sb157-05 0..8296

976

Vykrejdovati = vykřidovati.

Vykřepčiti se, il, ení = vytancovati se,
genugsam tanzen. Ten se na posvícení vy-
křepčil (vytancoval)! Us. Jg., Bern.

Výkres, u, m. = vyhresení, vykreslení,
der Abriss, die Zeichnung, das Dessin. Vý-
kresy se rozdělují na patero: první náčrtky
(skizze, croquis), provedené výkresy, studie,
akty a kartony. Prvními náčrtky nazývají
se nápady, jaké umělec naznačuje na papíře,
by dle nich obmyšlené dílo provedl. Pro-
vedené výkresy slovou ony, jež jsou bedlivě
a do podrobna vypracovány. Studie říkáme
výkresům zhotoveným buď dle přírody aneb
dle sádrových modellů (hlavy, nohy, ruce
i celé postavy; výkresy šatů, stromů, zvířat,
květin, krajin). Akty slovou figury kreslené
v malířských akademiích dle živého vzoru
(modellu). Kartony jsou nákresy na šedém
n. bílém papíře velikosti malby, jakáž podlé
nich má býti provedena. S. N. V. křídový,
die Crayonzeichnung, pérem (perový), die
Federzeichnung, vrchu, die Berg- (v geom. ),
od ruky, die Freihandzeichnung, historický,
historische Z., tvrdý, hranatý, hart; měkký,
weich; okrouhlý, stavitelský, architektonisch,
tušovaný, getuscht. Nz. V pérový. NA. I.
59., 42. V. polohopisný, der Situationsplan.
J. tr. Kniha s mnohými výkresy, mit vielen
Illustrationen; v. uhlem, die Kohlenzeich-
nung, chybný, die Verzeichnung, Dch., dle
vzorku, die Modellzeichnung. Šp.

Vykřesání, n., das Aushauen. V. mlýn-
ského kamene. Us.

Vykřesaný; -án, a. o, ausgehauen. —
z čeho: z kamene. — kde. Kameň, na nomž
je vykresaný baranek boží. Sl. let. I. 210.

Vykřesati, křesám a křeši; vykřesnouti,
snul a sl, ut, utí, vykřesávati, ausschlagen;
ausschnitzeln (na Slov. ). — co: kámen mlýn-
ský. Us. Kameník vykřesal kříž, sloup. Us.
Šd. Mal'ári ťa malovali, kresači ťa vykresali.
Sl. ps. 338. — koho = vycvičiti, vycepovati,
abrichten, abhobeln. Us. — co odkud: z ka-
mene jiskru, Us., oheň. Ben. Čtverhraný
kámen z kulatého v. Us. Tč. Vyučoval ho
otec a vykresal z neho poriadného a sta-
točného šuhajca. Dbš. Pov. VII. 74. Ale ti
veru z milých kráľevičov nič nemohli vy-
kresat. Dbš. Pov. I. 286. — komu = vyna-
dati, aufheissen, aushunzen; vybiti, abprü-
geln. Us. — se = vycvičenu býti (pass. ),
sich abschleifen, abhobeln, 2. vyjíti, vyvá-
znouti, ent-, herauskommen, davon kommen,
sich erholen. Ros. — se z čeho: z nemoci.
Ros. Snad se z těch chlapců něco hodného
v-še. Němc. Ešte sa z neho šuhaj vykreše.
Mt. S. I. 105. Až sa ta lavečka z bramora
vykřeše. Sš. P. 353. — čím. V. něco kře-
sadlem; oheň z křemeňa klepadlem. Na
Ostrav. Tč.
Vykreskovati, ausstreicheln. L.

Vykresliti, vykresiti, il, en, ení; vykre-
slovati, vykresovati = vyrýsovati, aus-, ab-
zeichnen, abreissen. Vz Výkres. — co čím
kde, s kým: s kollegou obraz tužkou na
papíře. V. něco křidou, abkreiden. Šp. —
co k čemu: ke zkoušce. Vz Kresliti.

