sb157-05 0..8296

963

Šd. — co za co: cenu za něco. Sych. Něco
za vzor v. Kom. Do Sas, kdež mu Alten-
burk za sídlo vykázal. Ddk. III. 144. —
co komu na kom: dluh. Ros. — co komu
odkud: 100 zl. ze svých důchodů někomu
v. Us. Měsíční mzdu z obecného měšce ně-
komu v. Sych. V. koho z domu = vyhnati.
Bern. — koho proč (z domu): děti pro
neposlušenství (vyhnati). Kom. — co jak:
právem (tvrditi), D., příklady. Kníže Bedřich
r. 1186. klášteru ve Světlé pozemky vy-
kázal obejitím hranic za přítomnosti hrad-
ního. Ddk. IV. 141. — co, se čím: listem
křticím. Us. Podobnou privilejí nemůžeme
se v.; Výprava jeho vykazuje se mnohými
vadami. Ddk. IV. 265., V. 353. Dětem pro-
pasť ložem v. — se z čeho. Vykázał sa
ze všeho (zodpovídal se). Na Zlínsku. Brt.

— že. Vykazovał, že... (= vypovídal před
svědky, na soudě a p. ). Na Zlínsku. Brt.
Měření v-lo, že...., die Messung ergab,
dass... Dch.

Výkazek, zku, m. = výkaz. Úpl. trest.
zák. 16.

Vykazení, n. = vyhubení.

Vykazený; -en, a, o = vyhubený.

Vykaziti, kaž, ze (íc), il, žen, ení; vy-
kazovati = ztupiti, stumpf machen. — co:
nůž, kosu, břitvu. Ros. — se komu. Všecky
zuby se mu vykazily. Us. Brt., Mt. S. I. 47.

— V. = vyhubiti, zerstören, verwüsten. Na
Slov. V. les. — co. Od polednej strany ne-
prjátel sa hrozí, že našu milú vlasť sloven-
skú vykazí. Sl. ps. (Tč. ). — co odkud:
stromy ze zahrady, ryby z vody, ausrotten
Na Ostrav. Tč.

Vykázka, y, f. = seznam pro patrnosť
něčeho (daně ze stavení), der Ausweis; vy-
svědčení, čím se může vykázati, das Zeug-
niss. Us. Tč. V. na zboží, der Waarenaus-
weis, Nz., dříví, der Holzausweis. J. tr. Vz
Výkaz.

Výkazné, ého, n. = plat za výkaz, das
Anweisegeld, Forstrecht. D.

Výkazník, u, rn., adressář. der Schema-
tismus, das Adressenbuch. Čsk. V. vojen-
ský. Čsk.

Výkazný, Ausweis-, qualificirbar. Dch.
V. zboží (které třeba po vstoupení do země
vykázati), das Ausweisgut (im Eingange).
J. tr. Půhončí pohoněnému na soud sku-
tečně list výkazný doručil. Tč. exc.

Vykazovací, Nachweisungs-, Liquidi-
rungs-. Šm. V. sloupec, die Ausweisungs-
kolonne. Šp.

Vykazovač, e, m. = výkazník. Šm.

Vykazování, n., die Anweisung. Jg.

Vykazovatel, e, m., vz Vykazatel.

Vykazovati, vz Vykázati.

Vykazovka, y, f., die Bolette. Šm.
Výkazovna, y, f., die Anweisungsanstalt.
Šm.

Vykdákati, vyvdákati, ergackern. — co.
Kura svoje vajco vykdače. Mor. Tč. — co
na kom, erbetteln. Us.

Vykecati, vykecnouti, cnul a cl, ut, utí =
vykydnouti, na hromadu vyklopiti. Cf. Kec-
nouti. Us. Šd.

Vykefati, vykefovati co, ausbürsten.
Na Slov. u Píščan. Tč., Bern.

