sb157-05 0..8296

968

Vyklízený, od vyklízeti, vz Vyklizený.
Vyklízeti, vz Vykliditi.

Vyklížiti (vz Kližiti), ausleimen.
Vykljati = vykleti, vyklíčiti. — odkud.
Puk vykljati z jádra slovenskjeho. Phld.

I. 2. 12.

Vykljesniti = ljeskovicou, najmě na cestě
uprať něpatrnjeho človeka. Na Slov. Phld.

II. 2. 52.

Vyklnouti, nul, ut, utí, vyklínati, durchs
Fluchen erlangen; fluchen. — komu. Vy-
klnu mu, až ho strela vezme. Mor. a Slov.
Šd. Nic si nevyklnu. Us. Chč. 445. On mu
vyklne co chvíla; On mu vyklol (vyklel)
dost. Na Ostrav. Tě. — na koho jak.
Strašně na něho vyklínal. Ib. Tč.

Vyklobati, vz Vyklouti.

Vyklockati komu = klockem (Holz-
klotz) komu vybiti. Na Ostrav. Tč.

Vyklofati, vz Vyklouti.

Vyklofcovati = vypohlavkovati, abohr-
feigen. — koho. Ros.

Vyklochtati, vylokati, ausschlürfen. —
co: krev. — odkud: z hrnce.

Vyklokotati, -kotám a koci = klokotem
vyjíti, vyvříti, aussprudeln. Bhm.

Vykloktaný, -án, a, o, ausgegurgelt. V.
voda. Us. — V. = vyžraný, ausgefressen.
V. zuby. U Kostelce n. O. Ktk.

Vykloktati, kloktám a klokci = klok-
taje vyčistiti, ausgurgeln. — co: láhvici
(vypláknouti), ausspülen. Us. Ústa bláznová
vyklokce bláznovstvie. BO. — co odkud.
Vyklokci žáby z vody. BO.

Výklon, u, vn. = vyklonění. Šd.

Výklonek, nku, m. = výklenek ve zdi.
Vz Výklenek.

Vykloniti, il, ěn, ění, vykláněti, vyklo-
ňovati, hinausneigen, vor-, hervorneigen,
überhängen. Us. Dch. — co, se odkud.
V. se z okna, sich aus dem Fenster lehnen.
Dch., Dvrs. — se kam. Stromy do druhé
zahrady se vykloňují. Us. Tč.

Výklop, u, m. = vyklopení, der Umsturz.
Přišlo to na v. ( = k řeči, es kam anfs Ta-
pet). Dch. — V. = výhřez, der Vorfall,
prolapsus, ectopia. Nz. lk. V. pošvy, ma-
terníku. Ja., Nz. lk. — V., v horn, die
Aussturzvorrichtung, der Whipper. Hř.

Vyklopati, na Slov. =vyklepati. — co
z čeho: prach.

Vyklopení, n., die Ausstürzung.

Vyklopený; -en, a, o, ausgestürzt. V.
buchty.

Výklopiště, ě, n., v horn., der Absturz-
platz. Šm.

Vyklopiti, il, en, ení; vyklápeti, ěl, ěn,
ění; vyklopovati = něco přiklopeného vyn-
dati, vyhoditi, vyložiti, stürzen, ausstürzen,
ausstülpen, aufs Tapet bringen. — co: věc,
Dch., desátek, den Zehend stürzen (v horn. ).
J. tr. V-pím to, co mám na mysli. Kos. Ol.
I. 184. — co odkud: buchtu z pekáče. V.
se z vozu. Us. Ještěr z jezera se v-pil. Leg.
V-li mě z dostavníku. Kos. Ol. I. 183. —
co komu kam. V-pil mu to na talíř, na
mísu = vyčetl mu to. Us. Kšá. — co kdy.
Co chvíle v-je žbánek plzeňského (pořád
pije).

Vyklopkati, ausklopfen. Bern.

