Předchozí (981)  Strana:982  Další (983) |
|
|||
982
|
|||
|
|||
kud. Z břidlice kamenečné vykvítá kamenec.
Techn. Ze čtení pravda vykvítává. Br. Vy- kvítajú růže z jeho pekných líček. Sl. ps. 30. Píchel on ju, píchel do pravého bočka, z tej rány vykvetla červená růžička. Sš. P. 99. Věřim ti, jak to se vyskytne, že z ja- lovce růže vykvitne. Mor. Tč. — kde. Sůl na povětří vykvítá (rozkládajíc se mění se v květ, v prášek). Pr. Chym. Pod ní (pod hruškou) bílá růže vykvetá. Er. P. 173. Soli sodnaté vykvetají (effloresciren) na freskách a pokrývají je brzo vrstvou neprůhlednou. Zpr. arch. IX. 30. — komu (kde). Vy- kvitla mně bílá růže sedmi ratolestí. Brt. Ps. 157. Líčka, akoby jej dve ružičky boly na tvári vykvitly. Dbš. Pov. I. 298. — jak. Krajnáš vykvitne kvetom novým. Ht. Sl. ml. 230. Výkvětek, tku, m. = výkvět, die Blüthe.
V-ky = osutina, die Efflorescenz; v. kůže, die Hauteruption. Nz. lk. Vykvětlík, u, m. = vyběhlé zelí n. salát,
aufgeschossenes Kraut o. Salat. V Krkonš. Kb., Kšť., Lng. Vykvetlý, aufgeblüht. V. květ, Čern.,
růže. Us. Na každé laňce přijíždí v plesu mládenců půvab vykvetlý. Hlk. Vykvetnouti, vz Vykvetati.
Vykvetovati, vz Vykvetati.
Vykvětovati, vykvítkovati = květy vysa-
diti, beblümen. Ros. Vykvíceuý; -en, a, o = květovaný, '«>'-
0-efióeic. V. meděnice. Lšk. Vykvičeti, kvič, če (íc), el, ení; vykví-
kati, vykviknouti, knul a kl, utí, vykvikovati, aufquicken, ausquicken. Co ty prasata dycky vykvikujú ? Na Ostrav. Tč. — si co: smrť. Ros. Vykvíleti, el, ení, durchs Klagen erhalten,
herausklagen. — si co. Us. Vykvítkovati, vz Vykvětovati.
Vykvitlý, aufgeblüht. Bílá růže pěkně
schodí, až je vykvitla. Brt. P. 156. Vykvitnutý; -ut, a, o, aufgeblüht. Květy
v-té na jarňom slnku. Dbš. Pov. I. str. IV. 1. Vykvitovati, ab-, losquittiren. — koho
z čeho: z počtu. Us. Hned ji z domu v-li (= vyhnali). Us. Kšť. 2. Vykvitovati, vykvetovati, aufzublühen
pflegen. Us. Tč. Vykvokati, vykvokávati =líhnouti, aus-
brüten, ausglucken. — co: vejce. Reš. — abs. Kvočna vykvokala = přestala se o ku- řata starati. Us. Tč. — V. = vyštěbetati, ausplauschen. — co. Ta všecko vykvoká. Us. Zkr. Vykyčkati = vykudliti, auszausen. Mor.