Vykejdovati, erdudeln. — si co. Již

vykejdoval = přestal kejdovati, ausdudeln.

Jg.

Vykejklovati = kejklovaním dobyti, er-
gaukeln. — si co. Us. Již vykejkloval =
kejklování skončil, ausgaukeln, aufhören zu
gaukeln.

Vykeliti, il, en, ení, vykelovati, ausstos-
sen. — si co čím: zub pádem na kamen.
Na Ostrav. Tč.

Vykendati něco = vyzvoniti (s nevolí
řečeno), vyžvaniti, ausplauschen. Všecko
v-li. Us. u Kr. Hradce. Kšť.

Vykéř, vz Vikéř.

Vykev, vz Vika.

Vykl, a, m., osob. jm. Vykl, rodič zdejší,
vyznal, že... NB. Tč. 165.

Vyklábositi, il, en, ení = vyklevetati,
ausposaunen, ausplaudern, ausklatschen. —
co komu. Jg., Us. — se kde, sich satt
plauschen. Na Mor. Tč.

Výklad, u, m. = vyložení, vykládání,
das Auslegen, die Auslegung. V. zboží.
Jg. — V. = náklad. Berg. — V. něčeho
nesnadného = vysvětlení, vyjasnění, die Er-
klärung, Auslegung, Deutung, Interpretation,
Explikation, Exegese, Aufklärung, Erörte-
rung, Auseinandersetzung. V. Výklad uči-
niti, udělati; výkladem vysvětliti; krátký
v. některé věci; v. knihy. V. Krátký v.
filosofie. Kom. Výklad slova (vyznamenání).
První v. nebezpečný (ne dobře uvážený).
Ros. Kterýžby tomu majestatu nějaké po-
stranní v-dy dávati směl; V. postranný a
zatmělý. Skl. II. 11., 31. V. na knihu udě-
lati. D. V. = řeč ranní v kostele, die Ex-
horte, Frühpredigt. Dnes měl pan farář v.
(vyložení evangelia). Us. V. — čeho, nač.
Nz. V. na právo země české. O. z D., Anth.
Jir. I. 3. vyd. IX.. — V. tvrdý, nesnadný.
Nz. V. řeči, snů. Šm. V. strojený, libovolný,
Us., příležitostný, grammatický, KB. IV.,
V., etymologický, věcný, slohový, aesthe-
tický, logický, rozšiřovací či extensivní,
obmezovací (restriktivní), opravný (korrek-
tivní), authentický, usualní, legalní, Us.,
slovný, Stč. Zmp. 652., prostý, srozumitelný,
vědecký, popularní či prostonárodní. Dk. P.
předml. a 123. Tvrdý, nesnadný v., schwere
Erklärung einer dunklen Stelle; v. ten státi
nemůže, kann sich nicht halten, ist nicht
haltbar. Nz. Po mnohých v-dech a obapol-
ných přísahách se zase smířili. Ddk. II.
423. Chodil tam na svačinu i na výklad
(pojedl a poklepal si tam). Šml. K tomu
dává starý letopisec ten v., že... Pal. Děj.
V. 2. 329. Protož u v-dě viery řekl sem,
že moci shřešiti jest viece nemoc nežli moc;
V. na ono slovo; V-dem desatera božieho
přikázánie učí právě činiti; V. ne tak se
brzy přijme bez založenie, protož chci vždy
prve čtenie položiti a potom v.; S tímto
v-dem jde sv. Řehoř; A Boha, jehož sú
v-dem sv. písma nepoznali, v lámání chleba
sú poznali; Pakli komu se lépe co zdá neb
v. nahodí, chvála Bohu, rád jsem tomu.
Hus I. 88., 260., 358., II. 2., 65., 140., 216.
(Tč. ). V. na něco učiniti. Chč. 625. Dlouhý v.
krátký příklad. Prov. Šd. Slova tak vylo-
žiti, aby s výkladem tím všudy obstáti