Předchozí (953)  Strana:954  Další (955) |
|
|||
954
|
|||
|
|||
čala a čo jak panička do nej dotierala, ne-
chcela vonkoncom vyjaviť ničového nič. Dbš. Po v. I. 16. Jer. Makovský to vyjevil. Dač. I. 261. Jestli mluvíš to, co nevíš, bláz- nivosť svoju vyjevíš. Na Mor. Tč. — čeho. Skrytých tajemství svých vyjevovati mi brání (lépe: akkus. ) Gníd. — (se) komu. Zkušenosť nám vyjevuje. Toms. Vyjevil se mi můj sen (stal se pravdou). Us. V-ti ně- komu svou žádosť. Us. Dch. — co na koho. D. Lesť na něho se vyjevila. Dač. I. 206. Bylo to naň vyjeveno. Abr. z G. Jedni na druhé viny vyjevovali. Dač. I. 287., 280. — se. Již se vše vyjevilo. Us. Sen prozrazený prý se nevyjeví. Čch. Bs. 38. Nemůže tak tajná věc býti, aby vyjevena nebyla. Prov. — odkud se. Z toho se vyjevuje, že... Us. Jak nedůvodna byla ta řeč, ukazuje celý jeho život a vyjeví se i z dalšího na- šeho vypravování. Pal. Děj. III. 3. 161. — se kde. Kovy zlaté v Čechách na poli sou- sedovu se vyjevily. Noví neduhové se na lidech vyjevují. Lk. Před Páně zrakem ve- škery země se v celém rozvoji svém vyje- vovaly; Sláva boží ve spasení se objevuje. Sš. Sk. 9., I. 105. (Hý. ). Na hradě pražském v-ny jsou věci od zlata. Dač. I. 261. Kdyby se kovy zlaté neb stříbrné na číchkoli grun- tech vyjevily a okázaly. Nar. o h. a k. — (se) jak (kde kdy). Kovy divným způsobem se vyjevily. Vys. Neb skrze jich mluvení a hřmot jich zbraní snadno by před časem v městě jiným vyjeveni byli. Sl. Uh. I. 108. Bůh slávu jeho (Kristovu) a synovství jeho skrze vzkříšení vyjevil; Vůli pak svou vy- jevil Bůh viděním Petrovi učiněným. Sš. Sk. 161.. 178. Nemyslete na to, že sobě po- koutně můžete povoliti, neboť Bůh to svým časem ráčil vyjeviti. BR. II. 206. — se, komu o čem. V. se o čem, sich über etwas äus- sern, ausdrücken. J. tr. Nemohol starším synom o tom poklade nič vyjaviť. Dbš. Pov. III. 67. — co čím. Nemenší nad tím pote- šení v-vil také císař dvojím psaním. Pal. Děj. V. 2. 336. Výjevný, offenbarend; offenbarlich. Jg.,
Dch. Výjevosloví, n., die Phänomenologie. Šm.
Vyjevování, n., die Offenbarung, Aeus-
serung, Aufdeckung. Jg. Vyjevovatel, e, m., der Offenbarer, Ent-
decker, Aufdecker. Vyjevovatelka, y, vyjevovatelkyně, ě, f.,
die Entdeckerin, Aufdeckerin. Us. Vyjevovati, vz Vyjeviti.
Výjezd, u, m. = vyjetí, das Aus-, Ab-
fahren, die Aus-, Abfahrt. V. V. na koni, na voze, na lodi. V. z Kandie. Har. V. a vý- choz k spatření a vyšetření. Vz Výchoz. Zlob. Čekej do našeho výjezdu (až vyjede- me). Us. Tc. V. do Kutné hory. Pal. Děj. V. 1. 3. Sjednání, které se až po výjezdě legatově stalo. Arch. II. 238. Však naději se, že od mého v-du z domu vždy něco ste psali. Žer. 1591. Krátký v., die Spritzfahrt. Dch. — V. = místo, kudy se vyjíždí, prů- jezd, der Thorweg. Nz., Šp. Nemám z role žádného výjizdu na cestu. U Opav. Klš. V. na násep. V. z města na hradby vedoucí. NA. III. 145., 148. V přes pole. Us. V. |
hradby, die Auffahrt in den Schanzen. Čsk.