Vyklopotiti, il, cen, ení = klopotně do-
byti, mühselig erwerben, erringen. — co.
Us.

Vyklopýtnouti, tnul a tl, utí, stolpern,
straucheln. — kde: na cestě. Us. Tč.

Vyklositi = vyklasiti. Na Ostrav. Tč.

Vykloť = vykleti, vyklnouti, ausfluchen.
— komu. Na Ostrav. Tč.

Vykloubení, n., exarticulatio, enucleatio,
die Verrenkung. V. ramenné, Čs. lk. IV. 355.,
367., prstu, IX. 43., palce u nohy, IX. 41.,
z kyčle, X. 85., paže z plece, VIII, z nártu,
IX. 121., 137., 161., zaprstních kostí. X. 177.

Vykloubiti, il, en, ení, ausrenken. — si
co: ruku, nohu (z kloubu vymknouti). Us.
Tč.

Vyklouti, vykluji, ul, ut, utí; vyklíti, vy-
klinouti, vykluvati, vyklovati etc., vz Klouti,
mit dem Schnabel auspicken, aushacken. —
co: hrušku, jablko atd. (klofáním jamku
učiniti). Ros. — co komu (odkud). Čáp
pacholku oči vyklubal. V. Vrána vráně (čert
čertu, Hus II. 173., I. 246. ) oko nevykline.
Koll. 1. 108., Solf. Oči z hlavy v. Lom.
Takým synům oči vyklujú havrani, co česť
svojich rodiči nechrání. Na Ostrav. Tč. On
mi to vyklobá z dubu. Er. P. 52. Co se
z toho vyklube (co z toho bude). Kšá. Ledva
se vyklul ze školy a už chce jiné učiti.
Hkš., Šml. Kuřata se ze skořápek už vy-
klula. Kld. — co kde, kam. Pták vyklolal
díru ve stromě, do stromu, v kamenu dolík.
Us. Jg.

Vyklouz, a, m. Pater V. (= bývalý theo-
log, der Extheolog). Us. Ntk. Dyby sme tě
měli viděť v-zem. V Kunv. Msk. — V.,
os. jm.

Vyklouzlý, entschlüpft. Us. Dch.

Vyklouznouti, vykluznouti, vyklznouti,
zl, utí; vyklouzati, vyklouzávati, vykluzovati
= klouznutím vyniknouti, vymknouti se, utéci,
entschlüpfen, entwischen, entweichen, aus-
schlüpfen, durchwischen, durschleifen; prch-
nouti, entfliehen, davonlaufen. — abs. Ujmi
ho kde ujmi, všudy vyklouzne, jako úhoř.
Prov. — co: klzačku (klouzačku), led (klou-
zajíce se vyhladiti). Na Ostrav. Tč. — se,
co komu. Kámen se mu vyklouzl. Kom.
Slovo, čo nám vyklzne, je pánom nad námi.
Lipa 376. A v tom sa mu nohy vyklznú,
padne. Dbš. Pov. I. 345. — odkud. Ryba,
úhoř z ruky snadno vyklouzne. Us. Vy-
klouzlo mu to slovo z úst. Us. Dch. Vy-
klouzlo mu z péra vyznání. Pal. Děj. III.
2. 532. Někomu z ruky v. Kram. V. z klá-
štera (uprchnouti, vystoupiti, austreten). D.
— komu = utéci. Ros. — kdy odkud.
Všichni musejí přisahati, že v-zla jsem před
dvacíti jen měsíci ze školy. Shakesp. Tč. —
kde. Vyklznul na ledě a zlámal si nohu.
Na Ostrav. Tč. Vyklzati se na ledě. Ib.
Tč. — kudy kam. Za šťastna se pokládal,
že se mu podařilo v. horními Uhrami ku
knížeti Fridrichovi. Ddk. V. 225.

Vyklouznutí, n., das Ausrutschen, Ent-
schlüpfen.

