. Pov. I. 72. Vychloubačnosť, i, f. = honosnosť, die
Ruhmredigkeit. Ros. Vychloubačný = honosný, ruhmredig,
prahlerisch. D. Vychloubání, n., das Prahlen, die Prah-
lerei. Schovej se s tím v-ním, geh' heim mit dieser Prahlerei. Dch. Vychloubati se, vz Vychlubiti.
Vychloubavosť, i, f., die Prahlsucht.
Dch. Vychloubavý = chlubný, prahlerisch,
ruhmredig. Us. Č. Vychloustaný, wackelnd. Us.
Vychloustati, vychloustnouti, stnul a stl,
ut, utí = šoustáním vyviklati, wackelig ma- chen. Techn. — V. = vychlastnouti, aus- schlucken, ausstürzen. — co. Vychloustni ten krapet vína. Us. — odkud kam. Voda z roury do nádržky vychloustla. Us. Vychlpiti, il, en, ení, vychlpovati = za
chlupy, za vlasy vykrákati, zausen. Na Slov. Phld. II. 2. 52. Výchluba, y, f. = vychloubání, die Prah-
lerei. Nz. Pán vyvrací také tu v-bu jejich. Sš. J. 149. Námět a podnět k v-bě a sebe- chvále. Sš. II. 66. Výchlubek, bku, m., die Prahlerei. Rk.
Vychlubiti, il, en, ení; vychloubati, vy-
chlubovati = vychváliti, rühmen. — co. Kdo může vše radosti (máje) vychlubiti? MM. — se = vychvalovati se, honositi se, prahlen, sich rühmen. V. — se před kým. Záv. Před svě- tem se něčím v. Mus. 1880. 477. — se čím: svými právy. V., Sych., D. Silou se nevy- chloubej. Kmp. Č. 117. Také vychloubaly se obě strany zdary svými. Pal. Děj. III. 3. 294. Výchlubně, prahlerisch. V-ně mluviti.
Us. Výchlubný, prahlerisch.
Vychlubovač, e, m., der Prahler. V-vač
sebe. D. Vychlubování, n., die Grossprecherei. V.
Vychlubovati, vz Vychlubiti.
Vychlupatěti, ěl, ění = chlupů pozbyti,
Haare verlieren, aushaaren Jak kůň v-tí, už |
není dobrý. Na Ostrav. Tč. Kožich celý vy-
chlupatěl. Jg. Vychlupati = vychlapati. Na Slov.
Vychlupatiti, il, ěn, ění, die Haare aus-
reissen, benehmen. Ros. Vychlupený; -en, a, o, der Haare be-
raubt. Bern. Vychlupiti, il, en, ení = chlupy vytrhati,
die Haare ausreissen. Bern. Vychlupkati = vychlipati, vychlapati,
ausschlürfen, ausschlabbern. Na Slov. Bern. Vychlupnouti, vz Vychlapati.
Vychlustati, vychlustnouti, ausplätschen,
auspritscheln. — co odkud kam. Bláto z kaluže na cestu v. Na Ostrav. Tč. — co komu kam. Vychlustl mu žbán vody za krk = chlustem vylil. Mor. Šd. — komu jak: po řiti, durchpatschen. Na Ostrav. Tč. Vychmatati, vychmatnouti, tnul a tl, ut,
utí = chmatem dobyti, herausgreifen. — co. Jg. — co kde čím: rukama, tastend finden. Us. Tč. — V. = vytrhnouti, herausreissen. — si co: kříž (polámati). Us. — co komu odkud. Vychmatl mi to z ruky a utekl s tím. Mor. Šd. Vychmeliti, il, en, ení, vychmelovati, mit
Hopfen einmischen, hopfen. — koho (zbíti), abprügeln. Us. Kron. mosk. 88. Vychňápati někomu = vybiti mu, ab-
prügeln. — se = hodnou hromadu lidského lejna udělati, sich tüchtig ausleeren. Na Mor. Bkř., Šd. Východ, u, m. = vychození, vyjití, das
Heraus-, Hinausgehen, der Ausgang. V. zboží, der Waarenaustritt. Šp. V. na koni, na voze. Bern. V. střev zadkem. Lék. kn. — V. = místo, kudy se vychází, der Ausgang, Ausweg, die Oeffnung. V. žaludka n. dno. Krok. Kde tesař nechal v. Us. Dch. Jděte na v-dy cest. Hus II. 379. V. = otvor jezev- čího a liščího brlohu, šp. V. u divadel řím. a řeckých. Vz Vlšk. 31. K v-dům se dostati. Dch. — V. = konec, das Ende, der Ausgang. Nervy a v-dy jejich. V. V. slov. Us. Přídavné jméno trojího východu, lépe: zakončení. Km. IX. 227. — V. = záchod, Pulk., stolice, der Abtritt, der Stuhl. L. — V. = vzchod, der Aufgang. V. slunce, mě- síce, hvězd. V., Kom. Slunce s svým v-dem nemešká. BR. II. 38. b. — V. = strana nebe a země, kde slunce vychází, vzchod, der Ost, Orient, Aufgang, Morgen. Od východu slunce až na západ. V. Hora táhne se k v-du. D. V. hoří, západ hasí (ranní červánky jasno, ve- černí déšť znamenají). Us. Tři králové od v-u. Brt. P. 189. Před sluncem východem (m.: slunce). Us. Štěpán všechen v. proti říši německé do zbraně svolá. Ddk. II. 96. Půj (půjč) ty mně, má milá, bílého šátečka, ať sa já zakryju od východ slunečka; Od vychodu k západu hore zelenají Sš. P. 337., 766. S východem slunce hnuli jsme se z pří- stavu. Brt. S. 15. Dostal sa už potom aj k tomu slncu. Keď k nemu prichádzal, bolo priam na východe. Dbš. Pov. VII. 28. Tak Chalifovia stlali púť Izlamu, keď meč a oheň východom nosili. Sldk. 145. Mudrci přijeli od v-du slunce. BR. II. 9. Výchoďan, a, m. = obyvatel východu, der
Morgenländer, Oriental. Podlé obyčeje v-nů |
||
|
|||
Předchozí (943)  Strana:944  Další (945) |