sb157-05 0..8296

982

kud. Z břidlice kamenečné vykvítá kamenec.
Techn. Ze čtení pravda vykvítává. Br. Vy-
kvítajú růže z jeho pekných líček. Sl. ps.
30. Píchel on ju, píchel do pravého bočka,
z tej rány vykvetla červená růžička. Sš. P.
99. Věřim ti, jak to se vyskytne, že z ja-
lovce růže vykvitne. Mor. Tč. — kde. Sůl
na povětří vykvítá (rozkládajíc se mění se
v květ, v prášek). Pr. Chym. Pod ní (pod
hruškou) bílá růže vykvetá. Er. P. 173. Soli
sodnaté vykvetají (effloresciren) na freskách
a pokrývají je brzo vrstvou neprůhlednou.
Zpr. arch. IX. 30. — komu (kde). Vy-
kvitla mně bílá růže sedmi ratolestí. Brt.
Ps. 157. Líčka, akoby jej dve ružičky boly
na tvári vykvitly. Dbš. Pov. I. 298. — jak.
Krajnáš vykvitne kvetom novým. Ht. Sl.
ml. 230.

Výkvětek, tku, m. = výkvět, die Blüthe.
V-ky = osutina, die Efflorescenz; v. kůže,
die Hauteruption. Nz. lk.

Vykvětlík, u, m. = vyběhlé zelí n. salát,
aufgeschossenes Kraut o. Salat. V Krkonš.
Kb., Kšť., Lng.

Vykvetlý, aufgeblüht. V. květ, Čern.,
růže. Us. Na každé laňce přijíždí v plesu
mládenců půvab vykvetlý. Hlk.

Vykvetnouti, vz Vykvetati.

Vykvetovati, vz Vykvetati.

Vykvětovati, vykvítkovati = květy vysa-
diti, beblümen. Ros.

Vykvíceuý; -en, a, o = květovaný, '«>'-
0-efióeic. V. meděnice. Lšk.

Vykvičeti, kvič, če (íc), el, ení; vykví-
kati, vykviknouti, knul a kl, utí, vykvikovati,
aufquicken, ausquicken. Co ty prasata dycky
vykvikujú ? Na Ostrav. Tč. — si co: smrť.
Ros.

Vykvíleti, el, ení, durchs Klagen erhalten,
herausklagen. — si co. Us.

Vykvítkovati, vz Vykvětovati.

Vykvitlý, aufgeblüht. Bílá růže pěkně
schodí, až je vykvitla. Brt. P. 156.

Vykvitnutý; -ut, a, o, aufgeblüht. Květy
v-té na jarňom slnku. Dbš. Pov. I. str. IV.

1. Vykvitovati, ab-, losquittiren. — koho
z čeho: z počtu. Us. Hned ji z domu v-li
(= vyhnali). Us. Kšť.

2. Vykvitovati, vykvetovati, aufzublühen
pflegen. Us. Tč.

Vykvokati, vykvokávati =líhnouti, aus-
brüten, ausglucken. — co: vejce. Reš. —
abs. Kvočna vykvokala = přestala se o ku-
řata starati. Us. Tč. — V. = vyštěbetati,
ausplauschen. — co. Ta všecko vykvoká.
Us. Zkr.

Vykyčkati = vykudliti, auszausen. Mor.
Vck.

Vykyčlený; -en, a, o. V. stehno, Verren-
kung des Oberschenkels. Nz. lk.

Výkyd, u, m., der Auswurf. Vyřítila od-
cizená města zlobu na mne v divém výkydu.
Sš. Snt. 68. Druhého dne v. učinili (náklad,
lodní náčiní, jehož potřeba svrchovaná se
neviděla, do moře uvrhli). Sš. Sk. 282., 284.
(Hý. ).

Vykydal, a, m., osob. jm. Šd. V. Jos.,
děkan na Velehradě, vydavatel Sborníku
velehradského. Tč.