Vyklubati, vy Vyklouti.

Vyklučení, n., die Ausrodung. V. a vzdě-
lání lesa. Ddk. IV. 323.



	968

	Vyklízený, od vyklízeti, vz Vyklizený. Vyklízeti, vz Vykliditi. Vyklížiti (vz Kližiti), ausleimen. Vykljati = vykleti, vyklíčiti. — odkud. Puk vykljati z jádra slovenskjeho. Phld. I. 2. 12. Vykljesniti = ljeskovicou, najmě na cestě uprať něpatrnjeho človeka. Na Slov. Phld. II. 2. 52. Vyklnouti, nul, ut, utí, vyklínati, durchs Fluchen erlangen; fluchen. — komu. Vy- klnu mu, až ho strela vezme. Mor. a Slov. Šd. Nic si nevyklnu. Us. Chč. 445. On mu vyklne co chvíla; On mu vyklol (vyklel) dost. Na Ostrav. Tě. — na koho jak. Strašně na něho vyklínal. Ib. Tč. Vyklobati, vz Vyklouti. Vyklockati komu = klockem (Holz- klotz) komu vybiti. Na Ostrav. Tč. Vyklofati, vz Vyklouti. Vyklofcovati = vypohlavkovati, abohr- feigen. — koho. Ros. Vyklochtati, vylokati, ausschlürfen. — co: krev. — odkud: z hrnce. Vyklokotati, -kotám a koci = klokotem vyjíti, vyvříti, aussprudeln. Bhm. Vykloktaný, -án, a, o, ausgegurgelt. V. voda. Us. — V. = vyžraný, ausgefressen. V. zuby. U Kostelce n. O. Ktk. Vykloktati, kloktám a klokci = klok- taje vyčistiti, ausgurgeln. — co: láhvici (vypláknouti), ausspülen. Us. Ústa bláznová vyklokce bláznovstvie. BO. — co odkud. Vyklokci žáby z vody. BO. Výklon, u, vn. = vyklonění. Šd. Výklonek, nku, m. = výklenek ve zdi. Vz Výklenek. Vykloniti, il, ěn, ění, vykláněti, vyklo- ňovati, hinausneigen, vor-, hervorneigen, überhängen. Us. Dch. — co, se odkud. V. se z okna, sich aus dem Fenster lehnen. Dch., Dvrs. — se kam. Stromy do druhé zahrady se vykloňují. Us. Tč. Výklop, u, m. = vyklopení, der Umsturz. Přišlo to na v. ( = k řeči, es kam anfs Ta- pet). Dch. — V. = výhřez, der Vorfall, prolapsus, ectopia. Nz. lk. V. pošvy, ma- terníku. Ja., Nz. lk. — V., v horn, die Aussturzvorrichtung, der Whipper. Hř. Vyklopati, na Slov. =vyklepati. — co z čeho: prach. Vyklopení, n., die Ausstürzung. Vyklopený; -en, a, o, ausgestürzt. V. buchty. Výklopiště, ě, n., v horn., der Absturz- platz. Šm. Vyklopiti, il, en, ení; vyklápeti, ěl, ěn, ění; vyklopovati = něco přiklopeného vyn- dati, vyhoditi, vyložiti, stürzen, ausstürzen, ausstülpen, aufs Tapet bringen. — co: věc, Dch., desátek, den Zehend stürzen (v horn. ). J. tr. V-pím to, co mám na mysli. Kos. Ol. I. 184. — co odkud: buchtu z pekáče. V. se z vozu. Us. Ještěr z jezera se v-pil. Leg. V-li mě z dostavníku. Kos. Ol. I. 183. — co komu kam. V-pil mu to na talíř, na mísu = vyčetl mu to. Us. Kšá. — co kdy. Co chvíle v-je žbánek plzeňského (pořád pije).	