sb157-05 0..8296

960

stého kodexu; Přece nechtěli sebe v. z obec-
ného proudu; Výsada, kterouž vyňati byli ze
soudné moci úřadů župních; Jich začátek
vyňat jest z Kozmy; Tenkráte Soběslav vy-
ňal z kostela v Občanech korouhev sv. Voj-
těcha; Pořekadlo to vyňato jest ze života.
Ddk. II. 325., III. 154., IV. 25., 119., 217.,
324. Z podpaží hlavu v. Dal. 27. Jestliže tě
kto bez tvého vědomie poručníkem ve dsky
dětí a statku svého zapíše, měj k tomu, ať
tě odvolá zase a vyňme z poručenstvie. Vš.
Jir. 241. V. někomu kosť z boku. Chč. 613.
Vyně meč z pravé bedry své; V. z nožnic
meče své. BO. Své vyvolené z moci ďábel-
belské vyňal; Z této řeči vynímám, že....
Pak přijde ďábel a vynme slovo z srdce
jich, aby neuvěřiece spaseni nebyli; Ale
z toho písma Antikrist chce svú kněžie vy-
nieti svým ustavením; A z toho dále vynmi,
že...; Z té řeči můž vyňato býti za třetí
kus, to věz: kterak má býti kletba. Hus I.
45., 311, II. 71., 258., III. 168., 226. (Tč. ).
V. z úst nepřietele někoho. St. Uč. 102.
V tom se omlouvá a vynímá z víry. Št.
Vyňma z cizie ruky trn vsadíš v svú. Smil.
Matčina modlitba z mořského dna vyjímá.
Prov. Šd. V. někoho n. něco od něčeho,
eximiren. J. tr. Nemá nižádné v světě dó-
stojenstvie koho od té pomoci vynieti; A že
Kristus z panny duchem sv. jest počat,
protož od toho pokušenie jest vyňat. Hus

I. 144, II. 88. (Tč. ). Od tohoto postu mdlí
jsú vyňati. Št. Ř. 209. a. V. od soudu, O.
z D., od poslušenství, L., od muk. Ms. —
co jak. Zlé i s kořenem vyníti. Kram. Ne
ta ruka, která poznenáhla, ale která rychle
sáhla do plápolu, vyňala ji (lásku) bez bolu.
Č. Nůž mocí někomu z rukou v. Tkad. —
si co při čem = vymíniti si. D. — kdy.
Nezapověděl ve svátek klasů vynímati. BR.
II. 219. b. — abs. Kamének do střevíce
vpadlý, nevyjme-li se, tlačí. Kom. Žádný se
nevynímá a nezamítá. Pešín. — Pozn. Ně-
mecké es nimmt sich aus překládá se z pra-
vidla šp.: vyjímá se, ale tento překlad se
nehodí, správně překládáme jej: Odtud se
hudba příjemně poslouchá (ne: vyjímá);
Krajina jest krásna ku pohledu (ne: krásně
se vyjímá); milé podívání na krajinu. Cf.
Ty moštěnský dvorku, svědčí ti dvorkem
býť. Sš. P. 303. To se pěkně nese. Os., Brs.

2. vyd. 260., Brt. S. 3. vyd. 170., Brt. Obojí
1 tak se vyjímá šp. m.: se zračí, se obje-
vuje, vyniká. Jir.

Vyjmutosť, i, f., die Ausnahme. Šm.

Vyjuchati, vyjuchnouti, vyjuchovati. —
si. Bystro si vyjuchnu, freudig aufjauchzen.
Hdk. C. 323. — se kdy. Na svadbě se v-li,
potom doma nouzi drali. Na Mor. Tč.

Vyka, lépe: vika.

Vykáceti, vz Vykotiti.

Vykačeniti, il, ěn, ění = vyklevetiti, aus-
plauschen. U Místka. Mtl., Škd.

Vykačkování, n., das Zausen, die Ab-
beutelung. Bern.