Vykrhati se = vykašlati se, sich aus-
husten. — z čeho. On pořád ještě krhá.

kdyby se z toho vykrhal, tož by ho ani
nepchalo. Slez. Šd.

Vykrchlati, vz Vychrchlati.

Vykřibiti, il, en, ení, vykřibovati se,
Aeste bekommen. Vrbu zetni na jaro, ona
zase se na leto v-bí; Zelí už se vykřibilo
(dostalo listy). Na Ostrav. Tč.

Vykřičený; -en, a, o, ausgeschrieen, ver-
rufen, übelberüchtigt. Obíralka (vesnička
v Klatovsku) jest široko daleko v-ná. Ft.

Vykřičeti, el, en, ení; vykříkati, vykři-
knouti, knul a kl, ut, utí; vykřikovati = kři-
kem vyvolati, vyhnati, herausschreien, schrei-
end hervorrufen; křikem se ohlásiti, aus-,
aufrufen, aufschreien; křikem dostati, er-
schreien, durchs Schreien erhalten; rozkři-
četi, rozhlásiti, ausschreien; provolati, aus-
schreien, kund machen. — abs. Vykřiko-
vala, že jí je najvěc lúto tych chudobných.
Slez. Šd. Někdo tu vykřiknul. Us. —co,
koho. V-knu tuto řeč. Jel. On to vykřičel
(rozhlásil). Ros. Již to biřic v-čel (provolal).
Ros. — koho, se odkud. Někoho z ho-
spody, z domu, Us., se z vězení. Solf. —
komu = vyláti, ausschelten. Na Ostrav. Tč.
— sobě vykřikovati. Ros. — na koho vykři-
kovati, Jemanden laut schimpfen. Lom. —
co na kom (dokřičeti se čeho). Ros. — jak:
bolestně, pronikavě v-knouti. Us. Dch. —
proč: bolestí. Dch., Us. Šd. — koho čím:
zlodějem. Us. Brt. — co kde. Co doma
slyší, všecko na ulici vykřičí. Us. Tč. —
koho zač. Lid mne vykřičí za původkyni.
Ehr. 176. Liturgie slovanská za nezákonnou
vykřičena. Ddk. I. 202. — se = křikem se
unaviti, sich ausschreien; křikem ven se do-
byti, durchs Schreien loskommen; hlas svůj
křikem zlepšiti, schreiend seine Stimme ver-
bessern; dokřičeti se, aufhören zu schreien.
Us. Jg.

Výkřičník, u, m, das Ausrufungszeichen.

Výkřidlí, n. A napřed v. aby jeden vedl
z pravé strany a druhý z levé, aby se ohlé-
dali jeden na druhého, aby nezúžovali ani
šířili, nežby bylo v tref, aby zároveň vojsko
táhlo. Mus. 1828. 2. 18. Die Wagen, welche
in zwei Reihen (Flügeln) fuhren, innerhalb
deren das hussitische Heer marschirte. Cf.
Okřidlí. Gl. 372.

Vykřidovati, mit Kreide bekritzeln. —
co. Us. Tč.

Výkřik, u, m. = vykříkání, vykřiknutí, der
Aufschrei, Schrei, Ausruf. V. bolesti, bolestný,
podivení, hrůzy, děsný, der Schreckensruf,
Dch. Us. Strany přísloví vz: Basa, Čert,
Konopí, Kozel, Krkavec, Mák, Nežť, Rána,
Ryba, Strach, Vlk, Voda, Žid. — U vý-
křiku jest genitiv: Ach mého hoře! Vz
Genitiv (příčiny).

Vykříkati, vz Vykřičeti.

Výkřikník, u, m., das Empfindungswort.
D. Cf. Výkřičník.

Vykřiknouti, vz Vykřičeti.

Vykřiknutí, n., der Aufschrei, Ausruf.

