sb157-05 0..8296

970

Vykolébati se, sich schleppend fort-
bewegen, schwerfällig vorwärts kommen,
watscheln. Než on se vykolébá. Us. Šd. Vz
Vykolíbati. Vz Vykolíbati.

Vykoledovati si co = koledováním si
získati, durch die Koleda bekommen. Ros.

— si co kde: po statcích, u souseda atd.
Us. Tč. — co na kom = vyzvěděti, er-
fahren. Kdyby to mohl nějak na něm v.
V Kunv. Msk.

Vykoli, vykůleš atd. vz Vykláti.

Vykolíbati, vykolébati = kolébaje vy-
hoditi, auswiegen. Us. Tč. — co odkud:
kůl ze země, auskegeln. — se komu: zub
se mu vykolíbal. Na Ostrav. Tč.

Vykolíkovati, vykolíčkovati, auspflöcken,
auspflöckeln, abpfählen. Nz. — co: pole.
Us., půdu (k vinici). KP. V. 165.

Vykolísati, auswackeln, auskegeln. —
co: strom. U Uh. Hrad. Tč.

Vykoliti, il, en, ení = kolím vysaditi,
auspfählen. — co: břeh. — co kde k če-
mu: místo na břehu k prádlu. — V. = za-
okrouhliti, abrunden. — si co: statek. Na
Ostrav. Tč., Zlob.

Vykolkati = vyvříti, ausschliessen. Slov.

Vykolkovati = vykolíkovati. Ssk.

Vykolomaziti, il, en, ení, ausschmieren.

— co odkud. Už sme z kolomaznice všecku
kolomaz v-li. Us. Šd.

Vykolotiti, il, cen, ení = vyhoditi. —
co čím: V-til to tam lopatou. Na Slov.
Dbš. Obyč. 57.

Vykolupiti se, il, en, ení = zvrátiti se,
skáceti se s vozu, vom Wagen herabfallen.
Vký.

Vykolysati = vykolíbati. L.

Vykolytati = hýbaje vyviklati, auswak-
keln, auskegeln. — co čím: zub prsty. Na
Ostrav. Tč. — co odkud: kůl ze země.
Ib. Tč.

Vykominíčiti, il, en, ení, als Kamin-
feger erwerben. Jg.

Vykomizati = vyčítati, vorwerfen. U
Opavy. Pk.

Výkon, u, m. = vykonání. V. = činnosť
n. práce okamžitá a pomíjející, k jejímužto
provedení potřebujeme jen málo času. Blř.
Die Leistung, der Vollzug, die Verrichtung,
Funktion, Vollziehung, Operation, der Voll-
zug, Process, Effekt, Akt. J. tr., Nz., Nz.
lk., Šp. Dobré v-ny zpěváků. Dch. V. du-
chovenský, Er.; v. počítací naznačiti. Nz.
Sněm může též svolán býti k mimořádnému
zasednutí, aby se předsevzaly zvláštní vý-
kony. ŘZ. 1850. V. soudní. Pr. V. jednání,
der Vollzug des Geschäftes. Us. Výkonu
schopný, operationsfähig; v. věcný, sachliche
Leistung. V. vojenský, soudní, Akt. Čsk.,
J. tr. V. kněžský, priesterlicher Akt. Šd.
V. umělecký, die Kunstleistung, právní,
Rechtshandlung, obrovský, Riesenleistung,
v. na jevišti; v. herce divadelního, zpěváka,
Leistung, umělce; v. poučný, der Informa-
tionsprocess; v. v divadle. Dch. Mlčely jsou
všecky kněžské v-ny; Výkony kněžské mu
byly odňaty; Tvrdými slovy jal se vytý-
kati nenáležitosti takového v-nu. Ddk. II.
240., 336. (Tč. ). V. duševní. Mus. 1880. 184.
V. přímý, prostředečný n. zprostředkovaný.