Vck. Vykyčlený; -en, a, o. V. stehno, Verren-
kung des Oberschenkels. Nz. lk. Výkyd, u, m., der Auswurf. Vyřítila od-
cizená města zlobu na mne v divém výkydu. Sš. Snt. 68. Druhého dne v. učinili (náklad, lodní náčiní, jehož potřeba svrchovaná se neviděla, do moře uvrhli). Sš. Sk. 282., 284. (Hý. ). Vykydal, a, m., osob. jm. Šd. V. Jos.,
děkan na Velehradě, vydavatel Sborníku velehradského. Tč. |
Vykydati, vykydnouti, dnul a dl, ut, utí;
vykydávati, herauswerfen, auswerfen, aus- schütten, ausgiessen. — co: stáj (vyčistiti). D., Ros. Tys to vykydnul (tys to hezky řekl, vyblekl)! Us. Vše vykydáš, co uslyšíš (povíš). U Hradc. Kšť. — co, se odkud: hnůj z chléva. Us. Vykydla se z něho střeva. Pref. V. se z města (ujíti). Bern. O chlev- níci, hnojikydové! bohdaj sami z sebe hnis smrdutých hřiechóv vykydali! Hus II. 433. — co, se kam. V. něco na mísu, Ros., na
zem. Br., Kom. Gazdina ti varené hody po- slala, ale já som jich na zem vykydla a do- niesla som ti môj obed. Dbš. Pov. I. 41. Koření na zaječí kůži v. Db. Všecko ne- štěstí na hlavu jeho se vykydlo. Kom. — se z čeho: ze šatů (= se svléci). Žer. 321. — co čím: bláto lopatou v. Us. Hnůj vi-
dlemi v. Us. — co s čím (kam). Arrius nečistotu svou spolu s střevy do záchodu vykydl. V. Duši s krví vykydl. Kom. — se k čemu. Zlosť jeho k zahubení našemu se vykydla. Mus. Vykýchnouti, chnul a chl, ut, utí; vy-
kýchati, vykýchávati, ausniesen. — co. Ký- chá, div že duše nevykýchá. Ros. — co komu. Ty myslíš, že ti to mohu hned v-ti (= hned zjednati, dáti)? Us. u Olom. Šd. — se. Člověk chudobný robí, co môže, aby sa vykýchal (= pomáhá si, jak může, aby si pomohl). Lipa I. 57. Až se vykýchá, pře- stane mu rýma. Mor. Šd. — se z čeho (vy- svoboditi). L. On se z toho vykýchá, durchs Niesen aus einer Krankheit genesen. Us. Šd. Vykyjákovati, vykyjáčkovati někomu
= kyjákem vybiti, mit einem Prügel durch bläuen. — V. = kyjáky vytyčiti, ausstecken. — co. Mor. Šd.
Výkyn, u, m. = vyhynutí. Šd. Vz Vy-
kynouti. Vykynouti, ul, utí: vykynovati, aufgehen.
Těsto pěkně vykynulo. Us. — z čeho. Vykynožiti, il, en, ení, vykynožovati =
vytrhati, vypleniti, ausrotten. — co: plevel, zunu. Mor. Šd. Vykynulý, aufgetrieben, locker, aufge-
gährt. V. buchta, vdolek. Us. Dch. Vykypati, hinauswerfen. — co odkud
kam. Dej pozor, bys máčky ze lžíce na stůl nevykypal; V. bláto (něčím malým vy- kydnouti ku pr. lžicí); Vykyplo mi ze lžíce na zem. Us. na Ostrav. Tč. Vykypěl, a, m., osob. jm. Mor. Šd.
Vykypěti, kyp, kypě (íc), ěl, ění; vyky-
povati, siedend überlaufen, auslaufen. — abs. Dej pozor, aby nevykypělo. Us., Rps. Kdynský. — odkud. Vykypela mu polívka z hrnce. Us. Chudobnému i z hrnce vykypí (kdo má málo, i toho pozbývá). Prov. Chu- dobnému najskôr z hrnca vykypí. Mt. S. I. 126. Z míry v-ly smyslnosti víry. Čch. Bs. 30. Po chvíli, keď už bol vykypel jed zo šiarkana, sadnul si ku večeri. Dbš. Pov. I. 321. V-la jí kaše z hrnce. Us. Šd. — odkud jak. Vody hukem vykypí mé hněvy z útrob země. Čch. Bs. 134. — kam. Tužby ty vykypovaly samy v její obrazotvornosť. Mus. 1880. 263. Vykýřovice, dle Budějovice, Weikers-
dorf, ves u Šumberka. PL. |
||
|
|||
Předchozí (981)  Strana:982  Další (983) |