Vykřikovatel, e, m., der Schreier, Aus-
rufer.

Vykřikovatelka, y, f., die Schreierin,
Ausruferin. Šm.

Vykřikovati, vz Vykřičeti.



	976

	Vykrejdovati = vykřidovati. Vykřepčiti se, il, ení = vytancovati se, genugsam tanzen. Ten se na posvícení vy- křepčil (vytancoval)! Us. Jg., Bern. Výkres, u, m. = vyhresení, vykreslení, der Abriss, die Zeichnung, das Dessin. Vý- kresy se rozdělují na patero: první náčrtky (skizze, croquis), provedené výkresy, studie, akty a kartony. Prvními náčrtky nazývají se nápady, jaké umělec naznačuje na papíře, by dle nich obmyšlené dílo provedl. Pro- vedené výkresy slovou ony, jež jsou bedlivě a do podrobna vypracovány. Studie říkáme výkresům zhotoveným buď dle přírody aneb dle sádrových modellů (hlavy, nohy, ruce i celé postavy; výkresy šatů, stromů, zvířat, květin, krajin). Akty slovou figury kreslené v malířských akademiích dle živého vzoru (modellu). Kartony jsou nákresy na šedém n. bílém papíře velikosti malby, jakáž podlé nich má býti provedena. S. N. V. křídový, die Crayonzeichnung, pérem (perový), die Federzeichnung, vrchu, die Berg- (v geom. ), od ruky, die Freihandzeichnung, historický, historische Z., tvrdý, hranatý, hart; měkký, weich; okrouhlý, stavitelský, architektonisch, tušovaný, getuscht. Nz. V pérový. NA. I. 59., 42. V. polohopisný, der Situationsplan. J. tr. Kniha s mnohými výkresy, mit vielen Illustrationen; v. uhlem, die Kohlenzeich- nung, chybný, die Verzeichnung, Dch., dle vzorku, die Modellzeichnung. Šp. Vykřesání, n., das Aushauen. V. mlýn- ského kamene. Us. Vykřesaný; -án, a. o, ausgehauen. — z čeho: z kamene. — kde. Kameň, na nomž je vykresaný baranek boží. Sl. let. I. 210. Vykřesati, křesám a křeši; vykřesnouti, snul a sl, ut, utí, vykřesávati, ausschlagen; ausschnitzeln (na Slov. ). — co: kámen mlýn- ský. Us. Kameník vykřesal kříž, sloup. Us. Šd. Mal'ári ťa malovali, kresači ťa vykresali. Sl. ps. 338. — koho = vycvičiti, vycepovati, abrichten, abhobeln. Us. — co odkud: z ka- mene jiskru, Us., oheň. Ben. Čtverhraný kámen z kulatého v. Us. Tč. Vyučoval ho otec a vykresal z neho poriadného a sta- točného šuhajca. Dbš. Pov. VII. 74. Ale ti veru z milých kráľevičov nič nemohli vy- kresat. Dbš. Pov. I. 286. — komu = vyna- dati, aufheissen, aushunzen; vybiti, abprü- geln. Us. — se = vycvičenu býti (pass. ), sich abschleifen, abhobeln, 2. vyjíti, vyvá- znouti, ent-, herauskommen, davon kommen, sich erholen. Ros. — se z čeho: z nemoci. Ros. Snad se z těch chlapců něco hodného v-še. Němc. Ešte sa z neho šuhaj vykreše. Mt. S. I. 105. Až sa ta lavečka z bramora vykřeše. Sš. P. 353. — čím. V. něco kře- sadlem; oheň z křemeňa klepadlem. Na Ostrav. Tč. Vykreskovati, ausstreicheln. L. Vykresliti, vykresiti, il, en, ení; vykre- slovati, vykresovati = vyrýsovati, aus-, ab- zeichnen, abreissen. Vz Výkres. — co