Předchozí (986)  Strana:987  Další (988) |
|
|||
987
|
|||
|
|||
2. 311., III. 3. 59. — co, koho, se kde.
V městě krále N. vyležel. Příd. k. Cyr. Celou nemoc na hůře v-la; V-la se dosť na slámě. Us. Tč. — co jak. L. 1569. byli sněhové velicí, trvali až do velikej noci a obili na větším díle v-li, odtud draho přišlo. Tč. exc. — co kam: díru do peřin, do slamníku. — se. Již jsem se vyležel. — se z čeho: z nemoci (ležením zdraví zí- skati). Us. Výležky, ů, m., pl. = krtiny, hody dané
po vylezení, das Mahl nach der Niederkunft. Ms. 1693. Vylhání, n., das Lügen.
Vylhaný; -án, a, o, erlogen. V. zprávy.
Dch. V. hříčka, cit. Mus. 1880. 263., 269. Vylhati, vylhu a vylžu, lžeš atd. Vz
Lháti; vylhávati = lží něčeho dosíci, durchs Lügen erlangen, erlügen. V. — co na kom: peníze. Ros., NB. Tč. 243. — se (koho, komu) odkud, sich Herauslügen. Ten se ze všeho vylže. Us. Dch. Chtěl mne tím z toho v. Us. A tak smrti se vylhal. Sl. let. III. 28. V. se z nářku. Sych. Vylže se čer- tům z pekla. Prov. Č. — se čím. Lží se nevylžeš. Us. Dch., Št. — se kam. A tak jsi se sem k nám vylhal. Us. Šd. — že. Vylhal se, že půjde po hospodářství. Štelc. Vylhávka, y, f., die Noth-, Nutzlüge. Šd.
Vylíbati, abküssen. — co komu odkud
čím. Líbáním obrazu všecku barvu vylíbali. Us. Tč. S lící zardělých stud jí vylíbáme, smutku tíž; Brzy jiní vylíbají rtové s čela ti mých políbení sled. Čch. Bs. 100., 80. Vylice, pl., jm. místní. Arch. III. 503.
Vylíceti, el, en, ení; vylíknouti, knul a
kl, ut, utí = políceti, aufstellen. — co: pletky. Ros. Vylicovati se, sich ausschmücken. V-la
se, jako by šla do kostela. Us. Tč. Vylíčení, n., die Schilderung, Darstel-
lung, das Aufzähleu, Ausschmücken. Vylí- čení slov. D. Vz Vykládání. Přehledné v. Dch. V. panování krále; V. hrozných skutků. Ddk. II. 338., 405. Leč apoštol nepřestává na všeobecném v. milostí a darů nám od Krista získaných a uštědřených. Sš. II. 202. Vylíčený; -en, a, o, dargestellt, geschil-
dert. — V., getüncht. V. stěny. Us. Vyličitel, e, m., der Aufzähler, Aus-
schmücker, Erzähler. Aqu., Jg. Vylíčiti, lič, líče (íc), il, en, ení = vy-
ličovati, vypraviti, darstellen, erzählen; vy- čísti, her-, aufzählen; vyozdobiti, vyšlechtiti, ausschmücken, aufputzen, aussraffiren; vy- hojiti, ausheilen (lépe: vyléčiti, Jg. ). — abs. Máme vylíčeno (= vybíleno). Us. Ktk. — co: něčí způsoby. Troj. V. kuchyni, svět- nici (= vybíliti, austünchen, ausweissen). Šd. V-li jsme všecko vápno (verbrauchen). Us. Šd. Kronika jeho, vyličujíc skutky Bole- slava Chrabrého, zasluhuje tudíž všeliké víry; Člověka zlého svědomí byl by nám Kozma jinak v-čil; V-čiv život svůj zejména vytknul, kterak ku vládě povolán jest byl; Jich postavení na knížecím dvoře jsme vy- líčili. Ddk. II. 88., II. 425., III 31., IV. 210. (Tč. ). V. něco = vypočítati, berechnen. Na Ostrav. Tč. — co komu: svůj smutek (pověděti). Tkadl. Těm chtěl pán vylíčiti, |
jak docela neprávě o sobě smýšlejí. Sš. L.
