sb157-05 0..8296

947

Vychovávati, vz Vychovati.

Výchovna, y, f., die Erziehungsanstalt.
Koll. I. 41.

Výchovosloví, n., die Erziehungskunde.
Na Slov. Ssk.

Výchovouka, y, f. = výchovosloví. Ssk.

Výchoz, i, f., výchoz, u. m. — vyjití, vy-
cházení, der Ausgang, Auszug zu Fuss. V.
dítěte z matky. Volk. Při té výchozi bývají
kněží. Har. V. na hory (ohledání hor), die
Freifahrung (im Bergwerk). J. tr. —V. =
vyjití právních osob ke spatření věcí, die
Besichtigungskommission. Pr. měst., Schön.

— V. horn. = místo, kde ruda n. uhlí na
povrchu země se ukazuje, der Ausbiss des
Ganges, das Ausgehende, der Ausstrich; v.
(výchozná čásť) vrstev, sloje, žíly na povrch-
nosť, západ, kde couk n. sloj zapadá. Am.
Us. u Příbr.

Vychozelý = volný, abgenützt, locker.
V. píst u pumpy. Hrm. 117.

Vychození, vychozený, vz Vyjíti.

Výchozí, n. = místo, kde lože horniny
na den vychází, das Ausgehende. Bř. N. 237.

Výchozní, -zný = od výchozu, Ausgangs-,
Beschauungs-. V. díla, Arbeiten am Aus-
gehenden, am Ausbiss, Ausbissorte; uhlí,
ausgehende Kohle, Ausbisskohle; celík či
pilíř, der Ausbisspfeiler. Hř. — V., ího, n.,
plat za výchoz, die Beschauungstaxe. Pr.
měst.

Výchozník, a, m., gerichtlicher Beschauer?
Arch. ber.

Vychřadlosť, i, f. = hubenosť, churavosť,
die Magerkeit, Dürre. V.

Vychřadlý = churavý, vyschlý, vyzáblý,
dürr, mager, ausgezehrt, abgemergelt. V.

Vychřadnouti, dnul a dl, utí = vy-
schnouti, auszehren, dürr werden, mager
werden. Ros.

Vychřadnutí, n., die Ab-, Auszehrung.
Ja.

Vychrákání, n., die Ausräusperung. Na
Slov. Bern.

Vychrákaný, ausgeräuspert. Na Slov.
Bern.

Vychrákati, vychrakovati, ausräuspern,
gurgeln. — si co čím. Odvarkom si vy-
chrakujú hrdlo zapálené. Mt. S. X. 1. 53.

Vychráklivý, was ausgespieen werden
kann. Na Slov.

Vychrámati se z čeho = s těží se do-
stati, schwer herauskommen. Už se v-mal
z biedy, z nemoce. Mt. S. I. 111. No ale
vraj dobrý pes sa vylíže, aj Janko skoro
v-mal sa z toho. Dbš. Pov. I. 46.

Vychrániti, il, ěn, ění, vychraňovati, na
Ostrav. vychrúniť = vyčistiti, vykliditi, vy-
hrnouti, ausputzen, ausräumen, ausscharren.
Na Mor. a ve Slez. Šd., Tč., Klš. — co:
příbytek, komoru atd., Vck., šaty, Brt.,
jizbu. Tč. — odkud: z jizby. Us. Tč. —
se = vyprázdniti se, na velkou potřebu jíti,
vychňápati se, seine Nothdurft verrichten.
Šel se v. Na Mor. Šd.

Vychrápati, vychrapovati, heraussehnar-
chen, aus-, verschnarchen, erschnarchen,
schnarchen. — co: víno (chrápaje vypustiti).

— si co jak: přes hubu (chrápáním si něco
způsobiti). Ros. — abs. Ten tam vychrapuje

(hlasitě chrápe). Ros. — se z čeho: z opice
(vyspati se), sich aussehnarchen, schnarchend
ausschlafen.

Vychrapěti, ěl, ění, die Heiserkeit ver-
lieren. Trochu chřapím, bo sem se zachla-
dil, ež vychřapím, zase vyňdu. Na Ostrav.
Tč.

Vychřapiti, il, en, ení = rozchřapiti,
rozbiti, brechen, zerschlagen. — co: hrnec.
Bern. — V. = chraplavým hlasem vysloviti,
mit heiserer Stimme aussprechen. — co.
Dlouho musíš čekati, až slovo v-pí. Na
Ostrav. Tč.

Vychrčeti, vz Vychrkati. — V. = vy-
táhnouti, herausziehen. — co: vychrč meč.
Ž. wit. 34. 3. (Č. ). Dle Gb. vyd. vytřiesti.

Vychremstati, vz Chremstati.

Vvchřestati, vychřestávati, erschnarren,
Geräusch machen. — si co. Ros.

Vychrchati = vychrchlati.

Výchrchek, chku, m. = výchrkek, der
Auswurf aus der Brust, Geifer.

Vychrchkati = vychrkati.

