sb157-05 0..8296

974

pokáním svatým sobě navraťme; V. zavá-
zaného, žalářného. Hus I. 127., 180., II. 269.

— co, koho čím: penězi, placením. D. V.
mír penězi. Šb. Propuštění své dvěma sty
tolary v. Mus. 1880. 33. Svou krví někoho
v. Smil v. 1910., Hus II. 405., III. 268., Kat.
1304., Gh. Aby almužnami své hřiechy vy-
kupovali. Hus II. 345. Nenie ižádné od-
měny, jíž by duši vykúpil na věky zatra-
cenú. Hus III. 192. V. někoho zlatem. Št.
Kn. š. 185. — čím kde. Lomnice bránila
se devět měsíců, až ji pan Oldřich 500 ko-
pami gr. čes. u posádky její táborské vy-
koupil. Pal. Děj. III. 3. 172. — co, koho,
se odkud (z čeho, od čeho). Apol. Od
nepřátel. V. se od žencův. Šp. Abychom
z hříchu byli vykoupeni, sám se ráčil za
nás dáti. Št. Že jsme z hříchu vykoupeni.
BR. II. 647. a. Hrad z cizích rukou v. Us.
Tč. V-pil je z otroctví a ze služby zákona.
Sš. II. 45. Půl příjmů vykoupí vás jistě
z vězení. Kká. Td. 291. Přese všecko na-
máhání sv. Vojtěch nebyl s to, aby v-pil
otroky z rukou židovských. Ddk. IV. 182.
A ta krev nás vykúpila z muk velikých,
z honícího pekla. Sš. P. 68. Děkuju ti,
moja milá, že's mia z pekla vykúpila. Ib.
112. S takovú výminkú, abychom od nich
zbožie vykúpiti nemohli. Arch. IV. 373. V.
někoho z věčné smrti. Výb. II. 24. Gika
zajaté od Tatarů vykupoval. Koll. I. 247.
A ny z pekla vykúpiti. Hr. rk. 165. Čím
se z věčného zatracení v. bude moci? BR.
II. 74. a. Nech junače mladé síly vykúpia
z biedy rod milý. Sl. ps. Tč. Od hřiechu
ho vykúpil. Hus I. 315. Od smrti nás vy-
kúpil; Aby je z smrti vykúpě jim věčné
královstvie dal. Hus I. 409., II. 6. (Tč. ). —
koho (gt. šp. m. akkus). V. zadlužených
lidí (šp. m.: zadlužené lidi) z poroby. Brt.

— jak. Draze's nás vykoupil. Hus III. 263.
Draho's vykoupil mou duši. Sš. P. 58. —
co komu (= věci od někoho již zamluvené
skoupiti). Masar hradecký našim tele vy-
koupil; Tatíček měli dřevo v lese vycej-
chované a potom tam šli Jurečka a v-li jim
to. Slez. Šd. Tři groše dali (pokutou), kteří
se ve vsích předkupovali aneb když jeden
druhému vykoupil. Pam. Val. Meziř. 220. —
se čeho. Nelze se smrti v. Cf. Zbaviti,
Sprostiti. V.

Vykouření, n., die Ausräucherung.

Vykouřený; -en, a, o, ausgeräuchert, aus-
geraucht. V. tabák.

Vykouřiti, kuř, kouře (íc), il, en, ení;
vykuřovati = kouřením zpotřebovati, durchs
Rauchen verbrauchen, aufrauchen; uvnitř
nakouřiti, ausräuchern, ausrauchen, beräu-
chern; kouřem vypuditi, ausrauchen; se =
kouřem vyjíti, ausdampfen, verrauchen; pře-
stati kouřiti, aufhören zu dampfen, zu rau-
chen. Jg. — co, koho: pět doutníků, ka-
didlo v. (kouřením zpotřebovati); v. všechny
pokoje, Ros., hroby, Br.; včely (kouřem
vyhnati), Us., ocet (v páru obrátiti). Vys.
Aha, povedá, to tu bude iste dáky čert
v tom popeli, ale počkaj, však ho já vy-
kúrim. Dbš. Pov. I. 490. — co kdy. Za
den 5 cigar v. Us. Tč. — se komu. V-la
se mu zlosť. Dch. — koho, se odkud.

