sb157-05 0..8296

994

ta na jednu stranu vykládána byla. Sš. J.
27., L. 98., II. 24., 135., Sk. 117., 183., 258.
(Hý. ). A nemáme slovo z slova, ale smysl
z smysla vykládati. CJB. 365. Mořskou tě
hvězdou mnozí vykládají (za ni tě mají).
Výb. I. 330. Jména některá vlastní, co v sobě
obsahují, do jiného jazyku v témž smyslu
a mínění jinými však slovy vykládali. BR.
II. 7. a. Máme-li vedlé jiného písma druhé
vykládati, jakož světí božím darem vyklá-
dají. Hus ÍI. 2. Mistři ty prosby rozličně
v-jí a zvláště v tomto rozumu; Písma s pil-
ností v-ti. Chč. 636., 610. V. něco v lepší,
něco v jinou řeč v. (překládati). V. V. dle
libosti, Kom., zákon dle litery. J. tr. A kte-
řížby písaři takové (německé) věci na česko
v-li, těm aby strana podlé slušnosti zapla-
tila. Zř. F. 1. C. IX. Něčí slova do češtiny
v. Mt. — co komu (za co). Někomu něco
v. Us. Tož mi přece něco vylož (pověz).
Us. Vck. Někomu něco za pýchu, za zlé,
za bláznivosť, Bern., někoho za tyrann. Br.
Někomu sny v-ti. Us. Tč. Tak aspoň vy-
kládáme sobě skoupá v té příčině slova
Kozmova; Bylo by lze v. si starosť jeho
o to; Této synodě v-il, že oběma dostalo
se již od císaře stvrzení; Nový kníže v-il
zajisté císaři, kterak je mu nemožno. Ddk.
II. 325., 345., 354., IV. 69. (Tč. ). Keď ty
budeš uskakovať za milou, vyložia ti dvě
stolice, vypráša ti nohavice; A tu pustým
horám, dolinám vykládaly svôj hlboký zár-
mutok, ale darmo; Nenadbä ti priam celou
bibliu vyložiť (= tajemství prozraditi). Mt.
S. I. 32., 56., 92. (Šd. ). Vyložte tomu pá-
novi ruku, veď vám je to otec. Dbš. Sl. pov.

I. 206. Hrabě pomocí svou obmeškával, což
mu za zlé vykládáno bylo. Dač. I. 248. Jakž
on sobě mudrce v-il (jejich jednání). BR.

II. 11. b. To tej panně vykládachu. Kat.
100. Ves ve dsky vložiti a sobě v. Půh. II.
42., 307. A tož ide svaté Petr před Krista
Pána a vykládá mu to. Er. Sl. čít. 49. Mistři
zákon boží lidu v-li. Hus II. 282. — co
proč jak za co. A za tyranna pro vylou-
čení toho mezi vámi nečistého člověka mne
nevykládejte. BR. II. 604. a. Aby svého
bližního nepodhlídal, ale z lásky raději vše-
cko na dobrou stranu sobě při něm vyklá-
dal. Ib. II. 640. b. — co kam. Neverím mu
ani ako máčný mak a čoby priam dušu na
dlaň v-il. Mt. S. I. 92. Usmaž mu ho z černé
jíšky, vylož mu ho na dvě mísky. Sš. P.
169. — co po kom. Tak nejedni po Zla-
toustovi vykládají. Sš. II. 99. — kdy. Měli
mi právo své ve dsky vložiti a sobě v. na
panském semnu (sněmu). Půh. I. 116. Včera
nám to v-il. Us. — co o čem. Vykládají to
o všelijakých ozdobách. Br. Leč lépe jiní
o jistotě nauky Kristovy slovo to vykládají;
Nedobře někteří slova ta o službě Pavlovi
propůjčené v-li; Vykládá se o seslání ducha
sv. a o mluvení apoštolů v jazycích; Vy-
loživ Lukáš o výslechu veřejném vyličuje
dojem. Sš. II. 31., 195., Sk. 17., 49. (Hý. ).
— se. Babylon město veliké jest, sbor zlých
lidí, neb Babylon vykládá se pohanění a
přenesení; Jericho vykládá se neustavičnosť;
Vykládá se Damaskus žiezeň krve neb krve
nápoj neb oko krve, neb chtie tomu, že tu

Abel, první mučedlník, svú krev vylil. Hus
I. 459., II. 336., III. 85. (Tč. ). — se s čím
kde. V-il se se svým zbožím u pilíře, za
branou atd. Ihned v-il se s žalobou. Plk.

