sb157-05 0..8296

972

Vykontrfektovati = vylíčiti, vypodob-
niti, abkonterfeien. — koho. Mus. 1880.
450., Kom. L. 27. 4.

Výkop, u, m. = důl vykopaný, die Grube,
der Einschnitt. Dráha hlubokým výkopem
protíná potok. Zpr. arch. VII. 27. — V. =
co se vykopává, das Fossil. Soli a jiné v-py.
Plk.

Vykopání, n., das Ausgraben. Času více
neměl k v. nových příkopů. Ddk. IV. 213.

Vykopanina, y, f. = vykopaná věc, eine
ausgegrabene Sache.

Vykopaný; -án, a, o, ausgegraben. V.
příkop, zem. Dch., Šp.

Vykopati; vykopnouti, pnul a pl, ut, utí;
vykopávati, aus-, aufgraben, auswerfen. —
co (komu): hrob. Ros., studnici, V., jámu,
příkop, Us., strom, poklad, D., kořen, Jel.,
loukoť (na spodní podduté straně vysekati,
vystrouhati teslicí), Us., Dch., lišku. Šp.
Vykopnouti někomu oko. Ros. Kráva vy-
kopla mně hrotek (krajáč). Us. Šd. Všeci
řepko vekupali, me sme ešče nezačali. Brt.
P. 110. Řepy v. 15 záhonů. Arch. V. 556.
Tělo mrtvé nebožky pohřbené v-li. Dač. I.
220. — čím: motykou. Us. Vykopú mi
jamu vojáci šablami. Sl. ps. Tč. A ona je
ferina, popadla motyku: jestli ješče hubú
hneš, hned tě ňú vykopu. Sš. P. 665. V.
něco nohou. Us. — co, se odkud (čím).
V. Rudu z dolů v. Us. Nyní by se rád
svýma rukama z hrobu vykopal. Haj. V.
někoho z hrobu. Er. P. 470. V. kobzole na
zimu ze země; V. někoho z jizby. Us. Tč.
— jak. V. jámu hluboko. Us. V-li jámu do
půl pasu. Sl. spv. IV. 130. Vykopal to až
na doktora (stal se doktorem, ale jen bídně).
Us. v Kunv. Msk. — co komu kde. Na
tech křížných cestách hrob mně vykopajte.
Sš. P. 181. — komu kam. Vykopu ti do
řiti a vyhodím tě ven. Mor. Šd. — proč.
Odměnou za mou práci rádi by mne teď
vykopli. Us. Dch.

Vykopávač, e, m., der Ausgräber. V.
lišek, der Fuchsgräber. Šp.

Vykopávání, n., vz Vykopati. V. pří-
kopu, pokladu, stromů atd. Us.

Vykopávatel, vykopavatel, e, m. = vy-
kopávač.

Vykopávka, y, f., die Ausgrabung. V.
země. Zpr. arch. XII. seš. 1. V. na zdě skle-
pové. Us.

Vykopčiti, il, en, ení, aufhäufeln. — co:
seno. Us. Mají takovou různici ukliditi, v-ti,
vyměřiti a strany upokojiti, auskopitzen.
Zř. zem. op. a rat. 1562.

Vykopečkati co: kobzole (= okolo nati
pěkné řádky udělati). Na Ostrav. Tč.

Vykopiti, il, en, ení = kopy udělati, auf-
häufeln. — se = vyvýšiti se, sich aufhäu-
fen, sich erheben. — se kam: hora do
povětří se vykopila. Krok. — se kde: na
povrchu.

Vykopnati se (o sněhu), locker werden.
Až se vykopná, budeme orati. Cf. Až sníh
vykopná. Na Ostrav. Tč. Už se vykopnívá
(už sníh taje a tu a tam viděti zemi). U Vy-
sokého. Dch.

Vykopnívati se, vz Vykopnati se.

