sb157-05 0..8296

991

V. turkyně. Šd. Domy kupecké vylamovali
a drancovali. Pal. Dj. III. 3. 304. — koho
vybiti, na Slov. Bern.; 2. mocí vysvoboditi.
L. — komu co: si zub, ruku. Ros.. D.
Vylomil se mi zub. Us., Sš. P. 751. Vylá-
mali mu truhlicu. Sl. let. II. 76. — co od
čeho. Vylomila se zeď od toho násilí. Jg.
Vylomkrky, pl., m. Běžel na v. = div
si krk nezlomil. Cf. Vylomhlavy. Dbš. Pov.

II. 62.

Vylopatkovati, vylopatovati = vypeřiti,
aufschaufeln. Šp., Bern. — co: kolo. Šp.

Vylopotiti, il, cen, ení, vylopotovati. —
se z čeho: z nouze, sich herausarbeiten.
Us. Tč. — si co = lopotováním získati,
mühsam erarbeiten.

Vylosovati = vymísiti, auslosen. — co:
dobytek ovčí, berany. Svob. — koho k če-
mu: k odvodu (vojenskému).

Vyloť = vyliti. Na Ostrav. Tč.

Vylotati = vylátati.

Vyloučenec, nce, m. = vyloučený, der
Ausgeschlossene, Verwiesene, Exkommuni-
cirte. Ros., Šb.

Vyloučenina, y, f. = vymíšenina, etwas
Ausgeschiedenes. Tak slovou v rostlinstvu
hmoty k obživení rostlin z potrav vymíšené.
Rostl. V. = látka z těla živočichů vylou-
čená. Frč. 1.

Vyloučení, n., die Ausschliessung, Aus-
scheidung, Elimination; die Verbannung,
Exkommunicirung; der Laufpass. V. člena
ze spolku. Us. V. od svědčení, od úřadu,
z úřadu. J. tr. V. cukru, die Zuckeraus-
scheidung. Šp. V. od služeb božích. Ddk.

III. 97. V. čísla z jiného čísla, Eliminirung.
Šim.

Vyloučenství, n, die Ausgeschiedenheit
(als Zustand). Šm.

Vyloučený; -čen, a, o, ausgeschlossen,
ausgeschieden. — od čeho: od volitelnosti.
ŘZ. 1850. č. 1. §. 15. V. ze spolku. Us. V.
ze škol, relegirt. Dch.

Vyloučiti, vyluč, vylouče (íc), il, en, ení;
vylučovati = odmísiti, ab-, aussondern, aus-
schliessen; vyobcovati, verbannen, exkommu-
niciren. — abs. Povždy zůstal jistý kus
půdy co obecní pastviště vyloučen. Ddk.

IV. 140. — co. Ponětí říše samostatné vy-
lučuje také všeliký poplatek. Ddk. II. 310. —
co, koho odkud. Vyloučil je od Afriky.

V. Kacíře od církve. Kom. V. z církve,
Trip., ze školy. Plác. Jmenovatele z rovnice
v. (odkliditi), abschaffen. Nz. V. některé
místo od něčeho, absondern, ausschliessen.
J. tr. V. někoho od úřadu, z úřadu. J. tr.
Ze služby někoho v., ausser Dienst setzen.
Dch. V. Někoho od dědictví, od nástup-
nictví, Šb., od účastenství v něčem. Posp.
Všeliká nebožskosť nutně z božství se vy-
lučuje; Lukáš sebe od těch, jenž tam vy-
čítají se, učitelů antiochijských vylučuje;
A Jakoba toho docela z apoštolů vylučují.
Sš. J. 86., L. 1., II. 15. (Hý. ). Belu Štěpán
z nástupnictví v. chtěl; V. z amnestie;
Knížectví olomúcké, byvši s dostatek za-
lidněno, zcela lehce mohlo ze sebe v. oblasť
břeclavskou co zvláštní knížectví; Říše měla
býti vyloučena ze svazku s říší německou.
Ddk. III. 49., IV. 113., IV. 130., V. 343.