175. — co jak (kde). Zde jsme toliko v hlavních obrysech vylíčili činnosť velikého Boleslava; Oběžník, v němž pravý stav věcí bez obalu vylíčil, zmařil účinek císařského manifestu; Nejsme s to, abychom vylíčili dle souvěkých pramenů příčinu tohoto obratu. Ddk. II. 88., III. 222., V. 177. Obraz osob- nosti jeho, jak jej Aeneas Sylvius dle pří- rody a zkušenosti neméně uměle nežli věcně vylíčil. Pal. Děj. III. 3. 265. Kamarilla dvor- ská pana Petra Voka císaři velmi černě vy- líčila; V. něco věrně. Mus. 1880. 228., 463. Způsobem tím proměna poměru sličněji se vyličuje; Hodlal Pán zlobu nepřátel svých v parabole v.; Pavel opět v obecných ta- zích a čerchách vyličuje stav jejich před obrácením; Ještě zloduchy dle zlopovahy jejich vyličuje; Prorok po básnicku veliké na nebi proměny vyličuje; Lukáš vyličuje opět stručně a úhrnkem ráz prvotné církve a nenáhlý, avšak jistý rozvoj a vzrůst její; Vyličuje tu a v následujícím verši v ostrých protivách či v antithesách nevděk Israelitů; Slovo to složené již přirozeným významem svojím nepřátelskou přemoc a násilí vyli- čuje; I toto se jenom ode Petra v náčrt- kách všeobecných vyličuje. Sš. L. 69.. 187., II. 93, 141., Sk. 24., 57., 84., 129. (Hý. ). — co kde (jak, pro koho). Vylíčili piňondzky (vypočítali penízky) na lipovém stole. Brt. P. 144. V kuchyni stěny v. (vybíliti). Us. Povahu prvocírkve vylíčil sv. Lukáš ku konci předešlé kapitoly; A ten spěch pře- devším, v jakémž verš 17. ve třech postav- kách událosť vyličuje; V apokalypsi se město boží, Jerusalem nebeský, dle toho rozměru vyličuje; Pro pastýře člověky se v tom vyličuje vzor. Sš. Sk. 54, 145., II. 108., J. 174. (Hý. ). — o čem. A o tom vyličuje Lukáš nyní opět právě tak, jak dřívěji při podobném udávání vzrostu církve byl povahu vniternou vylíčil. Sš. Sk. 52. — se. Pakli sě nevinní ukáží, zlosť sě má vylíčí. BO. — co čím: večeřadlo obrazy a čalouny v. (ozdobiti). Sych. Tvář vodičkou kokoříkovou si v. Byl. Světnici vápnem v. Us. Tč. Výlička, y, f. = vylíčení, die Darstel-
lung. Pro lepší té události vyrozumění na veškery ty v-ky ohled bráti budeme. Sš. Mt. 241. Vylidnatělý, entvölkert, menschenleer.
V. krajina. Us. Vylidnatěti, vylidněti, ěl, ění = lidnosti
pozbyti, entvölkert werden. Jg. Vylidnatiti, vylidniti, il, ěn, ění = lid-
nosti zbaviti, entvölkern. Jg. Vylidněný; -en, a, o, entvölkert. Vystě-
hovali se do Multan tatarským vražděním v-ných. Proch. V. Hvězdno. Ddk. II. 123. Vylidněti, vz Vylidnatěti.
Vylidniti, il, ěn, ění, vylidňovati, ent-
völkern. — co. Z doby velikého moru vy- lidnivšího mnohá místa v Němcích. Ddk. II. 357. Ta vojna celou zem vylidnila. Us. Tč. Vz Vylidnatiti. Vylíhati, vz Vylehnouti.
Vylihovati = lží vydobývati. = kým.
Nevylihuje králem (nevylhávaje se králo- 273*
|
||
|
|||
Předchozí (986)  Strana:987  Další (988) |