Vykoprtnouti, herausstraucheln. — co:

kozla (= převrátiti, einen Burzelbaum ma-
chen). Na Ostrav. Tč.

Vykoptiti, il, ěn, ení, mit Rauch anfül-
len. Jg.

Vykopytiti se, il, ění, den Hornhuf ver-
lieren, auslaufen. L.

Vykorábiti, il, en, ení = z něčeho ko-
rábů nadělati, aushöhlen. Vz Vykorbeliti.

Vykorati = vysušiti, austrocknen. — co.
Slunce semeno vykoralo.

Vykorbačovat = vykarabačovati, kara-
báčem vyšlehati, auskarabatschen. Phld. II.
2. 51., v již. Mor. Šd.

Vykorbeliti, vykorbelocati = vykorábiti.

— co komu kde. Kozy nám na poli všecky
dyně, řepu vykorbelily. Mor. Šd., Kčr.

Vykořenění, n., die Entwurzelung, Aus-
rottung. V. náboženství. Lpř. Dj. I. 38. Aby
zlost! svou očím světa skryli, za vůdce si
Slavy zněmčilé k v. všech vyvolili. Koll.
I. 116. Aby kardinal vydal kříž na v. Če-
chóv. Let. 83. — V., die Auswürzung.

Vykořeněný; -ěn, a, o, entwurzelt, aus-
gerottet. Vz Vykořeniti. — V., aus-, durch-
gewürzt.

Vykořenitel, e, m., der Ausrotter. Jg.

Vykořeniti, il, ěn, ění; vykořeňovati =
s kořenem vytrhnouti, shladiti, ent-, aus-
wurzeln, ausrotten. V. — abs. Zvyklosť
druhé přirození, kteréž se těžce vykoření.
Prov. Zrno, vržené třeba i za let nejútlej-
ších, nedá se častokrát v. Bes. ml. (Tč. ). —
co: neúrodný strom, zlý zvyk, Kom., lidi,
Har., hřích. Jel. V. nemravy. Us. Páni dě-
diční to město v-li. Let. 33. Zlé podezření
jen smrť v-ní. Na Mor. Tč. — co (kde)
jak: z kořen, z gruntu. V. Začali jsme ve
jménu Páně vší silou vykořenovati neřesti
mezi kněžstvem. Ddk. III. 113. Zvyklosť,
druhá přirozenosť slúží náchylnosti, kdo ju
z gruntu v-ní, hoden uctivosti. Na Mor. Tč.

— co odkud. Předsudky z mysli. Kram.
Lásku ze srdce v. Kká. Td. 301. Silný vítr
všecky stromy v-nil ze země. Us. Tč. —
kde. Sv. Štěpán si umienil v. v Uhrách
církev východní. Lipa 9. — V., auswürzen.

— co: těsto.

Vykořeňování, n., vz Vykořenění. V.
v mathem. = dobývání kořene. Šim. 128.

Vykorhelovati, aufhören zu saufen. Bern.

Vykořistění, n., die Ausbeutung. Dch.

Vykořistěný; -ěn, a, o, ausgebeutet.

Vykořistiti, il, ěn, ění, vykořisťovati =
kořisti nabyti, durch Raub, Erpressung an
sich bringen, ausbeuten. — co kde, kdy:
v nepřátelské zemi, ve válkách. Us. — jak.
Nepřítomnosť biskupa v-stil ve svůj pro-
spěch. Ddk. V. 69.

Výkořistné právo, das Exploitations-
recht. Dch.

Vykořisťování, n., die Ausbeutung.

Vykořisťovaný; -án, a, o, ausgebeutet.

Vykorytiti, il, cen, ení = na koryto vy-
dlabati, vykadlubiti, aushöhlen. — co: to-
polové dřevo; Voda louky vykorytila (na-
dělala v nich stružek). Na Ostrav. Tč.

Výkos, u, m., ein ausgemähter Platz.
Stoja na svém záhoně nedělej výkosů do
druhého záhona. Na Ostrav. Tč.