sb157-05 0..8296

987

2. 311., III. 3. 59. — co, koho, se kde.
V městě krále N. vyležel. Příd. k. Cyr.
Celou nemoc na hůře v-la; V-la se dosť
na slámě. Us. Tč. — co jak. L. 1569. byli
sněhové velicí, trvali až do velikej noci a
obili na větším díle v-li, odtud draho přišlo.
Tč. exc. — co kam: díru do peřin, do
slamníku. — se. Již jsem se vyležel. —
se z čeho: z nemoci (ležením zdraví zí-
skati). Us.

Výležky, ů, m., pl. = krtiny, hody dané
po vylezení, das Mahl nach der Niederkunft.
Ms. 1693.

Vylhání, n., das Lügen.

Vylhaný; -án, a, o, erlogen. V. zprávy.
Dch. V. hříčka, cit. Mus. 1880. 263., 269.

Vylhati, vylhu a vylžu, lžeš atd. Vz
Lháti; vylhávati = lží něčeho dosíci, durchs
Lügen erlangen, erlügen. V. — co na kom:
peníze. Ros., NB. Tč. 243. — se (koho,
komu) odkud, sich Herauslügen. Ten se
ze všeho vylže. Us. Dch. Chtěl mne tím
z toho v. Us. A tak smrti se vylhal. Sl. let.
III. 28. V. se z nářku. Sych. Vylže se čer-
tům z pekla. Prov. Č. — se čím. Lží se
nevylžeš. Us. Dch., Št. — se kam. A tak
jsi se sem k nám vylhal. Us. Šd. — že.
Vylhal se, že půjde po hospodářství. Štelc.

Vylhávka, y, f., die Noth-, Nutzlüge. Šd.

Vylíbati, abküssen. — co komu odkud
čím. Líbáním obrazu všecku barvu vylíbali.
Us. Tč. S lící zardělých stud jí vylíbáme,
smutku tíž; Brzy jiní vylíbají rtové s čela
ti mých políbení sled. Čch. Bs. 100., 80.

Vylice, pl., jm. místní. Arch. III. 503.

Vylíceti, el, en, ení; vylíknouti, knul a
kl, ut, utí = políceti, aufstellen. — co:
pletky. Ros.

Vylicovati se, sich ausschmücken. V-la
se, jako by šla do kostela. Us. Tč.

Vylíčení, n., die Schilderung, Darstel-
lung, das Aufzähleu, Ausschmücken. Vylí-
čení slov. D. Vz Vykládání. Přehledné v.
Dch. V. panování krále; V. hrozných skutků.
Ddk. II. 338., 405. Leč apoštol nepřestává
na všeobecném v. milostí a darů nám od
Krista získaných a uštědřených. Sš. II. 202.

Vylíčený; -en, a, o, dargestellt, geschil-
dert. — V., getüncht. V. stěny. Us.

Vyličitel, e, m., der Aufzähler, Aus-
schmücker, Erzähler. Aqu., Jg.

Vylíčiti, lič, líče (íc), il, en, ení = vy-
ličovati, vypraviti, darstellen, erzählen; vy-
čísti, her-, aufzählen; vyozdobiti, vyšlechtiti,
ausschmücken, aufputzen, aussraffiren; vy-
hojiti, ausheilen (lépe: vyléčiti, Jg. ). — abs.
Máme vylíčeno (= vybíleno). Us. Ktk. —
co: něčí způsoby. Troj. V. kuchyni, svět-
nici (= vybíliti, austünchen, ausweissen). Šd.
V-li jsme všecko vápno (verbrauchen). Us.
Šd. Kronika jeho, vyličujíc skutky Bole-
slava Chrabrého, zasluhuje tudíž všeliké
víry; Člověka zlého svědomí byl by nám
Kozma jinak v-čil; V-čiv život svůj zejména
vytknul, kterak ku vládě povolán jest byl;
Jich postavení na knížecím dvoře jsme vy-
líčili. Ddk. II. 88., II. 425., III 31., IV.
210. (Tč. ). V. něco = vypočítati, berechnen.
Na Ostrav. Tč. — co komu: svůj smutek
(pověděti). Tkadl. Těm chtěl pán vylíčiti,