(Tč. ). V. ze spolku, z církve. BR. II. 81. a.,
96., 846. a. — odkud čím, jak kdy. Otroci
podlé zákonů starého světa vyloučeni byli
ode všelikého dědictví. Sš. II. 227. On
v měsíci červnu z církve vyloučil domini-
kány v Brně. Ddk. V. 204. Někoho výro-
kem papežským z církve v. Mus. 1880. 71.
Slovem tím vylučuje lidské velení. Sš. L. 6.
(Hý. ). V. něco mastí zelenú, Sal., kyselinou.
Us.

Výloučný, abzusondern, ausnehmbar; ab-
gesondert, ausgenommen. L.

Vylouditi, luď, loudě (íc), il, zen, ení;
vyluzovati = vymámiti, entlocken, ablocken.
— co, koho: pannu. Th. Bulla papežova
na odpustciech pokánie, najlepšieho kusu,
zapomněla, proto aby peněz viece vylúdila.
Hus I. 364. Ocel jiskru vyloudí. Kmp. Č.
122. Jejž divný zpěv tvůj vyluzuje. Koll.
l. 389. — co na kom: peníze. Sych. Sna-
žili se v. na nich konečnou odpověď. Pal.
Děj. III. 3. 177. Ondrová vyloudila na dívce
její loktušku. NB. Tč. 240. Vyloudil i jiné
zboží na našem otci. Půh. II. 498. Penie ze
na chudině v.; Zloděj na ní v-dil. Hus I.
470., 220. Ten mamič na krávě tele by vy-
loudil. Prov. — co čím. Rád by houserem
berana vyloudil (klobásou polt slanin srazil
i. e. menším darem větší získal). D., Č. V.
co svou chytrostí. Štelc. — co komu: slzy,
lépe: k slzám pohnouti, rozplakati ho. Us.
Brs. 261., Km. V-dil mi mé tovařiše. Půh.
I. 184. — odkud: z města. Us. V. se od
někoho. Rk. Ten by z krávy tele vyloudil.
Dch. Povzdech se mu z prsou vyloudil;
Z hudebního nástroje krásný zvuk v. Us.
Ty štědrý večere, na každém prahu úsměv
ty vyloudíš neb slzu z řas. Sládek. V-dil
se z vlhavého mraku. Kká. Td. 176. Z veršů
těch nemohu jasný smysl v. Mus. 1880. 42.
V-dil od něho peníze. Us. Šd., Bkř. V. ně-
koho z hospody. Us. Tč. V. soupeře 7. hra-
deb, Pal. Děj. III. 3. 152., z města. Alx. —
co, koho kam. V. někoho na pole, Solf.,
na procházku, do lesa. Us. A on ti ju lódil
(loudil) ten kósek po kósku (kousku), až ti
ju vylodil k červenýmu mostku. Sš. P. 136.
Že jich Holý a Jan Černý odsud sebú na
jeden mlýn vylúdili. NB. Tč. 113. Slezané
silně vtrhli do Čech a vylúdivše Čechy po
sobě i obrátili se zase na ně. Let. 54. Jeden
nešlechetník vyloudiv matku svou ven za
město zamordoval ji. Dač. I. 168. Pohled
ten vyloudil na tvář jeho úsměv. Hrts. —
koho kam jak. Všecky před město sobú
vylúdi pod umluvením přelstivým. Alx. V.
v. 1979. (HP. 48. ). Chytře, lstivě někoho
do lesa v. Us. — co kde. Nevyloudíš
u vlka kóže. Mus. Na tváři něčí úsměv v.
Us. Pot v potnici z těla vyluzovati. Kom. —
se odkud = vykrásti se. Troj.

Vyloukati, vylukati = vylouditi. Us. Ve
Slez. V. někoho z jizby, na pole. Us. Tč.

Vyloupání, n., die Aushülsung, Ausker-
nung.

Vyloupaný; -án, a, o, ausgehülst, aus-
gekernt. V. okurka (ze které jádra jsou
vyndaná). Us. Šp.

Vyloupati, vz Vyloupiti.

Vyloupení, n., die Beraubung, der Dieb-