sb157-05 0..8296

954

čala a čo jak panička do nej dotierala, ne-
chcela vonkoncom vyjaviť ničového nič.
Dbš. Po v. I. 16. Jer. Makovský to vyjevil.
Dač. I. 261. Jestli mluvíš to, co nevíš, bláz-
nivosť svoju vyjevíš. Na Mor. Tč. — čeho.
Skrytých tajemství svých vyjevovati mi
brání (lépe: akkus. ) Gníd. — (se) komu.
Zkušenosť nám vyjevuje. Toms. Vyjevil se
mi můj sen (stal se pravdou). Us. V-ti ně-
komu svou žádosť. Us. Dch. — co na koho.
D. Lesť na něho se vyjevila. Dač. I. 206.
Bylo to naň vyjeveno. Abr. z G. Jedni na
druhé viny vyjevovali. Dač. I. 287., 280. —
se. Již se vše vyjevilo. Us. Sen prozrazený
prý se nevyjeví. Čch. Bs. 38. Nemůže tak
tajná věc býti, aby vyjevena nebyla. Prov.
— odkud se. Z toho se vyjevuje, že...
Us. Jak nedůvodna byla ta řeč, ukazuje
celý jeho život a vyjeví se i z dalšího na-
šeho vypravování. Pal. Děj. III. 3. 161. —
se kde. Kovy zlaté v Čechách na poli sou-
sedovu se vyjevily. Noví neduhové se na
lidech vyjevují. Lk. Před Páně zrakem ve-
škery země se v celém rozvoji svém vyje-
vovaly; Sláva boží ve spasení se objevuje.
Sš. Sk. 9., I. 105. (Hý. ). Na hradě pražském
v-ny jsou věci od zlata. Dač. I. 261. Kdyby
se kovy zlaté neb stříbrné na číchkoli grun-
tech vyjevily a okázaly. Nar. o h. a k. — (se)
jak (kde kdy). Kovy divným způsobem
se vyjevily. Vys. Neb skrze jich mluvení
a hřmot jich zbraní snadno by před časem
v městě jiným vyjeveni byli. Sl. Uh. I. 108.
Bůh slávu jeho (Kristovu) a synovství jeho
skrze vzkříšení vyjevil; Vůli pak svou vy-
jevil Bůh viděním Petrovi učiněným. Sš.
Sk. 161.. 178. Nemyslete na to, že sobě po-
koutně můžete povoliti, neboť Bůh to svým
časem ráčil vyjeviti. BR. II. 206. — se, komu
o čem. V. se o čem, sich über etwas äus-
sern, ausdrücken. J. tr. Nemohol starším
synom o tom poklade nič vyjaviť. Dbš. Pov.
III. 67. — co čím. Nemenší nad tím pote-
šení v-vil také císař dvojím psaním. Pal.
Děj. V. 2. 336.

Výjevný, offenbarend; offenbarlich. Jg.,
Dch.

Výjevosloví, n., die Phänomenologie. Šm.

Vyjevování, n., die Offenbarung, Aeus-
serung, Aufdeckung. Jg.

Vyjevovatel, e, m., der Offenbarer, Ent-
decker, Aufdecker.

Vyjevovatelka, y, vyjevovatelkyně, ě, f.,
die Entdeckerin, Aufdeckerin. Us.

Vyjevovati, vz Vyjeviti.

Výjezd, u, m. = vyjetí, das Aus-, Ab-
fahren, die Aus-, Abfahrt. V. V. na koni, na
voze, na lodi. V. z Kandie. Har. V. a vý-
choz k spatření a vyšetření. Vz Výchoz.
Zlob. Čekej do našeho výjezdu (až vyjede-
me). Us. Tc. V. do Kutné hory. Pal. Děj.
V. 1. 3. Sjednání, které se až po výjezdě
legatově stalo. Arch. II. 238. Však naději
se, že od mého v-du z domu vždy něco ste
psali. Žer. 1591. Krátký v., die Spritzfahrt.
Dch. — V. = místo, kudy se vyjíždí, prů-
jezd, der Thorweg. Nz., Šp. Nemám z role
žádného výjizdu na cestu. U Opav. Klš. V.
na násep. V. z města na hradby vedoucí.
NA. III. 145., 148. V přes pole. Us. V.

hradby, die Auffahrt in den Schanzen. Čsk.