Vyklopkati, ausklopfen. Bern. Vyklopotiti, il, cen, ení = klopotně do- byti, mühselig erwerben, erringen. — co. Us. Vyklopýtnouti, tnul a tl, utí, stolpern, straucheln. — kde: na cestě. Us. Tč. Vyklositi = vyklasiti. Na Ostrav. Tč. Vykloť = vykleti, vyklnouti, ausfluchen. — komu. Na Ostrav. Tč. Vykloubení, n., exarticulatio, enucleatio, die Verrenkung. V. ramenné, Čs. lk. IV. 355., 367., prstu, IX. 43., palce u nohy, IX. 41., z kyčle, X. 85., paže z plece, VIII, z nártu, IX. 121., 137., 161., zaprstních kostí. X. 177. Vykloubiti, il, en, ení, ausrenken. — si co: ruku, nohu (z kloubu vymknouti). Us. Tč. Vyklouti, vykluji, ul, ut, utí; vyklíti, vy- klinouti, vykluvati, vyklovati etc., vz Klouti, mit dem Schnabel auspicken, aushacken. — co: hrušku, jablko atd. (klofáním jamku učiniti). Ros. — co komu (odkud). Čáp pacholku oči vyklubal. V. Vrána vráně (čert čertu, Hus II. 173., I. 246. ) oko nevykline. Koll. 1. 108., Solf. Oči z hlavy v. Lom. Takým synům oči vyklujú havrani, co česť svojich rodiči nechrání. Na Ostrav. Tč. On mi to vyklobá z dubu. Er. P. 52. Co se z toho vyklube (co z toho bude). Kšá. Ledva se vyklul ze školy a už chce jiné učiti. Hkš., Šml. Kuřata se ze skořápek už vy- klula. Kld. — co kde, kam. Pták vyklolal díru ve stromě, do stromu, v kamenu dolík. Us. Jg. Vyklouz, a, m. Pater V. (= bývalý theo- log, der Extheolog). Us. Ntk. Dyby sme tě měli viděť v-zem. V Kunv. Msk. — V., os. jm. Vyklouzlý, entschlüpft. Us. Dch. Vyklouznouti, vykluznouti, vyklznouti, zl, utí; vyklouzati, vyklouzávati, vykluzovati = klouznutím vyniknouti, vymknouti se, utéci, entschlüpfen, entwischen, entweichen, aus- schlüpfen, durchwischen, durschleifen; prch- nouti, entfliehen, davonlaufen. — abs. Ujmi ho kde ujmi, všudy vyklouzne, jako úhoř. Prov. — co: klzačku (klouzačku), led (klou- zajíce se vyhladiti). Na Ostrav. Tč. — se, co komu. Kámen se mu vyklouzl. Kom. Slovo, čo nám vyklzne, je pánom nad námi. Lipa 376. A v tom sa mu nohy vyklznú, padne. Dbš. Pov. I. 345. — odkud. Ryba, úhoř z ruky snadno vyklouzne. Us. Vy- klouzlo mu to slovo z úst. Us. Dch. Vy- klouzlo mu z péra vyznání. Pal. Děj. III. 2. 532. Někomu z ruky v. Kram. V. z klá- štera (uprchnouti, vystoupiti, austreten). D. — komu = utéci. Ros. — kdy odkud. Všichni musejí přisahati, že v-zla jsem před dvacíti jen měsíci ze školy. Shakesp. Tč. — kde. Vyklznul na ledě a zlámal si nohu. Na Ostrav. Tč. Vyklzati se na ledě. Ib. Tč. — kudy kam. Za šťastna se pokládal, že se mu podařilo v. horními Uhrami ku knížeti Fridrichovi. Ddk. V. 225. Vyklouznutí, n., das Ausrutschen, Ent- schlüpfen. Vyklubati, vy Vyklouti. Vyklučení, n., die Ausrodung. V. a vzdě- lání lesa. Ddk. IV. 323.