— adv. Zle, dobře něco v., Bern., neobšírně,
V., široce, Pal., stručně, KB. V., místněji,
zjevně, Dch., falešně, BR. II. 21., lstivě.
Br. Někomu zle (na zlé) něco v. Br. — že.
To sv. Řehoř vykládá, že nynie kněz má
vznieti slovem božím pod pokutú smrti
věčné. Hus II. 168.

Výložka, y, f., vz Výložný.

Výložky, vz Výložek.

Výložna, y, f. = výložní skříň, der Aus-
lagkasten.

Výložník, u, m. = nalezinec, das Findel-
haus. Bern.

Výložný. V. deska, v horn., výložka, das
Vorlegebrett. Bc. — V. dům = výložník.
Bern.

Vylryb, a, m. = velryba. Hus.

Vylstění, n., die Erlistung, Erschleichung.

Vylstěný; -en, a, o, erschlichen. V. volba.
Dch.

Vylstiti, il, stěn, ění, erlisten, erschlei-
chen. — abs. V. též jest jako i ukrásti. Št.

— co na kom. Us. Jg., Tč.
Výluček, čku, m., der Ausschluss. Rk.

— V. = výměsek. Čsk.
Vylučenina, vz Vyloučenina.
Vylúčilý, zastr. = vyniklý, zdařilý. Jir.

Na miestě v-lém ustavi sobě dóm. Výb. II.
93. 14.

Vylučiti, il, en, ení, vylučovati = lukem
vystřeliti, vom Bogen abschiessen. — co
kam. Střelec v-il šíp s hořlavými věcmi
tak dovedně na střechu, že se vzňala. Ddk.
III. 106.

Vylučiti, zastr. = vyloučiti. — V. = vy-
hoditi, werfen. — co kam. Hneď ju hodil
do vysoka, hneď zas vylúčil na strechu. Dbš.
Sl. pov. I. 272. — co odkud. A to mi
verte (věřte), tak mi sekyru z hrsti vylúčil,
len tak hvižďala. Slov. Šd. — se. — V. sa,
auftauchen. Tu sa vylúči Hadogaspar na
vrch vody. Dbš. Pov. I. 57.

Výlučivosť, i, f., die Abgesondertheit.
Apoštol jim v. jejich vytýká. Sš. I. 49.

Výlučivý, sich absondernd.

Výlučky, pl., f. = co se vyloučilo, ochab-
ky, odpadky, brak, der Ausschuss. Na Ostrav.
Tč.

Výlučná, é, f., exclusiva. Dáti někomu
v-nou = vyloučiti ho, Jemand exclusivam
geben. J. tr.

Výlučně, exklusiv. Avšak ani to nesmí
se v. slyšeti. Sš. II. 22.

Výlučné, ého, n., die Scheidekosten (při
prodeji zlata a stříbra). Skř.

Výlučný = vylučující, vylučovací, ex-
klusiv, ausschliesslich. Titul ten (rabbi) ve
v-čném významu se mu přivlastňoval. Sš.
J. 33. V. věno. Kdm. Jednota organismu
jest v-čná. Mus. 1880. 424. Výlučná věta, vz
Věta.

Vylučovací, Ausscheidungs-. V. příčina,
důvod, der Ausschliessungsgrund. J. tr. V.
návod (způsob řešení rovnic o dvou nezná-
mých), die Eliminationsmethode. Nz., Šim.
100.