jak docela neprávě o sobě smýšlejí. Sš. L.
175. — co jak (kde). Zde jsme toliko
v hlavních obrysech vylíčili činnosť velikého
Boleslava; Oběžník, v němž pravý stav věcí
bez obalu vylíčil, zmařil účinek císařského
manifestu; Nejsme s to, abychom vylíčili dle
souvěkých pramenů příčinu tohoto obratu.
Ddk. II. 88., III. 222., V. 177. Obraz osob-
nosti jeho, jak jej Aeneas Sylvius dle pří-
rody a zkušenosti neméně uměle nežli věcně
vylíčil. Pal. Děj. III. 3. 265. Kamarilla dvor-
ská pana Petra Voka císaři velmi černě vy-
líčila; V. něco věrně. Mus. 1880. 228., 463.
Způsobem tím proměna poměru sličněji se
vyličuje; Hodlal Pán zlobu nepřátel svých
v parabole v.; Pavel opět v obecných ta-
zích a čerchách vyličuje stav jejich před
obrácením; Ještě zloduchy dle zlopovahy
jejich vyličuje; Prorok po básnicku veliké
na nebi proměny vyličuje; Lukáš vyličuje
opět stručně a úhrnkem ráz prvotné církve
a nenáhlý, avšak jistý rozvoj a vzrůst její;
Vyličuje tu a v následujícím verši v ostrých
protivách či v antithesách nevděk Israelitů;
Slovo to složené již přirozeným významem
svojím nepřátelskou přemoc a násilí vyli-
čuje; I toto se jenom ode Petra v náčrt-
kách všeobecných vyličuje. Sš. L. 69.. 187.,
II. 93, 141., Sk. 24., 57., 84., 129. (Hý. ). —
co kde (jak, pro koho). Vylíčili piňondzky
(vypočítali penízky) na lipovém stole. Brt.
P. 144. V kuchyni stěny v. (vybíliti). Us.
Povahu prvocírkve vylíčil sv. Lukáš ku
konci předešlé kapitoly; A ten spěch pře-
devším, v jakémž verš 17. ve třech postav-
kách událosť vyličuje; V apokalypsi se
město boží, Jerusalem nebeský, dle toho
rozměru vyličuje; Pro pastýře člověky se
v tom vyličuje vzor. Sš. Sk. 54, 145., II.
108., J. 174. (Hý. ). — o čem. A o tom
vyličuje Lukáš nyní opět právě tak, jak
dřívěji při podobném udávání vzrostu
církve byl povahu vniternou vylíčil. Sš.
Sk. 52. — se. Pakli sě nevinní ukáží, zlosť
sě má vylíčí. BO. — co čím: večeřadlo
obrazy a čalouny v. (ozdobiti). Sych. Tvář
vodičkou kokoříkovou si v. Byl. Světnici
vápnem v. Us. Tč.

Výlička, y, f. = vylíčení, die Darstel-
lung. Pro lepší té události vyrozumění na
veškery ty v-ky ohled bráti budeme. Sš.
Mt. 241.

Vylidnatělý, entvölkert, menschenleer.
V. krajina. Us.

Vylidnatěti, vylidněti, ěl, ění = lidnosti
pozbyti, entvölkert werden. Jg.

Vylidnatiti, vylidniti, il, ěn, ění = lid-
nosti zbaviti, entvölkern. Jg.

Vylidněný; -en, a, o, entvölkert. Vystě-
hovali se do Multan tatarským vražděním
v-ných. Proch. V. Hvězdno. Ddk. II. 123.

Vylidněti, vz Vylidnatěti.

Vylidniti, il, ěn, ění, vylidňovati, ent-
völkern. — co. Z doby velikého moru vy-
lidnivšího mnohá místa v Němcích. Ddk.
II. 357. Ta vojna celou zem vylidnila. Us.
Tč. Vz Vylidnatiti.

Vylíhati, vz Vylehnouti.

Vylihovati = lží vydobývati. = kým.
Nevylihuje králem (nevylhávaje se králo-

273*