Vychrchlati, vykrchlati, vychrchlávati,
ausräuspern. — co, se. Us. V. výchrkek.

Vychřiakať, vychřiaknúť = vychrkati.
Na Slov. Dbš., Sldč. 146. — co.

Vychřibiti se, il, en, ení, vychřibovati =
vybrchati se, zu Strauch werden. Na Ostrav.
Tč.

Vychřič, e, m., sincipa, zastr. Ždk.

Výchrk, u, m., der Auswurf aus der
Brust, chrkel. V. krvavý. Na Ostrav. Tč.

Vychrkaný; -án, a, o, vz Vychrkati. V.
krev. Jel.

Vychrkati (na Slov. vychrákati), vy-
chrknouti, knul a kl, ut, utí; vychrčeti, el,
en, ení; vychrkávati, vychrkovati, vychrko-
vávati, vychrkávávati = ven z krku vyhazo-
vati, ausräuspern, räuspernd auswerfen, aus-
spucken. V. — abs. Přeplněný žaludek
říhá a vychrkuje. Kom. Opilci vychrkují,
plijí atd. Kom. — co: sraženou krev. Sych.,
Mus. 1880. 420., Jel. — kde. Nikdy zjevně
před jinými lidmi nevychrkovali. Cyr. —
co čím: kašlem. Lk. — kdy: při krkání
(říhání). Lk. — co odkud: krev z plic,
plíce ze sebe v. Us. Tč. Hus vychrkla zrnko
turkyně z hrtánu. Us. Šd. — komu nač.
Vychrknu ti na to, ich huste dir darauf.
Dch.

Výchrkek, kku, m., vz Výchrchek. V.

Vychrkel, e, m. = výchrkek. D.

Vychrklivý, was ausgeräuspert werden
kann, auswerfbar. Bern.

Vychrknouti, vz Vychrkati.

Vychrleti, el, en, ení, vychrliti, il, en
ení, vychrlovati, auswerfen, ausspeien. —
co. Vesuv vychrluje lávu. Us. — koho
odkud čím. Aby ho z divadla kamením
vychrlela, Jel., se stolic. Velenský. Vychr-
líce z hrudi jedu dech. Msn. Or. 151. —
co na koho: své střely, Us., svou nevoli.
Měst. bož. — co za kým. Vychrlí za ním
dech svůj krvavý. Msn. Or. 124. V-liti na
někoho svůj hněv, Us., žluč. Mus. 1880. 481.
Tudy zloduch veškeru zlobu, hněvivosť a
krutosť na lidi vychrloval. Sš. Sk. 59. —
kde. Nechať nepřítel z tisíce děl střely
u Ostrolenky na nás vychrlil. Nár. ps. Tč.



