sb157-05 0..8296

985

Vyleščiti = vyleštiti. Na Ostrav. Tč.

Vyleštění, n,, das Ausputzen.

Vyleštěný, ausgeputzt, glänzend gemacht.
Kníže, levicí se opíraje o v. tříhranný štít
a v pravici prapor drže. Ddk. IV. 197.

Vyleštiti, il, ěn, ění; vylešťovati, blank
putzen, auspoliren. — co: drahé kameny.
Svět. — co čím: podlahu voskem. Šm. —
co komu: boty. — co jak. Rydlo ocelové
po vybroušeni vídeňským vápnem úplně
na černo v. se musí. ZČ. I. 25.

Vylešťovadlo, a, n. = vylešťovací hla-
dítko, der Polirhammer. Šp.

Výlet, u, m. = vyletění, das Ausfliegen,
der Ausflug. Loďstvo na výlet jest přiho-
toveno. Kram. K v-tu opeřiti, flügge ma-
chen. Dch. V. ptáčete z Hnízda. Vrch. —
V. jest prý slovo chybné, znamená-li vy-
cházku, vyjízdku, procházku atd.; výlet pod-
niknouti (Mus. 1880. 377. ), šp. prý m. vy-
cházku učiniti, vyjíti, vyjeti, míti vycházku.
Studující, kteří málo se pohybují, mají pod-
nikati výlety, chybně prý m.: studující,
kteří málo se pohybují, čiňte vycházky,
často vycházejte. Ale slovo toto špatné
není a můžeme ho v uvedeném smysle
užívati, pravíť o něm sám Jg., že lze ho
užívati ve smysle i vlastním i přeneseném.
Mš. pak dokládá v Mtc. 1874: Budiž při-
puštěno, že německé slovo Ausflug dalo
podnět k užívání slova českého výlet; zdaž
však slovo špatně jest tvořeno? zdaž ne-
hodí se dobře k označení zábavné vycházky ?
zdaž neříkáme dosti často obrazně: Vyle-
tíme-li si v neděli do okolí? Zdaž neří-
káme: Ten letí (rychle jde) ? Zdaž neznáme
jiných slov utvořených právě od slova le-
těti v přeneseném významu na př. záletník?
V Brs. 2. vyd. 260. se toto slovo také ne-
zavrhuje. Místo výletu, der Ausflugspunkt;
lovecký v., der Jagdausflug; v. vodní, po
vodě, die Spritzfahrt. Dch. V. geologický.
Mus. 1880. 394. — V. = díra, kterou včely
z úle vyletují, česno, letáč, das Flug-, Zieh-,
Einflugloch. D. — V. = otvor v holubníku,
kudy holubi vyletují, das Ausflugloch. Šd.
— V. = vikýř na střeše. Na Slov. — V. =
otvor hlavně. Šp.

Výleta, y, m. = výletník. Flor. 86.

Vylétací otvor = česno v úle, das Aus-
flugloch NA. IV. 108. Vz Výlet.

Vyleťálek, lka, m. = pták, který po prvé
z hnízda vyletěl, der Ausfügling; také o dě-
tech. 1709., Dač. I. 280.

Vyletěl, a, m., osob. jm. Mus. 1880. 260.

Vyletění, n., der Ausflug. Taká bola len
na vyletenia (radostí naplněná). Mt. S. I. 95.

Vyletěti, 3. pl. -ti, leť, letě (íc), ěl, ění;
vyletnouti, vylítnouti, tnul a tl, utí; vylétati,
vylítati, vyletávati. vylítávati, vyletovati,
auf-, aus-, herausfliegen, herausflattern; čer-
stvě vyjíti, schnell herausgehen, ausfliegen,
herausfahren. — abs. Již jsou ptáci vylítali
(z hnízda). Prov. Klec zavříti, když ptáci
vyletěli (pozdě něco činiti) V. Vyletěl, až
hlavou do neba bušil. Mt. S. I. 98. Je jak
andílek, jen vyletět! Mor. Šd. — odkud:
z klece. Us. Už z něho duše vyletě. Výb.
II. 45. Rána z ručnice v-la. Us. Dřevce
z rukou v-lo. Lpř. J. Děj. I. 20. Vyletěl