— V. = výstupek, die Rampe. Čsk.
Výjezda, y, f. = výjezd. Rytieřští lidé aby se v svých službách a v-dách z země
zachovávali vedlé starého vysazenie. Arch. IV. 436. Při té výjezdě i při jiných při všech toto má vědieno býti. Vš. Jir. 401. V-da stala se den sv. Kříže před sv. Václa- vem. Let. 155. Vyjezděný; -en, a, o, ausgefahren. V-ný
vůz, cesta. Us. Tč. Vyjezditi, vz Vyjeti.
Výjezdný, Ausfahrts-, Abfahrts-, Ab-
reise-. V. vrata a kůlny. Zpr. arch. VIII. 81. Výjezdový = výjezdný. L.
Vyjezený; -en, a, o, ausgemästet. Má
v-nou papuli. Mor. Šd. Vyjezený; -en, a, o. V. vlas, struppiges
Haar. Vyježiti, il, en, ení, seine Stacheln her-
ausrichten, ausspreitzen. Ježek se vyježil. — se na koho. Kočka se v-la na psa. Us.
Tč. — se komu. V-ly se mu vlasy. Us. — si co. Mlatci nespali, dobre si oči nevyje- žili, tak strehli na všetky strany. Dbš. Pov. IV. 82. Vyjhráti = vyhráti. Hr. rk. 373.
Vyji, vz Výti.
Vyjící, heulend. Pes v. věští smrť. Us.
Vyjídač, e, m., der Auf-, Verzehrer. Vz
Výjedník. Vyjídati, vz Vyjísti.
Vyjíkati, vz Jíkati.
Vyjikřiti, il, en, ení = jikry vyníti, den
Fischroggen ausnehmen. — koho: rybu. Us. Vyjímač, vyjimač, e, m., der Ausnehmer,
Ausdinger. Us. Vyjímání, n., das Herausnehmen, die
Ausnahme, das Ausbedingen. Vyjímaný, vz Vyjmouti.
Vyjímatel, vyjimatel, e, m., der Aus-
nehmer. Jg. Vyjímati, vz Vyjmouti.
Vyjímavý = vyjímající, výminku činící,
hypothetisch. V. úsudek. Krok. Vyjímečně, ausnahmsweise. Šm.
Vyjímečný = výjemný. V. věta, enuncia-
tio exceptiva. Nz. V. právo, jus singulare. Výjimek, mku, m. = úlomek z písma vy-
jatý, das Ausgenommene, die Auswahl, das Excerpt. Vyjimka, výjimka, y, f, (vz Vyjmouti),
die Ausnahme. V-kou, ausnahmsweise. J. tr. Bez v-ky, ohne Ausnahme. Bž. Půjčuje přece a připouští v-ku. Sš. II. 9. U Men- harta nečiněno zajisté žádné v-ky. Ddk. II. 458. V-ky jsou infinitivy kmenů na u. Bž. 22. — z čeho. J. tr. V-ky z těchto pravidel byly nečetné. Pr. V-ky z knihy Isidorovy. Ddk. IV. 328. — Často šp. místo: vymínka. Vymínka = co vymíněno, die Bedingung; vyjímka = co vyjato, die Ausnahme. Šř. Vz Vymínka. — V. = poslední brázda na záhoně, kterou se záhony od sebe oddělují. Na Zlínsku. Brt. Vyjinačiti, il, en, ení, vyjinačovati =
jiným činiti, verändern. — se kdy. Po ne- moci se zcela vyjinačil, jest naskrz vyjina- čený. Na Ostrav. Tč. |
||
|
|||
Předchozí (953)  Strana:954  Další (955) |