sb157-05 0..8296

969

Vyklučený; -en, a, o, ausgerodet. V. los.

Vyklučiti, na Slov. vyklčiti, vyklučovati
= vykopati, ausgraben, ausroden, ausstok-
ken, ausrotten. Jakož od starodávna vy-
mezen jest ten lán a vyklučován (ausge-
steckt). 1435. Gl. 372. — co: les (planiti).
Šf., Zlob. V hory. Sl. let. II. 142. V. klu-
čovaniny. 1546. Tč. A již větší díl téhož
lesu vyklučíc na roli k užitku svému obrá-
tili. List z v. 1592. — co odkud: z rolí.
Kom. — co komu. Dává tři lány z lesa,
aby sobě to vy planil a vyklučil. Arch. II.
446. — co kde. Kusy, které sobě v našich
lesích vyrúbati a vyklučovati mají. List z r.
1495. Tč.

Vyklučkovati = vykličkovati. — se od-
kud: z něčí společnosti, z nesnáze, sich
herauswinden. Na Ostrav. Tč.

Vykluditi = vykliditi, ausräumen. Na Mor.
a ve Slez. KIš. a Tč.

Vyklukovati si co nač: kyj na záda,
durch Büberei, Herumlaufen und Treiben
sich zuziehen, gewinnen. Us. — se = vy-
běhati se, genug herumlaufen, Büberei trei-
ben. Ros.

Vyklupati, vyklupovati = vyklepati, aus-
klopfen. — co z čeho: knihy z prachu. Na
Mor. a ve Slez. Tč., Klš.

Vyklusati, sám a ši; vyklusávati, vy-
klusovati. Vyklusal odtud — klusem odjel,
heraustraben, hervortraben. — koho: koně
(klusem projeti, ein Pferd tüchtig austraben).
L.

Vykluznati = koni uzdu z huby vzíti,
aby mohl zráti. To nestojí za vykluznání
(= za to, aby se člověk do toho dal).
U Vys. mýta. Hrp.

Vyklý =zvyklý, gewohnt. Krok. I. d. 4.

Vyklzati, vyklznouti= vyklouzati, vy-
klouznouti Na Mor. a Slov. Tč., Šd.

Vykmásati, vykmásiti, vykmásnouti = vy-
trhnouti, herausreissen. Ma Mor. a Slov —
co: vlas, řípu. Vck. Vykmásl mi z odolka
(z límce) kus sukně. Mor. Šd.

Vykmeniti, il, ěn, ění, vykmenovati=
vyklučiti. Na Slov.

Výkmih, u, m,. V. skrčmo za rukama,
die Hockwende. Čsk.

Vykmíniti co = vyciganiti, šidbou si
získati, erlisten. —si co na kom. Na
Mor. Šd., Tč.

Vykmítati, vykmitnouti, herausschim-
mern. — odkud. Plaménky vykmítaly ze
země. Us. Tč.

Vykmotřiti, il, en, ení, durch Pathschaf-
ten erlangen. — si co. Us. — V. = přestati
býti kmotrem, aufhören Pathe zu sein. Born.

Vyknězovati = přestati knězem býti,
aufhören Priester zu sein. Plk.

Vykněžiti = z kněžství vyzouti, entprie-
stern. D.

Vyknihařiti, il, en, ení, durch Buchbin-
derei o. Buchhandel erwerben. — si co. Us.
— Vyknihařil = přestal knihařiti, aufhören
Buchbinder o. Buchhändler zu sein. Bern.

Vyknísati, vyknisovati, na Slov. = vy-
kývati, vyklátiti, vyvaliti, ausschütteln, aus-
wackeln; se. Bern. — se kdy odkud. Po
psote, po biede vyknísali sa z mesta von.
Dbš. Pov. VI. 33.

Kottfův Česko-něm. slovník. IV.

Vyknošiti, hervorstrecken. Na Slov. Ssk.

Vykňoukati, sich durchs Winseln zu-
ziehen. — si co. — se = vykňučeti se. Mor.
Tč.

Vykňourati si co na kom, erwinsein:
na matce.

Vyknouti, knul a kl, ut, utí, zastr. m.
yknouti od uk v učiti. Ht., Bž. 48. V. =
přivyknouti (čemu), etwas gewöhnen.

Vykňučeti se, el, en, ení, sich auswin-
seln. Us. Tč.

Vykobercovati = vybiti, abprügeln. —
koho. Však já ty fagan y zas jednou vy-
kobercuji. V Kunvald. Msk.

Vykocený; -en, a, o, beim Umwerfen
aus dem Wagen usw. hinausgeworfen. Vz
Vykotiti.

Vykodkodáčiti = vykodkodákati. Bern.

Vykodkodákati, ausgackern. — co =
vytlachati, ausgackern, ausplaudern; na
Slov. = vyžebrati, erbetteln. Bern. — si co.

Vykodlučený; -en, a, o = oddelený. —
od čeho. V-ný od hřiešnikóv (segregatus).
ZN.

Vykodlučiti, il, en, ení = odděliti, vy-
mísiti (zastr. ), absondern. Cf. Rozkodlučiti.
— koho. Kteříž rukú a jazykem vzchlemcí
vody, jako sú obykli psi chlemtati, v-číš je
různo (separabis). BO. — odkud. V-čil jsem
vy z jiných ludí; V-li sú všelikého cizo-
krajnieho z Izrahele. BO. — kde. Vyko-
dlučte u vás prvnie úrody (oddělte prvo-
tiny). BO.

Vykodrcati = kodrcáním vytřásti, aus-
schütteln. Jg.

Vykohátiti, il, cen, ení = vyliti ze skle-
nice, aus dem Glas hinausgiessen. — co.
Na mor. Valaš. Vck. — V. se == zdlouha
se vypraviti, langsam sich bereit machen.
To je doba, nežli se vykohátíš. Us. u Kr.
Hrad. Kšť.

Vykohrtiti, il, cen, ení = vykohátiti (vy-
liti). Na mor. Val. Vck.

Vykojiti, il, en, ení; vykájeti, el, en,
ení; vykojovati, aufsäugen, gross säugen. —
co: dítě. Jg.

Vykokrhati, vykokrhávati, er-, auskrä-
hen. Ten kohout si vykokrhává. Ros. —
V. = vykvákati, vybleptati, ausplaudern. —
co komu. Us. Kšť. — co. On již vyko-
krhal (i. e. poslední); Kohout už druhou
hodinu vykokrhal. Us. Tč.

Vykoktati, vykoktávati = koktavě vy-
mluviti, aus-, herausstottern. — co. To trvá,
než on něco vykoktá! Us., Ros. Než slovo
vykoktá, potřebuje půl hodiny. Us. Tč. —
jak. Nekolko slov po maďarsky vykoktal.
Lipa 18tí. Vykoktali odvěť (odpověď) ze své
tísně. Čch. Mch. 18.

Vykolácati = kolácaje vytáhnouti. Já
ten kůl v-cám. Na Mor. a Slov. Šd.

Vykolářiti, il, en, ení = kolářstvím zí-
skati, als Wagner erwerben. — si co. Us.

Vykolati = vykláti. Na Slov. Ssk.

Vykolčiti, vykolčovati = vyklučiti. —
co. Teraz choď na dúbravinu a vykolčuj
tam tú chrastinu. Lipa II. 308. (Šd. ). Skal-
natý a trním zarastený briežok, vemi si za
dvermi motyku a vykolčuj mi ho a vysaď
viným kmenom. Dbš. Pov. I. 40. (Šd. ).

272