jako čert z pekla. D. Jen vyletěl z domu
(čerstvě vyšel). Us. Zajíc vylítnul z houští.
Us. To by člověk z kůže vyletěl! To slovo
mně vyletělo z huby. Us. Šd. Pták mu
z kletky vyletěl. Us. Tč. Vylecěla duša
z cěla, žáden něvi, kaj lecěla; Já su malá
Apolenka, vyletěla sem z komínka. Sš. P.
19., 736. Vyletěla křepelenka z prosa a já
za ňú bosulenka bosa. Sš. P. 637., Brt. Ps.
85. Vyletěli na mě ze skály. Er. P. 186.
Vylecěla lastovička zo skaly, zobudzila čarne
očka, co spaly. Sl. ps. 302. Bodaj naraz
duša z teba vyletela. Mt. S. I. 114. Je, ja-
koby vyletěl z divokého vejce (= divoký).
U Žamb. Kf. Udeřil ho, až by duše z těla
vyletěla. Us. Šd. Z prázdného duba vyletí
sova (Cf. Niektorá kráva celé hovado i. e.
keď niekto niečo sprostého povie, keď to
tak z neho len ako vybuchne, vybuší). Mt.
S. 1. 99. V-la jim z Prahy hus. Dač. I. 158.
— kudy. Do jedné díry vletěla a druhou
vyletěla. Us. Tč. Div stropem nevyletí, aus
der Haut fahren. Tč. Zatoč se, ďáble, ko-
lečkem, vyleť vokynečkem; Veleť (vyleť),
vtáčku, veleť přes te hore dole přes ten
zábrdovské les; Jak ty tři tanečky do kola
obešly, pod paže ju popad oknem s ňu vy-
letěl. Sš. P. 153., 628., 709. Sie (duša) vy-
letě pěkným, táhlým hrdlem, z hrdla krás-
nýma rtoma. Rkk. 26. — za kým. Žiaden
človek nevie, ani moja mati, za kým moje
srdce dobre nevyletí. Sl. ps. 41. — jak.
Přišli dva andělé, vzali ju pod křidla, vy-
letěli nizko, vzletěli vysoko. Sš. P. 159. Kdo
Martinka zhusta světí, statek dýmem (jako
dým) mu vyletí. Č. M. 60. — odkud jak.
Vyletě z toho člověka čert v černého ptáka
postavě. Pass. 482. Co někdy z úst vrab-
cem vyletí, zase toho nevtáhneš čtyřmi
koňmi. D., Č. M. 79 — kam. Vyletěl
sokol na ten panský dvůr. Mor. ps. Šd.
Zamknúc za sebou dvere vyletela von ako
striga. Dbš. Pov. I. 417. Dybych byla ptáč-
kem, sivó holubičkó, vylětela bych do pole
dosť maló chvílečkó. Čes. mor. ps 122.
Když dům shoří, dluh na komín vyletí.
Prov. Šd. Kohout vyletěl na střechu (vzle-
těl). Ros. Vyletě na drvo (duše). Rkk. 23.
Vyletel vták hore nad oblaky. Sl. spv. VI.
216.

Vyléti, zastr., vz Vyliti.

Vyletí, n. = vylití, das Ausgiessen. Zlob.

Výletné, ého, n. = plat ze včel, včelné,
das Fluggeld. D.

Výletní, Ausflugs-. V. dírka v úli, vz
Výlet. Dch. V. místo, výbor (das Ausflugs-
komité). Dch. V. host, der Fluggast. Dch.

Výletník, a, m., der einen Ausflug macht,
der Ausflügler. Dch. Cf. Výlet.

Vyletovati, auslöthen. — co čím: hrnec
železný plechem. Us. Tč. — V., vz Vy-
letěti.

Výletový = od výletu, Flug-, Ausflugs-,
Mündungs-. L.

Výlev, výliv, u, m. = vylití, vylévání, co
se vylévá i místo, kde se co vylévá, der Aus-
guss, Erguss, das Ausgiessen, die Mündung,
V. slz, řeky (povodeň); v. i odlev moře.
L. V. krve v kůži, die Hauthämorrhagie
Nz. lk. V. krve, apoplexia, mrtvice, der

273