sb157-05 0..8296

977

Vykřikovka, y, f. = výkřikník. Šm.

Vykřísati se; vykřísiti se, ii, šení, sich
ausmaussen, sich erhohlen, genesen. — z če-
ho: z nemoci (okřáti, pozdraviti se). Ros.

Vykříšení, n. = vzkříšení, die Aufer-
stehungsfeier zu Ostern. Šd.

Vykříti, vykřáti, vykřeji, křál, ání =
vykřísati se. — z čeho: z nemoci. Us. Šd.

Vykřivditi, il, ěn, ění, mit Ungerechtig-
keit erpressen. Jg.

Vykřivení, n., die Auskrümmuug.

Vykřivený; -en, a, o. seitwärtsgebogen,
gekrümmt. V. nohy, Säbelbeine, podpadky
u bot. Šd. Ta baba má tvář jako v-ný krpec.
Na Ostrav. Tč.

Vykřiviti, il, en, ení; vykřivovati, aus-
krümmen, krumm herausbeugen. — co: stře-
více, krumm treten. Plk. — co komu: Hubu.
Us. Šd. — co na koho: pysky, hubu. Tč.
— co čím: boty špatnou chůzí. Us. Tč. —
se komu. Boty se mu vykřivují. Us.

Vykrkati, vykrkávati = vychrkati, vy-
říhati, ausrülpsen, ausgrölzen. — co. Rk. —
se, genug grölzen. Jg.

Vykrkavčiti se, il, ení = vypraviti se,
vypárati se, sich laugsam herausmachen.
Ros.

Výkrm, u, m. Způsobilosť k v-mu, die
Mästungsfähigkeit. Dch.

Vykrmenec, nce, m., ein ausgemästetes
Stück Vich. Rk.

Vykrmení, n, die Mästung, Auffütterung.
V. dobytka. V.

Vykrmenosť, i, f.. das Augemästetsein,
die Dicke. Us. V. zvířete.

Vykrmený; -en, a, o gefüttert, gemä-
stet. V. vůl, V., dobytek, Mastvieh, člověk,
ausgefressen. Us. Šd.

Vykrmiti, il, en, ení; vykrmovati, auf-
füttern, ausfüttern, ausmästen; krmením zpo-
třebovati, verfüttern. — co: píci (krmením
zpotřebovati). Us. — co, koho: voly (ztuč-
niti). V. Syny jsem vykrmil a povýšil jsem
jich. Hus II. 131. On tolikerý statek (do-
bytek) přes zimu při tak málu sena nevy-
krmí. Lis. Tč. — koho čím: dítě prsama,
Us, mysl uměnim, prase hrachem. — koho
kde: prase v krmníku.

Vykrněti, ěl, ění, vykrňovati, vermodern,
verfaulen. — kde. Vrba stará v-ní v pro-
středku; Kobzole na mokřině vykrněly. Na
Ostrav. Tč.

Výkroček, čka, m. = kdo si pyšně vy-
kračuje. Na Hané. Bkř.

Vykročení, n., die Austretung. V. z roz-
kazu, die Uiberschreitung des Befehles, z to-
hoto světa (smrť). V. = z mezí. Zlob. —
V. = vystoupení, ukázání-se, der Auftritt. D.

Vykročený; -en, a, o, ausgeschritten.
Socha má pravou nohu v-nou. Dch.

Vykročitel, e, m., der Heraustreter,
Uibertreter; Auftreter. Jg.