— V. = výstupek, die Rampe. Čsk.
Výjezda, y, f. = výjezd. Rytieřští lidé

aby se v svých službách a v-dách z země
zachovávali vedlé starého vysazenie. Arch.
IV. 436. Při té výjezdě i při jiných při
všech toto má vědieno býti. Vš. Jir. 401.
V-da stala se den sv. Kříže před sv. Václa-
vem. Let. 155.

Vyjezděný; -en, a, o, ausgefahren. V-ný
vůz, cesta. Us. Tč.

Vyjezditi, vz Vyjeti.

Výjezdný, Ausfahrts-, Abfahrts-, Ab-
reise-. V. vrata a kůlny. Zpr. arch. VIII.
81.

Výjezdový = výjezdný. L.

Vyjezený; -en, a, o, ausgemästet. Má
v-nou papuli. Mor. Šd.

Vyjezený; -en, a, o. V. vlas, struppiges
Haar.

Vyježiti, il, en, ení, seine Stacheln her-
ausrichten, ausspreitzen. Ježek se vyježil.

— se na koho. Kočka se v-la na psa. Us.
Tč. — se komu. V-ly se mu vlasy. Us. —
si co. Mlatci nespali, dobre si oči nevyje-
žili, tak strehli na všetky strany. Dbš. Pov.
IV. 82.

Vyjhráti = vyhráti. Hr. rk. 373.

Vyji, vz Výti.

Vyjící, heulend. Pes v. věští smrť. Us.

Vyjídač, e, m., der Auf-, Verzehrer. Vz
Výjedník.

Vyjídati, vz Vyjísti.

Vyjíkati, vz Jíkati.

Vyjikřiti, il, en, ení = jikry vyníti, den
Fischroggen ausnehmen. — koho: rybu. Us.

Vyjímač, vyjimač, e, m., der Ausnehmer,
Ausdinger. Us.

Vyjímání, n., das Herausnehmen, die
Ausnahme, das Ausbedingen.

Vyjímaný, vz Vyjmouti.

Vyjímatel, vyjimatel, e, m., der Aus-
nehmer. Jg.

Vyjímati, vz Vyjmouti.

Vyjímavý = vyjímající, výminku činící,
hypothetisch. V. úsudek. Krok.

Vyjímečně, ausnahmsweise. Šm.

Vyjímečný = výjemný. V. věta, enuncia-
tio exceptiva. Nz. V. právo, jus singulare.

Výjimek, mku, m. = úlomek z písma vy-
jatý, das Ausgenommene, die Auswahl, das
Excerpt.

Vyjimka, výjimka, y, f, (vz Vyjmouti),
die Ausnahme. V-kou, ausnahmsweise. J.
tr. Bez v-ky, ohne Ausnahme. Bž. Půjčuje
přece a připouští v-ku. Sš. II. 9. U Men-
harta nečiněno zajisté žádné v-ky. Ddk. II.
458. V-ky jsou infinitivy kmenů na u. Bž.
22. — z čeho. J. tr. V-ky z těchto pravidel
byly nečetné. Pr. V-ky z knihy Isidorovy.
Ddk. IV. 328. — Často šp. místo: vymínka.
Vymínka = co vymíněno, die Bedingung;
vyjímka = co vyjato, die Ausnahme. Šř.
Vz Vymínka. — V. = poslední brázda na
záhoně, kterou se záhony od sebe oddělují.
Na Zlínsku. Brt.

Vyjinačiti, il, en, ení, vyjinačovati =
jiným činiti, verändern. — se kdy. Po ne-
moci se zcela vyjinačil, jest naskrz vyjina-
čený. Na Ostrav. Tč.