sb157-05 0..8296

964

bylo. Kom. D. 132. Lepší dobrý přiklad
nežli písma v. Mt. S. I. 126. V. ten příčen
jest spojitosti; Nesčíslné výklady o větách
těchto vyneseny byly; V. ten jest proti
pravému slov významu a tím více proti
spojitosti a účelu řeči. Sš. Ms. 32., 43., 74.
(Hý. ). Tudy dáváme s vulgatou prvému
v-du předek; V. místnější, dopadnějši; Leč
prvnější v. se co obecnější zamlouvá; Obojí
v. na jedno vyniká, geht auf eins hinaus;
V. učiniti o přečteném proroctví; Podrob-
nosti v-du neuvádí; Výklad ten nijak není
oprávněn; V. ten, podlé něhož slova Páně
nějakou výtku na učeníky sčítají, neobstojí
s pravdou; Tomuto v-du nasvědčují slova;
Namítají jiní ale proti v-du tomu, že...;
V. prvnější zdá se předkovati; V. oklepaný,
všední, uličný; Pravý slov těch v.; V. ten
docela protiví se spojitosti a povaze Fariseů;
V. ten docela jest násilen; Ač i tento v.
téměř na stejný rozum naráží. Sš. L. 6.,
11., 36., 62., 102., 104., 110., 119., 50., 203.
(Hý. ). Nucený v. ten však zdá se namykati
na náhled Manicheovců; Leč v. náš přimě-
řenější jest; Rozdíl výkladů není velik, ač
první v. přednosť drží; V. ten těsný jest;
Aniž také obstojí v. ten; V-du tomu od-
poruje význam částice; Ve v-du slov těch
Bratří poněkud klopýtli; V. ten s v-dem
vulgaty v jedno se sbíhá a proti v-dům
jiným dobře obstojí a ovšem přednosť sobě
vymáhá; A to jest nejprůvodnější v. slov
oněch; Slova ta nejednoho v. došla; V.
ten se potýká s tím, co Pán ve verši 6.
o sobě praví; Avšak v. ubližuje významu
dotčených dvou slov, ale i v tom vaden
jest, že...; Leč v. ten užší jest než slova
Páně zaměřují; V. ten dosti příhoden jest;
V. zkroucený a zamotaný; Ariani se v-du
podobného podjali; V. prvnější hledaným
se býti na oko vidí; Obšírný v. tento příčí
se výroku; V. ten jest hledaný a nucený;
Leč v. ten svévolně si vede; Tak rozlič-
ných v-dů dochází slovo sláva; Slova ta
jsouce záhadna nejeden v. vyvolala; Leč ty
a takové v-dy o své váze necháváme; Slova
ta došla v-du nešťastného a nekalého. Sš.
J. 15., 18., 24., 25., 49., 144., 226., 227., 230.,
233., 236., 238., 251., 260., 264., 265., 269.,
297., 305., 30. (Hý. ). U v-du věci té mnoho
tajemstvím ostává; Jest to v. slov ode Petra
učiněný; V.. ten neliší se od prvnějšího; V.
tento zdá se nejvíce dopadati; Slovu aneb
novou věc uvozujíc nadržuje v-du výše zmí-
něnému; Kterýžto v. slovům násilí činí;
Leč vymyšlení výkladové před přirozeným
slova dotčeného významem obstáti nemohou;
Toho v-du vymáhá verš 22.; V. ten nemá
ve mluvení žádného základu; Toliko v. ten
ochabuje a oslabuje výraz onen; V. sv.
otců smyslem vyšším, pod literou utajeným,
duchovním jest, a s tímto dobře obstáti
může; Všeliký přirozený té věci v. ne-
možným a směšným jest; A výklad tento
poslední lépe přiléhá ku spojitosti řeči a
k účelu apoštola; To čtení povstalo jenom
pro ujemnění v-du; Ale i jiný v. se tu ne-
pravě vynáší; V. zavrci, odmítnouti; V.
poslednější jenom vazbou lehčeji plyne;
(Ti) výtečnými epištoly té v-dy prosluli.