Vykačkovaný; -án, a, o, abgebeutelt,
gezaust.

Vykačkovati, vykečkovati (kečka = kšti-
ce) = za vlasy vykrákati, abbeuteln, zausen.
Bern.

Vykadění, n., die Aus-, Beräucherung;
Vertreibung durch Rauchen.

Vykaděný; -ěn, a, o, ausgeraucht, aus-
geräuchert.

Vykadeřavěti, ěl, ění, kraus werden.
Vlasy v-ly. Us. Tč.

Vykadeřaviti, il, en, ení, vykadeřavo-
vati, kraus machen, kräuseln. = co čím:
vlasy horkými kleštěmi. Us. — kdy. Na
ples dali si vlasy od holiče v. Us. Tč.

Vykaditi, il, děn, ění = vykouřiti, za-
kouřiti, aus-, einrauchen, beräuchern; kadě-
ním vypuditi, durch Rauchen vertreiben,
herausrauchen; kaděním spotřebovati, durch
Rauchen verbrauchen, ausrauchen. — co:
pokoje, světnice. Sldk. 233., Ros., Bern.
Již všecko kadidlo vykadili (spotřebovali).
Brt. — co čím: pokoj kadidlem, Us., jizbu
jalovcem, ausräuchern, Us. Tč., včely kou-,
řem (vypuditi). Us. — kde: ve světnici.
Us. Šd. — se = vysmraditi se, usmraditi
se, feistend Gestank machen. Pes se vyka-
dil. Jg. — V. = vysrati se, seine Nothdurft
verrichten. Us. Bkř.

Vykadlubiti, il, en, ení, vykadlubovati,
einen Baumstamm aushöhlen. — co: kus
kmene = tak vydlabati, že jen vrchní vrstvy
dřeva zůstanou, která kadlubem sluje. Lípa
se vykadlubuje obyčejně na ovesní kadluby.
Na Ostrav. Tč.

Vykahlovati = špatně práci vyvésti, ver-
pfuschen.

Vykakati, o dětech, auskacken. — co:
škrkavku. Us. — se. Us. — se kam: na
podlahu, do hrnce.

Vykakrovati, eufemismus = vysakrovati,
fluchen. — komu.

Výkal, u, m. = kal, špína s něčeho te-
koucí, ausströmender Schmutz, zvl. a) lejno,
Exkremente, der Koth, vz S. N.; b) semeno
člověčí, cham, der Menschensamen. V MV.
nepravá glossa. Pa. V-ly, Abfallsstoffe, Aus-
leerungsstoffe: výkal lidský, menschliche
Dejektion. Dch. Výkaly zvířecí a) tekuté
(kapalné), b) tuhé; vyvážení výkalů. Zpr.
arch. IX. 8., 10. Guľa roztrhla Hasana tak,
že jeho krev a výkal poskvrnily i samého
Alibega. Sl. let. II. 114. Tok, výtok výkalu
(nemoc), der Samenfluss. V. Výkal ženský,
V.; vykalování noční, tok výkalný. Lk. V.
horký u mužského pohlaví, akuter Männer-
tripper, v. příječný, venerischer Tripper,
černý, schwarzer Tripper. Ja. — c) V. hvězd
n. hvězdný, die Sternschnuppe. Tak slovou
malá zapálená, svítící tělesa, která po obloze
letěti, tam mizeti aneb na zem padati ví-
dáme. Jg.

Vykálati, vz Vykláti. — V. = obíliti,
oblíčiti, tünchen. Na Slov. Němc.

Vykálati se = vyskákati se (jako telata),
sich ausspringen. Ros.

Vykalendářiti, il, en, ení = z kalendáře
vyvrci, aus dem Kalender ausmerzen. —
koho. Husa v-li. 1643.

Vykalení, n., die Härtung. V. ocele. Us.

Vykalený; -en, a, o, gehärtet. V. ocel.
Dch.

Vykálený; -en, a, o = vypláchnutý, ab-
gespült. Šp.