	947

	Vychovávati, vz Vychovati. Výchovna, y, f., die Erziehungsanstalt. Koll. I. 41. Výchovosloví, n., die Erziehungskunde. Na Slov. Ssk. Výchovouka, y, f. = výchovosloví. Ssk. Výchoz, i, f., výchoz, u. m. — vyjití, vy- cházení, der Ausgang, Auszug zu Fuss. V. dítěte z matky. Volk. Při té výchozi bývají kněží. Har. V. na hory (ohledání hor), die Freifahrung (im Bergwerk). J. tr. —V. = vyjití právních osob ke spatření věcí, die Besichtigungskommission. Pr. měst., Schön. — V. horn. = místo, kde ruda n. uhlí na povrchu země se ukazuje, der Ausbiss des Ganges, das Ausgehende, der Ausstrich; v. (výchozná čásť) vrstev, sloje, žíly na povrch- nosť, západ, kde couk n. sloj zapadá. Am. Us. u Příbr. Vychozelý = volný, abgenützt, locker. V. píst u pumpy. Hrm. 117. Vychození, vychozený, vz Vyjíti. Výchozí, n. = místo, kde lože horniny na den vychází, das Ausgehende. Bř. N. 237. Výchozní, -zný = od výchozu, Ausgangs-, Beschauungs-. V. díla, Arbeiten am Aus- gehenden, am Ausbiss, Ausbissorte; uhlí, ausgehende Kohle, Ausbisskohle; celík či pilíř, der Ausbisspfeiler. Hř. — V., ího, n., plat za výchoz, die Beschauungstaxe. Pr. měst. Výchozník, a, m., gerichtlicher Beschauer? Arch. ber. Vychřadlosť, i, f. = hubenosť, churavosť, die Magerkeit, Dürre. V. Vychřadlý = churavý, vyschlý, vyzáblý, dürr, mager, ausgezehrt, abgemergelt. V. Vychřadnouti, dnul a dl, utí = vy- schnouti, auszehren, dürr werden, mager werden. Ros. Vychřadnutí, n., die Ab-, Auszehrung. Ja. Vychrákání, n., die Ausräusperung. Na Slov. Bern. Vychrákaný, ausgeräuspert. Na Slov. Bern. Vychrákati, vychrakovati, ausräuspern, gurgeln. — si co čím. Odvarkom si vy- chrakujú hrdlo zapálené. Mt. S. X. 1. 53. Vychráklivý, was ausgespieen werden kann. Na Slov. Vychrámati se z čeho = s těží se do- stati, schwer herauskommen. Už se v-mal z biedy, z nemoce. Mt. S. I. 111. No ale vraj dobrý pes sa vylíže, aj Janko skoro v-mal sa z toho. Dbš. Pov. I. 46. Vychrániti, il, ěn, ění, vychraňovati, na Ostrav. vychrúniť = vyčistiti, vykliditi, vy- hrnouti, ausputzen, ausräumen, ausscharren. Na Mor. a ve Slez. Šd., Tč., Klš. — co: příbytek, komoru atd., Vck., šaty, Brt., jizbu. Tč. — odkud: z jizby. Us. Tč. — se = vyprázdniti se, na velkou potřebu jíti, vychňápati se, seine Nothdurft verrichten. Šel se v. Na Mor. Šd. Vychrápati, vychrapovati, heraussehnar- chen, aus-, verschnarchen, erschnarchen, schnarchen. — co: víno (chrápaje vypustiti). — si co jak: přes hubu (chrápáním si něco způsobiti). Ros. — abs. Ten tam vychrapuje	(hlasitě chrápe). Ros. — se z čeho: z opice (vyspati se), sich aussehnarchen, schnarchend ausschlafen. Vychrapěti, ěl, ění, die Heiserkeit ver- lieren. Trochu chřapím, bo sem se zachla- dil, ež vychřapím, zase vyňdu. Na Ostrav. Tč. Vychřapiti, il, en, ení = rozchřapiti, rozbiti, brechen, zerschlagen. — co: hrnec. Bern. — V. = chraplavým hlasem vysloviti, mit heiserer Stimme aussprechen. — co. Dlouho musíš čekati, až slovo v-pí. Na Ostrav. Tč. Vychrčeti, vz Vychrkati. — V. = vy- táhnouti, herausziehen. — co: vychrč meč. Ž. wit. 34. 3. (Č. ). Dle Gb. vyd. vytřiesti. Vychremstati, vz Chremstati. Vvchřestati, vychřestávati, erschnarren, Geräusch machen. — si co. Ros. Vychrchati = vychrchlati. Výchrchek, chku, m. = výchrkek, der Auswurf aus der Brust, Geifer. Vychrchkati = vychrkati. Vychrchlati, vykrchlati, vychrchlávati, ausräuspern. — co, se. Us. V. výchrkek. Vychřiakať, vychřiaknúť = vychrkati. Na Slov. Dbš., Sldč. 146. — co. Vychřibiti se, il, en, ení, vychřibovati = vybrchati se, zu Strauch werden. Na Ostrav. Tč. Vychřič, e, m., sincipa, zastr. Ždk. Výchrk, u, m., der Auswurf aus der Brust, chrkel. V. krvavý. Na Ostrav. Tč. Vychrkaný; -án, a, o, vz Vychrkati. V. krev. Jel. Vychrkati (na Slov. vychrákati), vy- chrknouti, knul a kl, ut, utí; vychrčeti, el, en, ení; vychrkávati, vychrkovati, vychrko- vávati, vychrkávávati = ven z krku vyhazo- vati, ausräuspern, räuspernd auswerfen, aus- spucken. V. — abs. Přeplněný žaludek říhá a vychrkuje. Kom. Opilci vychrkují, plijí atd. Kom. — co: sraženou krev. Sych., Mus. 1880. 420., Jel. — kde. Nikdy zjevně před jinými lidmi nevychrkovali. Cyr. — co čím: kašlem. Lk. — kdy: při krkání (říhání). Lk. — co odkud: krev z plic, plíce ze sebe v. Us. Tč. Hus vychrkla zrnko turkyně z hrtánu. Us. Šd. — komu nač. Vychrknu ti na to, ich huste dir darauf. Dch. Výchrkek, kku, m., vz Výchrchek. V. Vychrkel, e, m. = výchrkek. D. Vychrklivý, was ausgeräuspert werden kann, auswerfbar. Bern. Vychrknouti, vz Vychrkati. Vychrleti, el, en, ení, vychrliti, il, en ení, vychrlovati, auswerfen, ausspeien. — co. Vesuv vychrluje lávu. Us. — koho odkud čím. Aby ho z divadla kamením vychrlela, Jel., se stolic. Velenský. Vychr- líce z hrudi jedu dech. Msn. Or. 151. — co na koho: své střely, Us., svou nevoli. Měst. bož. — co za kým. Vychrlí za ním dech svůj krvavý. Msn. Or. 124. V-liti na někoho svůj hněv, Us., žluč. Mus. 1880. 481. Tudy zloduch veškeru zlobu, hněvivosť a krutosť na lidi vychrloval. Sš. Sk. 59. — kde. Nechať nepřítel z tisíce děl střely u Ostrolenky na nás vychrlil. Nár. ps. Tč.