Vykydati, vykydnouti, dnul a dl, ut, utí;
vykydávati, herauswerfen, auswerfen, aus-
schütten, ausgiessen. — co: stáj (vyčistiti).
D., Ros. Tys to vykydnul (tys to hezky
řekl, vyblekl)! Us. Vše vykydáš, co uslyšíš
(povíš). U Hradc. Kšť. — co, se odkud:
hnůj z chléva. Us. Vykydla se z něho střeva.
Pref. V. se z města (ujíti). Bern. O chlev-
níci, hnojikydové! bohdaj sami z sebe hnis
smrdutých hřiechóv vykydali! Hus II. 433.

— co, se kam. V. něco na mísu, Ros., na
zem. Br., Kom. Gazdina ti varené hody po-
slala, ale já som jich na zem vykydla a do-
niesla som ti môj obed. Dbš. Pov. I. 41.
Koření na zaječí kůži v. Db. Všecko ne-
štěstí na hlavu jeho se vykydlo. Kom. —
se z čeho: ze šatů (= se svléci). Žer. 321.

— co čím: bláto lopatou v. Us. Hnůj vi-
dlemi v. Us. — co s čím (kam). Arrius
nečistotu svou spolu s střevy do záchodu
vykydl. V. Duši s krví vykydl. Kom. — se
k čemu. Zlosť jeho k zahubení našemu se
vykydla. Mus.

Vykýchnouti, chnul a chl, ut, utí; vy-
kýchati, vykýchávati, ausniesen. — co. Ký-
chá, div že duše nevykýchá. Ros. — co
komu. Ty myslíš, že ti to mohu hned v-ti
(= hned zjednati, dáti)? Us. u Olom. Šd. —
se. Člověk chudobný robí, co môže, aby sa
vykýchal (= pomáhá si, jak může, aby si
pomohl). Lipa I. 57. Až se vykýchá, pře-
stane mu rýma. Mor. Šd. — se z čeho (vy-
svoboditi). L. On se z toho vykýchá, durchs
Niesen aus einer Krankheit genesen. Us. Šd.

Vykyjákovati, vykyjáčkovati někomu
= kyjákem vybiti, mit einem Prügel durch
bläuen. — V. = kyjáky vytyčiti, ausstecken.

— co. Mor. Šd.

Výkyn, u, m. = vyhynutí. Šd. Vz Vy-
kynouti.

Vykynouti, ul, utí: vykynovati, aufgehen.
Těsto pěkně vykynulo. Us. — z čeho.

Vykynožiti, il, en, ení, vykynožovati =
vytrhati, vypleniti, ausrotten. — co: plevel,
zunu. Mor. Šd.

Vykynulý, aufgetrieben, locker, aufge-
gährt. V. buchta, vdolek. Us. Dch.

Vykypati, hinauswerfen. — co odkud
kam. Dej pozor, bys máčky ze lžíce na
stůl nevykypal; V. bláto (něčím malým vy-
kydnouti ku pr. lžicí); Vykyplo mi ze lžíce
na zem. Us. na Ostrav. Tč.

Vykypěl, a, m., osob. jm. Mor. Šd.

Vykypěti, kyp, kypě (íc), ěl, ění; vyky-
povati, siedend überlaufen, auslaufen. —
abs. Dej pozor, aby nevykypělo. Us., Rps.
Kdynský. — odkud. Vykypela mu polívka
z hrnce. Us. Chudobnému i z hrnce vykypí
(kdo má málo, i toho pozbývá). Prov. Chu-
dobnému najskôr z hrnca vykypí. Mt. S.
I. 126. Z míry v-ly smyslnosti víry. Čch.
Bs. 30. Po chvíli, keď už bol vykypel jed
zo šiarkana, sadnul si ku večeri. Dbš. Pov.
I. 321. V-la jí kaše z hrnce. Us. Šd. —
odkud jak. Vody hukem vykypí mé hněvy
z útrob země. Čch. Bs. 134. — kam. Tužby
ty vykypovaly samy v její obrazotvornosť.
Mus. 1880. 263.

Vykýřovice, dle Budějovice, Weikers-
dorf, ves u Šumberka. PL.