Vykročiti, kroč, če (íc), il, en, ení; vy-
kráčeti, ejí, ej, el, en, ení; vykračovati, vy-
kročovati, vyjíti, herausschreiten, aus-, her-
vortreten; opustiti, aus dem Amte austreten;
na horu vystoupiti, auftreten, aufsteigen;
kráčeti, jíti, gehen, sehreiten, einherschrei-
ten. Jg. — abs. Vykroč! Us. Hochu, v-čuj,
ať tam brzo dojdem. Us. Dch. — co: boty.

austreten. Us. Na Ostrav. Tč. — odkud:
z tohoto světa (umříti); z mezí mírnosti,
středmosti, povinnosti, V.; z úřadu, ze
služby (opustiti), D., z pravé cesty, Sych.,
z pořádku. Us. A tu sotva z pod střechy
v-čí — prask! Er. Sl. čít. 64. Aby raději ze
zdejšího života v-li a se Pánem byli. BR,
II. 599. b. Vinu sečtou na mé vyslané, že
sou v tom z kommisse v-li. Žer. 324. —
kam: z časného do věčného života v. Kram.
V. na lavici, na divadlo. Us. Ale nikdo za
meze pravdy nevykročuje. Sš. I. 160. Choď
touto prostredňou cestou, nevykroč ani na
jednu ani na druhou stranu, len pravo se
drž. Dbš. Pov. IV. 73. Jak na hrázku v-la,
krásné dítě porodila. Sš. P. 156. Vykročil
k němu na horu. Ros. — kudy: po moři,
po cestě. Tč. Přes lávku si hrdě vykračo-
val. Us. — k čemu: k chůzi v. Us. Vlč. —
si, stolz einhergehen, einherstolziren. Ten
si vykračuje! — si kde. Vykračuje si jako
kohout na smetišti, jako páv po dvoře.
Pk. V panské oboře si vykročiti. Us. —
(si) jak. Pyšně, hrdě, D., z vysoka si
vykračovati. V. Vykračoval v dobré mysli
ku předu. Us. Dch. Za celý ten čas jsem
z domu ani nohou nevykročila. Us. Šd. V-vati
si s nechuťou. Pov. 530. Cheeš-li tam za
hodinu dojíti, musíš dobře v-vati. Us. Tč.
Vykračuje si jako pán, jako paša, Us. Šd.,
jako páv. Pk. — si jak na koho. Sic by
se na ně přísněji v. musilo. Mus. 1880.
254. — v čem. V-je si v oděvu biskupa.
Ddk. II. 200. V tom sice z mezí pravdy
poněkud v-jí. Sš. Sk. 2. (Hý. ). Jindy okolo
bot chodíval a nyní neví jak v nich si vy-
kračovati (o pyšných). Šd.

Vykročlivý, výkročný, zu Uibertretun-
gen geneigt. L. V-ný stoj, die Quergrätsch-
stellung. Čsk.

Vykrochmáliti = vyškrobiti. Na Slov.
Bern. — co. Tú spodnicu i došila i vy-
prala, i vykrochmálila, i usušila i vypiglo-
vala. Chlpk. Dram. II. 44.

Výkroj, e, m., der Ausschnitt. Čistý v.,
der Reinausschnitt. Šp. V. kůže, der Leder-
aussehnitt. Dch. Oděv ten byl barvy pestré
a někdy rozličnými výkroji vyzdoben. Ddk.
IV. 252. — V., das Schallloch, v hud.

Výkrojek, jku, m. = výřezek, výstřižek,
výsek, výseč, der Ausschnitt. V-jek sukna,
chleba. Us. Tč. — V. v měřictví = čásť
kruhu obloukem a dvěma poloměry ome-
zená, sector, výseč, výsek. Sedl., Phld. II.
4. 121., Jdč. I. 18. V. (výseč) koule = tělo
kuželovité, jež za podstavu má vrchlík koule
a za plášť křivý povrch přímého kužele,
jehož strana rovná se poloměru koule. Jdč.
II. 56. V. v anatomii = záhyb v kraji ně-
jakého organu, incisura. V. boltcový (inc.
auriculae), poloměsíčitý (i. clavicularis), nad-
očnicový (i. supraorbitalis); v-ky Santori-
novy (i. Santorinianae). S. N. XI. 287.

Vykrojení, n. = výkroj, die Ausrandung,
der Ausschnitt. V. na listu žanovce stro-
movitého (zaříznutí mělké obyčejně ostroú-
hlé na konci ústroje listovitého). Rst. 518.

Vykrojenka, y, f., emarginella, plž. Krok.
II. 126.