Lišku z díry v. Ros., Šp. Pára z těla se
vykuřuje. Krab. Smrad jalovcem, františkem
z jizby v. Us. Tč. Vykúrili ho z domu;
Vykúril ho od seba. Mt S. Až se mu to
z hlavy v-ří. Us. Šd. — co čím: pokoj
kadidlem, františkem. — co kde (jak):
ocet na střepě. Vys. Ať se sůl vykouří na
pánvi do sucha. Vys. Vůně se lehko v-ří,
verflüchtigt leicht. Us. Tč. Otevři okno, až
se dým vykouří. Us. Tč. — se. Uhlí se
vykouřilo (přestalo kouřiti). D.

Vykousání, n., das Ausbeissen.

Vykousaný; -án, a, o, ausgebissen, aus-
gefressen, ausgenagt. V. listy šalvěje mou-
řeninky (po kraji n. na konci opatřené zuby
drobnými nepravidelnými). Rst. 518.

Vykousati, kousám a kouši; vykousá-
vati, vykousnouti, snul a sl, ut, utí; vykuso-
vati = kousáním dobyti, herausbeissen; kou-
saje vypuditi, aus-, heraus-, wegbeissen. —
co, koho, se odkud: jádro ze skořepky
v. (kousáním dobyti). Us. Pes psa z cizího
domu vykouše (kousáním vypudí). Us. Vše-
cky z úřadu, z domu vykousal (sočením,
vaďěním atd. vyhryzl, vypudil). Us. V. ně-
koho ze služby, verdrängen. Us. Šd. V-li
by mě odtamtud, kdyby mohli. Us. Myš
z pasti se vykousala. Us. Ten se ze všeho
vykouše (vyseká, vyprostí). Us. Pes z pro-
vazu se vykousal. Us. Tč. — co komu.
Vykusíš mi dlaň? Na Ostrav. Tč. To robsko
by čertovi dušu vykúsalo, také má zuby!
Ib. Tč.

Vykoušeti, vz Vykusiti.

Vykouti, vz Vykovati.

Vykoutkovati se = vysaháleti, genug
faulenzen. Ros.

Vykouzlení, n., die Hervorzauberung.

Vykouzlený; -en, a, o, hervorgezaubert.
Jezero-se svými malebnými břehy rozkládá
se jako v. ráj před zrakem mým. Ddk.

Vykouzliti, il, en, ení; vykuzlovati =
kouzlem způsobiti, hervorzaubern. — co
kam. Před oči krajinu si v. Hrts. Stud
v-zlil jí růže na tváře. Us. — co odkud,
kde: z pouští, na pouštích ráje v. č. Malíř
krásnou krajinu na plátně vykouzlil. Us.
Před ním ruce moje vykouzlily z půdy
skalní sad. Čch. Mch. 56. — si co. Us. Vlč.

Vykování, n., die Aushämmerung. V.
kovu. ZČ. I. 238.

Vykovaný; -án, a, o, ausgehämmert, ge-
schmiedet. Us.

Vykovatel, e, m., der Schmied. Bern.

Vykovati; vykouti, vykuji, ul, ut, utí;
vykovácati, aus-, verschmieden. — co: že-
lezo (nakovati, ukovati; 2. kováním vypo-
třebovati). Ros., Jg. Dýmky dřevené v., aby
neshořely; v. díru. Us. Tč. — co komu.
Vykul si za den dva zlaté. Us. Šd. — co
čím kde: kladivem na kovadlině.

Vykožovati, mit Mörtel bewerfen, an-
streichen. — co: dům, stěnu. Na Slov.
Bern.

Vykožusiti = vybiti. Na Slov. Bern.

Vykrabati, vykrabatiti, il, cen, ení, fur-
chen, runzeln. — co. Starosť obličej jeho
v-tila. — co proti komu: čelo. Na Ostrav.
Tč.