Sš. Sk. 20., 23., 28., 31., 38., 40., 42., 43.,
68., 104., 144., 156., 214., 236., 241., I. 18.
(Hý. ). Nedivno, že v nejeden v. se vydá-
vají; Slova ta mnohému v-du podrobena
jsou; Pominouce jiných v-dů tu dva toliko
předložíme, jakož nyní upovšechněných; V.
první zdá se místnějším býti, jakožto vyšlý
od samého apoštola; Tudy nejeden v. se
tu vyskýtá; Avšak apoštol na ten n. onen
v. slov žalmových neohlédá se; Nesličný
v.; Ani tento v. nepřiléhá k výrazům apo-
štolovým; Nejeden v. o tom vynesen; O ji-
ných v-dech pomlčíme; Výklad příjemný a
vhodný, leč filologové proti němu namítají;
Jakoby v-dy vyvrátiti chtěl; V. tento jest
velmi vhodný a přístupný; A tento v. pří-
lehlejší jest; V. tento příhodnější jest a
slovu /. aqnóq dopadnějši; Místnější v. po-
jedinělých slov nemálo nesnází způsobil vy-
kladatelům; Toho výkladu se drží a v. ten
nemálo zobyčejněl; Ten výklad srovnává se
s předmětem; Ale obojí v. ten není shoden
a schoden s kontextem; Ale prázdný ten a
nicotný v. potýká se s vazbou. Sš. I. 20.,
21., 26., 27., 42., 46., 47., 52., 70., 73., 74.,
83., 108., 115., 127., 160. (Hý. ). Ale takovýto
v. čelí a zří proti celému důvodnění sv.
Pavla; Prostěji se nese výše položený v.;
Od v-du ustoupiti; Schází se s v-dem tím
věta; V. lahodný; Máme tu authentický v.
apoštola duchem sv. osvíceného; V. nepravý
a opovrhlý; Odtahujíce se zde nevhodných
a nemístných v-dů díme; To je nejbližší
v.; Nyní to činí jinotajným v-dem příběhů
ze života Abrahamova; Leč v. ten ustoupá
prvějšímu; Leč v. ten tautologický jest;
Nevkusný v.; Větu tu nejeden postihl v.;
My ku přednějšímu v-du se přirážíme; To
vysvětluje dostavným v-dem; Mnohem ne-
právějším a zhola bludným jest v. těch,
kteří...; Ty v-dy snadně odbyti možno;
V. tento spoléhá na pavučinách marných vý-
myslů pantheistických vykladatelů; Avšak
v. ten podivínstvím zavání; Vrátkosť toho
v-du na bíledni jest; Tomu v-du nic ne-
vadí; V-du toho se třímá sv. Zlatoúst; První
v. tu jediné práv jest; V. ten je libovolen
a tudy neoprávněn; Tak jedni vysvětlují
slibným, an snadně přístupným v-dem; Aniž
rozvratným a nejapným v-dům místa dá-
vati; Leč ti a jiní v-dové nuceni, točiti,
motavi a zadrhlivi jsouce prvnějšímu místo
postupují; Leč v. prvý nad jinými obdržuje;
Odchoden a nepráv je v. onen; Nejvíce od-
chází v. ten, jenž...; Výklad ten odporuje
jazyku a mluvě; V. skroutilý; Poslední v.
ode mnohých se přijímá a dosti slibným
jest a přijímatelným; V. ten čelí proti mlu-
vení řeckému. Sš. II. 20., 21., 31, 32., 37.,
40., 44., 48, 50., 56., 59., 66., 80., 84., 90.,
91., 93., 101., 109., 126., 129., 134., 160.,
161., 201., 206., 209., 238., 241. (Hý. ). —
V. na jiný jazyk = překlad, die Uiberset-
zung, Version.

Výklada, y, m. = otevřhuba, der Maul-
affe. D.

Vykládací, vykladací stůl. V. návod, inter-
pretirende Methode. Nz. V. věta, enunciatio
explanativa, Nz., pravidlo, die Auslegungs-
regel, J. tr., karty, Hs., spojka. Sš. Sk. 13.