Dk. P. 153. V. algebraický, početní, přímý
(sčítání, násobení n. zmocňování) a zpětný
(odnímání a dělení); v. skládací. Šim. 9.,
49., 177. Výkon exekuční, der Exekutions-
schritt. J. tr. Výkon naznačený, angezeigte
Operation; v. lučebný, chemische Operation.
Nz. V. dvojitý, der Doppeleffekt; v. čistění,
der Reinigungseffekt, vedlejší, die Neben-
leistung; v. stroje, die Leistung der Ma-
schine, konečný, die Schlussoperation, v.
vydělání, die Gerbeoperation, v. listu, die
Blattfunktion. Šp. V. služební, Dienstge-
schäft, Čsk., exekuční, Exekutionsschritt.
Šp. Znamení (signál) k v-nu, das Ausfüh-
rungszeichen. Čsk. V. smyslový, die Sinnes-
funktion. Nz. lk. Víra jest první v. nábož-
nosti; Kázání jest v. posvětný; V. vněšný
a chirurgický; Výkonové pokání lidského;
Veškery věci jedním v-nem od otce a syna
spolu učiněny byly; Soud ten jest poslední
v. vykupitelský; V. úřadu kněžského. Sš.
I. 57., 142., II. 97., L. 133., J. 14., 90., 217.
(Hý. ). V. služby, die Dienstverrichtung. Šp.

Vykonací, exekutiv. Šm.

Vykonač, vykonávač, vykonavač, e, m. =
vykonatel. Bern.

Vykonalný = vykonatelný. L.

Vykonalý = stalý, geschehen, ausge-
führt. V. práce. V.

Vykonání, vykonávání, n., die Beendigung,
Verrichtung, Ausführung, Ausrichtung, Voll-
ziehung, Vollbringung, Bewirkung, Voll-
streckung, der Vollzug. Jg. V. velikých
činů; to není k v. D. Něco k v. poručiti.
V. Úmysl svůj k v. přivésti. Dvě kron.
Vykonávání soudu. Mus. Dání statku pod
výminkou, kterážby k vykonání nepřišla,
může zase odvoláno býti. Kol. 47. Aby to
dobré začaté mohlo k svému v. přivedeno
býti. Vz konec. Er. Po v. pohřbu. Flav.
V. zločinu. J. tr. V. nálezů soudních. Šb.
Úmyslové k vykonání ještě nepřišli. Bdž.
169.

Vykonaný; -án, a, o, vollführt, ausge-
führt, vollendet, abgeschlossen. Korunování
na království na Vratislavu vykonané ne-
mělo leč polovičatý výsledek. Ddk. II. 314.
Keď už bol celkom vykonaný a už len tak
jachtal, zavolal na Janka. Dbš. Sl. pov. I.
502. To dokonale chceme a nařizujeme, aby
budoucně každý kup, ačkoli vykonaný (ab-
geschlossen). Pam. Val. Meziříčí 133. —
čím. Dráha pohybem vykonaná. ZČ. I. 105.

Vykonatel, e, m., der Vollführer, Voll-
strecker, Exekutor. Nz. V. závěti. Dch. V.
papežského rozsudku. Ddk. III. 126. Vz
Vykonač.

Vykonatelný = výkonný, vollziehbar.

Vykonati, vykonávati = ke konci přivésti,
dokonati, zu Ende bringen, enden, beendi-
gen; učiniti, udělati, verrichten, vollziehen,
zu Stande bringen, aus-, vollführen, voll-
bringen, ausrichten, ausüben, bewerkstelli-
gen. V. — co. Obcování ženské (= s žen-
skými) rychle život člověka vykonává (= do-
konává). Krab. V. (učiniti) práci, poručení,
rozkaz, poslední službu někomu, povolání
své, svou přípověď, žádosť, prosbu, cestu,
V., ukrutenství, Us., své vášně, Br., svou
povinnosť, pokání, kšaft, skutek, čin, něco