čím kde, s kým: s kollegou obraz tužkou na papíře. V. něco křidou, abkreiden. Šp. — co k čemu: ke zkoušce. Vz Kresliti. Vykrhati se = vykašlati se, sich aus- husten. — z čeho. On pořád ještě krhá.	kdyby se z toho vykrhal, tož by ho ani nepchalo. Slez. Šd. Vykrchlati, vz Vychrchlati. Vykřibiti, il, en, ení, vykřibovati se, Aeste bekommen. Vrbu zetni na jaro, ona zase se na leto v-bí; Zelí už se vykřibilo (dostalo listy). Na Ostrav. Tč. Vykřičený; -en, a, o, ausgeschrieen, ver- rufen, übelberüchtigt. Obíralka (vesnička v Klatovsku) jest široko daleko v-ná. Ft. Vykřičeti, el, en, ení; vykříkati, vykři- knouti, knul a kl, ut, utí; vykřikovati = kři- kem vyvolati, vyhnati, herausschreien, schrei- end hervorrufen; křikem se ohlásiti, aus-, aufrufen, aufschreien; křikem dostati, er- schreien, durchs Schreien erhalten; rozkři- četi, rozhlásiti, ausschreien; provolati, aus- schreien, kund machen. — abs. Vykřiko- vala, že jí je najvěc lúto tych chudobných. Slez. Šd. Někdo tu vykřiknul. Us. —co, koho. V-knu tuto řeč. Jel. On to vykřičel (rozhlásil). Ros. Již to biřic v-čel (provolal). Ros. — koho, se odkud. Někoho z ho- spody, z domu, Us., se z vězení. Solf. — komu = vyláti, ausschelten. Na Ostrav. Tč. — sobě vykřikovati. Ros. — na koho vykři- kovati, Jemanden laut schimpfen. Lom. — co na kom (dokřičeti se čeho). Ros. — jak: bolestně, pronikavě v-knouti. Us. Dch. — proč: bolestí. Dch., Us. Šd. — koho čím: zlodějem. Us. Brt. — co kde. Co doma slyší, všecko na ulici vykřičí. Us. Tč. — koho zač. Lid mne vykřičí za původkyni. Ehr. 176. Liturgie slovanská za nezákonnou vykřičena. Ddk. I. 202. — se = křikem se unaviti, sich ausschreien; křikem ven se do- byti, durchs Schreien loskommen; hlas svůj křikem zlepšiti, schreiend seine Stimme ver- bessern; dokřičeti se, aufhören zu schreien. Us. Jg. Výkřičník, u, m, das Ausrufungszeichen. Výkřidlí, n. A napřed v. aby jeden vedl z pravé strany a druhý z levé, aby se ohlé- dali jeden na druhého, aby nezúžovali ani šířili, nežby bylo v tref, aby zároveň vojsko táhlo. Mus. 1828. 2. 18. Die Wagen, welche in zwei Reihen (Flügeln) fuhren, innerhalb deren das hussitische Heer marschirte. Cf. Okřidlí. Gl. 372. Vykřidovati, mit Kreide bekritzeln. — co. Us. Tč. Výkřik, u, m. = vykříkání, vykřiknutí, der Aufschrei, Schrei, Ausruf. V. bolesti, bolestný, podivení, hrůzy, děsný, der Schreckensruf, Dch. Us. Strany přísloví vz: Basa, Čert, Konopí, Kozel, Krkavec, Mák, Nežť, Rána, Ryba, Strach, Vlk, Voda, Žid. — U vý- křiku jest genitiv: Ach mého hoře! Vz Genitiv (příčiny). Vykříkati, vz Vykřičeti. Výkřikník, u, m., das Empfindungswort. D. Cf. Výkřičník. Vykřiknouti, vz Vykřičeti. Vykřiknutí, n., der Aufschrei, Ausruf. Vykřikovatel, e, m., der Schreier, Aus- rufer. Vykřikovatelka, y, f., die Schreierin, Ausruferin. Šm. Vykřikovati, vz Vykřičeti.